Artikulační ústrojí
Verze z 20. 1. 2015, 01:21, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
Obsah
Stavba Nadhrtanových dutin
- obsahují akustické filtry + je to úložiště artikulačních orgánů a rezonátorů
- dutina hrdelní – má vliv na témbr (zabarvení) hlasu
- dutina ústní – obsahuje aktivní části jazyka (a další artikulační orgány)
- dutina nosní – nemůže na rozdíl od ostatních dutin měnit svůj tvar a velikost
- - ohraničena velofaryngálním průchodem
- - vzduch může z plic vycházet jen skrz dutinu ústní, jen dutinu nosní nebo oběma (→ nazalizované vokály)
Artikulační orgány
- samy modifikují artikulační proud
- aktivní – ty, které se při tvorbě hlásek blíží nějakému artikulačnímu místu, tedy pasivnímu artikulačnímu orgánu (místo artikulace je vlastně pasivní orgán) → celé patro je oporou pro aktivní artikulační orgány
- dolní ret je pohyblivější než horní → dolní se přibližuje k hornímu → dolní je aktivní, horní pasivní
- jazyk mění velikost a tvar nadhrtanových dutin
- apertura (otevřenost mluvidel) × striktura (překážka v mluvidlech)
Pasivní artikulační orgány
- horní ret – méně pohyblivý než spodní
- horní zuby – u některých hlásek slouží jako překážka proudu vzduchu → šumová složka
- alveoly – zvrásněná část za zadními plochami horních zubů
- tvrdé patro (palatum) – rozlehlé → přední a zadní část (palatální artikulace se dělí na pre- a postpalatální)
- měkké patro (velum)
- čípek (uvula) – nelze vědomě ovlivnit
Aktivní artikulační orgány
- spodní ret
- dolní čelist (zuby její pohyb kopírují)
- jazyk
- - špička jazyka - apikální artikulace ([d], [l])
- - čepel jazyka – laminální artikulace ([s])
- - přední část hřbetu jazyka – dorzální artikulace (predorzální)
- - zadní část hřbetu jazyka – dorzální artikulace (postdorzální)
- - kořen jazyka – radikální artikulace (← radix)
Jazyk
- čepel – asi do 4. zubů
- - špička – jen opravdu ten okraj
- - horní plocha čepele – plocha špičky
- hřbet – od 5. do 6. zubů
- - okraje hřbetu – pokud se přitisknou k tvrdému patru u horních zubů, vzniká tzv. koronální artikulace ([s, z, ʃ, ʒ, t͡s, t]) – okraje jazyka uzavírají cestu možnému úniku vzduchu (na rozdíl od [l])
- laterální sigmatismus – když okraje nepřiléhají → špatná artikulace hlásek (takové to šišlavé do „l“)
- přední část hřbetu
- zadní část hřbetu
Reference
- Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
- Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
- Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
- Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)
Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika