Skupinová a masová komunikace

Příkladem masové komunikace je samotné médium, tj. například ČT 1, nebo DVTV. Příkladem skupinové komunikace je sdělování informací v rámci firmy, nebo lokální komunity. Tyto příklady vycházejí z výše uvedené pyramidy. Převzato z Mcquail, 2010.^[1])

Skupinová a masová komunikace představuje komunikaci více než dvou lidí, které je již nad rámec malé skupiny. Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma jedinci, nebo malou skupinou. Interpersonální komunikace je pouze interaktivní a probíhá vždy v rámci komunikační výměny jeden na jednoho^[2]. Cokoli nad dva jedince a malou skupinu je již skupinová, nebo masová komunikace^[3]. Jinými slovy, masová komunikace má potenciál být šířena celospolečensky^[2].

Masová komunikace probíhá prostřednictvím tradičních sdělovacích prostředků (TV, rádio, noviny, atd.) a nových médií (internet, atd.). Umožňuje propojení celé řady příjemců k jednomu zdroji, přičemž v rámci tradičních sdělovacích prostředků mezi zdrojem a příjemcem neprobíhá interakce, ale v rámci nových médií probíhat může^[1]. Masová komunikace tedy může být interaktivní nebo jednosměrná^[2].

S příchodem médií typu Youtube lze vnímat novou formu komunikace, kterou lze nazvat jako mass-self communication ^[2].

Persuaze masové komunikace

Výchozí jsou pragmatické teorie komunikace (dále PTK), které vysvětlují způsob jakým slova a symboly ovlivňují posluchače a jakým způsobem jsou postoje a domněnky utvářeny skrze symboly (Teorie duálních procesů, Heuristických systematických modelů ^[4] a Elaboration Likelihood Model ^[5].

PTK definují dva způsoby, kterými lze informaci vnímat:

Systematický nebo centrální: zohledňuje informační obsah, cílevědomé, náročné
Heuristický nebo periferální: využívá snadných kognitivních zkratek, které ovšem zohledňují spíše kontext než obsah zprávy

Jaký způsob je využit závisí na motivaci, dostupnosti heuristik (availability heuristic) a dostupnosti kognitivních zdrojů (tj. únava). Pokud má být zpráva persuazivní, musí vycházet z dané situace jedince, tj. pokud je unavený, nebude jej zajímat informace, pokud je motivovaný, nepřesvědčí jej citově zabarvená zpráva.

Leech (1966)^[zdroj?] identifikoval tzv. loaded language, což je způsob jazyka, který klade za cíl změnit vůli, postoje, nebo názory diváka. Tento způsob komunikace nalézá Leeche v politickém žurnalismu, náboženských kázáních a reklamách ^[6].

Reference

↑ ^1,0 ^1,1 Mcquail, D. (2010). McQuail’s Mass Communication Theory (6th Revised edition edition). London ; Thousand Oaks, Calif: Sage Publications Ltd.
↑ ^2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 Castells, M. (2013). Communication Power. OUP Oxford.
↑ DeVito, J. A. (2012). The Interpersonal Communication Book (13 edition). Boston: Pearson.
↑ Chaiken, S., Wood, W., & Eagly, A. H. (1996). Principles of persuasion.
↑ Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). The elaboration likelihood model of persuasion. In Communication and persuasion (pp. 1-24). Springer New York.
↑ Hook, D., Franks, B., & Bauer, M. (2016). The Social Psychology of Communication. Springer.

Externí odkazy

https://www.youtube.com/

Použitá literatura

Související články

[Mcq-1] 1,0 ^1,1 Mcquail, D. (2010). McQuail’s Mass Communication Theory (6th Revised edition edition). London ; Thousand Oaks, Calif: Sage Publications Ltd.

[Castells-2] 2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 Castells, M. (2013). Communication Power. OUP Oxford.

[DeVito-3] DeVito, J. A. (2012). The Interpersonal Communication Book (13 edition). Boston: Pearson.

[Chaiken-4] Chaiken, S., Wood, W., & Eagly, A. H. (1996). Principles of persuasion.

[Petty-5] Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). The elaboration likelihood model of persuasion. In Communication and persuasion (pp. 1-24). Springer New York.

[Hook-6] Hook, D., Franks, B., & Bauer, M. (2016). The Social Psychology of Communication. Springer.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]