Diagnostika výchovných a vyučovacích stylů

Diagnostika vyučovacích stylů učitele

Každý učitel při výuce preferuje určitý způsob, jak žákům předává znalosti a vědomosti. Vyučovací styl může být chápán jako dle učitele nejideálnější způsob, jakým se on sám učí a tuto strategii považuje ideální rovněž pro žáky. Často je pojem vyučovací styly učitelů v literatuře zaměňován za výchovné styly (demokratický, liberální, autoritativní), což však nemůžeme chápat jako synonymum, tak jako nelze zaměňovat slovo výchova a vzdělání (Škoda & Doulík, 2011).

S pojmem vyučovací styly (teaching style) se prolínají také pojmy jako je učitelův styl učení – tedy jak se učí sám učitel, učitelův styl myšlení - uvažování, také to, jaký má učitel přístup k vyučování – např. demokratický, autokratický (Mareš, 2013).

Co se týká klasifikace vyučovacích stylů, objevuje se hned několik možností. G. Lojová vymezuje např. vyučovací styly podle preference mozkových hemisfér a to na pravohemisférový a levohemisférový. H. A. Witkin rozlišuje globální - učitel učí v kontextu situace, je empatický a analytický - orientace na výkon, bez ohledu na přání a potřeb žáků (Škoda & Doulík, 2011). Fenstermacher a. Soltis rozeznávají vyučovací styl manažerský, facilitační a liberální (Fenstermacher & Soltis, 2008).

Mareš (2013) ve své knize přibližuje pojem vyučovací styly k pojmu učitelovo pojetí výuky. Diagnostika učitelova pojetí výuky stylů je možná kvalitativně či kvantitativně.

Kvalitativní cesta nabízí ideálně polostrukturovaný rozhovor, kde se odborník zajímá především o to, jakým způsobem si učitel výuku plánuje, na čem si zakládá, jak moc pracuje s předchozími zkušenostmi apod. Je možné požádat, aby si učitel vedl pedagogický deník, kde si bude veškeré své uvažování o výuce, může být požádán, aby své úvahy přednesl v rámci rozhovoru nahlas. Další z možností je provést biografický výzkum, které je založen na: zpětném vyprávění učitele o důležitých událostech v průběhu jeho profese, plus pozorování učitele při výuce, doplněno rozhovorem s učitelem a analýzou autobiografických dat. Je to však metoda náročná na čas, která se neustále opakuje v cyklech (pozorování – analýza dat – vyprávění – rozhovor – pozorování atd).

Další kvalitativní technika zkoumající spíše síť vnitřních myšlenkových konstruktů učitele je repertoárová mřížka. Další možností je analýza metafor, která je založena na analýze jazyka učitele, jeho názorných příkladů a emocionálních přirovnání, které při výuce používá.

Pojetí výuky je možné zkoumat také projektivní technikou souborem nedokončených vět, kdy má učitel za úkol stěžejní výroky doplnit podle sebe, svých názorů a přesvědčení.

            

Pro diagnostiku konkrétních vyučovacích stylů se využívá především kvantitativní přístup. Existují dotazníky, které jsou více specifické (zaměřené např. pro učitele tělocviku) a obecné, určené pro široké spektrum učitelů. Některé dotazníky slouží spíš pro autodiagnostiku, kdy si učitel vyplní sám určitý dotazník a např. počítač mu sám vyhodnotí jeho vyučovací styl. Existují dále dotazníky krátké sloužící pro screening, ale také ty, které zasahují do hloubky a jsou určeny spíše pro výzkumné záměry.

Kvalitativní přístup zde nabízí podobné možnosti jako při diagnostice učitelovy pojetí výuky. Opět je možnost polostrukturovaného rozhovoru nebo metoda, při které učitel má sám sebe přirovnávat do metafor k různým zvířatům, povolání – toreador v aréně, misionář mezi divochy, ochočený lev apod. (Grasha, 2002; In Mareš, 2004). Tyto metafory učitel musí dále rozvést a vysvětlit.

STS – Spectrum of Teaching Styles

Představuje dotazník, který je byl určen především pro učitele tělesné výchovy, nyní má však širší použití. Mosston a Ashworth, 2002 (In Syrmpas, Digelidis, & Watt, 2015) vytvořili 11 stylů výuky podle toho, jak se do procesu učení zapojují žáci a učitelé. Rozlišují reprodukční a produkční styl. Reprodukční proto, jelikož při takovém stylu jsou žádáni učitelem o reprodukci známým znalostí a praktických dovedností, které již žáci mají. Skládá se z 11 proměnných A – K. Učitel se vyjadřuje na pětibodové posuzovací stupnici, položek bývá 22 nebo 44, záleží na verzi (Syrmpas, Digelidis, & Watt, 2015; Mareš, 2013).

Reprodukční styly	Produkční styly
A – styl příkazový	F – styl s žákovým řízeným objevováním
B – styl praktický	G – styl se žákovým samostatným objevováním
C – styl reciproční	H – styl, kdy žák pracuje samostatně individuálně
D – styl se sebehodnocením žáka	I – žákem iniciovaný styl
E – styl s nabídkou pro žáka	J – autoinstrukční styl (žák učí sám sebe)
	K – styl, který produkuje nové znalosti a dovednosti

TSI – Training Style Inventory

Jedná se inventář, který je určen pro učitele, kteří vedou výcvik jejich mladší kolegů. Dotazník má 15 položek, kde proband musí vybírat ze 4 slovních odpovědí. Výsledkem je jedna ze 4 proměnných a to (Bromstorm, 1975; In Mareš, 2013): 1. Behaviorista, 2. Strukturalista, 3. Funkcionalista, 4. Humanista.

TSI – Teaching Style Inventory

Autorem tohoto dotazníku je R. Grasha. Skládá se ze 40 otázek a je možné jej vyplnit i na internetu viz http://longleaf.net/teachingstyle.html. Originálně byl vytvořen pro učitele působící na vysokých školách. Od původní knižní verze se internetová verze liší v tom, že internetová verze nabízí pětistupnicovou škálu, knižní verze sedmistupňovou. Výsledkem je jedna z pěti proměnných – učitel jako: 1. expert, 2. formální autorita, 3. osobní vzor, 4. facilitátor, 5. delegující kompetence.

TPI – Teaching Perspectivees Inventory

Navržen především pro učitele, kteří vzdělávají další dospělé nebo vysokoškolské studenty. Dotazník se vyhodnocuje na webu určené pro tyto účely, kdy web TPI automaticky skóruje odpověď každého člověka a nabídne grafický profil jeho skóre, 5 odstavců s vysvětlením a 10-krokový výkladový průvodce. Bližší informace jsou dostupné na webu: http://www.teachingperspectives.com/tpi/. Každá odpověď na pětibodové stupnici inklinuje k jedné z 5 kategorií (Collins & Pratt, 2011): 1. transmisivní styl, 2. dílenský styl, 3. vývojový styl, 4. pečovatelský, 5. styl sociální reformy.

Pro další metody doporučuji nahlédnout do knihy od Mareše (2013), krom dalších zde nabízí ještě další výčet diagnostických metod např.

PTSPI – Perceptual Teaching Styles Preference Inventory

Jedná se o dotazník, kdy proband udává své odpovědi na čtyřstupňové škále u 30 položek. Proměnné v tomto dotazníku jsou následující (Soliven, 2003; In Mareš, 2013): 1. Vizuální styl, 2. Auditivní styl, 3. Taktilní styl, 4. Kinestetický styl, 5. Skupinový styl, 6. Individuální styl

TSAQ – Teaching Style Analysis Questionnaire

Tento dotazník se skládá ze dvou částí. První má 61 položek a je zde použitá šestistupňová škála. V druhé části je 35 položek a škála sedmistupňová. Proměnných je zde 6 a jedná se o: 1. Způsob zpracování informací, 2. Způsoby při vyučování, 3. Způsob řízení třídy, 4. Prostředí ve třídě, 5. Plánování výuky, 6. Profesionální charakteristiky učitele.

Diagnostika výchovných stylů

Výchovný styl je součást složitého výchovného procesu a jedná se o vztah mezi dospělými a dětmi, způsob komunikace, jak velké požadavky rodiče na dítě kladou, jakým způsobem se jejich požadavky kontrolují, zahrnuje také volbu výchovných prostředků. Styly výchovy můžeme klasifikovat na autokratický, liberální, demokratický (Čáp & Mareš, 2007). Můžeme rovněž používat slovní spojení „způsob výchovy“, jelikož se jedná o synonymum.

Jelikož je způsob výchovy součást složitého procesu, také diagnostika je náročný metodický a metodologický úkol. Je rovněž nutné podotknout, že různé metody je pro zjišťování stylů výchovy je ideální kombinovat, protože každá metoda je vyjádřením z různého pohledu vnímání reality (dítěte, rodiče, pozorovatele atp. (Čáp, 1996).

První z možností, jak zjistil výchovné styly, je metoda pozorování dospělých a dětí, jejich vzájemnou komunikaci v různých situacích (ve škole, v čekárně, doma, atp.). Následně pozorovatel pracuje se záznamovým archem, kde zaznamenává jednotlivé kategorie chování aktérů – např. učitel: chválí, kárá, směje se, používá ironii atp. Následně se zaznamenávají četnosti výskytu dané kategorie chování za určitý čas. Výsledkem pak může být např. Andersonův kvocient (Čáp, 1996).

Další pomocnou metodou mohou posloužit projektivní, či semiprojektní metody, které jsou schopny lépe odhalit vnitřní prožívání zkoumaných osob, zvlášť těch, které si jedinec neuvědomuje nebo není schopen slovně vyjádřit při rozhovoru. Jako příklad projektivních technik Čáp (1996) uvádí techniku, kdy jsou participantům předkládány (slovně či doplněny obrázkem) určité stěžejní situace z každodenního prostředí – např. pozdní příchod žáka do hodiny; rodiče se vrátili pozdě v noci domů a přistihnou své dítě, že ještě nespí) a tyto situace jsou předkládány dětem i dospělým. Další projektivní metoda vhodná pro tyto účely je např. doplňování nedokončených vět, kresba rodiny, kresba začarované rodiny, můžeme využít i varianty tematicko-apercepčního testu (TAT) – především test rodinných vztahů Jacksonové, či CATO, což je její česká verze.

Další možností jak zkoumat výchovné styly je rozhovor a dotazník. Dotazníky jsou také o nejčastější formou zjišťování. Dotazník může být určen dospělým nebo dětem nebo pro obě tyto skupiny, je možnost nechat vyplnit dotazník rodiče za své děti, aby pak bylo možné porovnat tento úhel pohledu s ostatními (Svoboda et al., 2015). Odpovědi se však nemusí plně shodovat s tím, jak daná výchova probíhá, jelikož každý může tyto výpovědi, ať vědomě, či nevědomě zkreslovat, přikrášlovat. Je proto vhodné kombinovat dotazníky s dalšími diagnostickými nástroji nebo využít stejného dotazníku po určitém čase (Čáp, 1996).

Dotazník stylů výchovy pro děti od 8 do 12 let

Autorem tohoto dotazníku je Čáp, Čechová a Boschek. Konkrétně vychází z teoretické práce J. Čápa modelu 9 polí. Výsledkem je jedno z devíti výchovných stylů. Posuzuje se ve dvou základních dimenzí: emoční vztah a řízení. Dotazník je vhodný kombinovat ještě s dalšími diagnostickými metodami a je určen především při řešení výchovných problémů (Čáp et al., 2000).

Test rodinného zázemí

Autorem tohoto testu je M. J. Herbert, o úpravu se postarala Š. Portešová. Podává informace o kvalitě péče o dítě od předškolního věku po adolescenci a podává informace o problémech, které jsou s výchovou spojeny. Tento dotazník je vhodný pro dlohodobější účely (Herbert).

„Odpovídá na tři základní otázky:

1. Jaké jsou problémy vzhledem k péči o dítě, jeho bezpečnost, chování a vývoj?

2. Proč tyto problémy vznikly a proč přetrvávají?

3. Jak je možné je zmírnit nebo odstranit a předejít jejich opakovanému výskytu?“

Test rodinného systému - FAST

Autorem toho testu je T. M. Gehring o český překlad a úpravu se postarala I. Sobotková. Tento test se zaměřuje na kohezi, hierarchii v rodině a dimenze rodiny, které mohou rodinu ovlivňovat a to vše z pohledů členů rodiny. Umožňuje zjistit rozdíly ve vnímaní rodiny. Jelikož je test administrován skupinově celé rodině, je možné pozorovat interakci i během administrace. Slouží především k zmapování fungování rodiny jako celku a pro následnou poradenskou či terapeutické práci. Součástí testové baterie je šachovnice, podstavec, schéma mužské a ženské figurky. Vyhodnotit tento test lze kvalitativně či kvantitativně (Gehring, 2005).

Test rodinných vztahů

Autorem tohoto testu je E. Mádrová v českém znění. Jedná se o upravená metodu J. E. Antonyho a E. Beneovej. Tento test zjišťuje postoje každého člena rodiny k dítěti a postoj dítěte k celé rodině. Test je schopen zjistit citové vazby z pohledu samotného dítěte. Určen pro děti od 3 – 14 let. Jedná se o semiprojektivní test a je vhodný pro poradenské, či klinické účely (Mádrová, 1992).

PARI – Diagnostický inventář rodičovských postojů

Autory tohoto dotazníku jsou Schaefer a Bell. Dotazník vyplňují rodiče, celkem 115 položek pro matky a 100 pro otce. Test je následně uspořádán do kategorií výchovných postojů - 23 (pro matky) a 20 (pro otce). Jedná se např. o: jestli se rodič vyhýbá komunikace s dítětem, o rovnosti rodičů, o lámání vůle dítěte apod. Příklad položky: „Dítě by nemělo mít před svými rodiči žádná tajemství.“ (Svoboda et. al., 2015, s. 364).

PARQ – sebehodnocení chování matky a otce k dítěti

Je součástí Rohnerovy metody rodinné diagnostiky. Podle E. C. Rohnera je výchova ovlivněna zkušenostmi z dětství. Rodič přejímá v dospělosti chování vlastní matky. Tento dotazník umožňuje porovnat názory rodičů a dítěte na výchovu. Administrace je skupinová, je možné pozorovat aktéry např. při společném úkolu společné kresby. PARQ má širší uplatnění, je vhodná jako doplňující metoda při vyšetření dítěte, odhalování vztahů v rodině nebo posouzení jaké výsledky má rodinná terapie, která již proběhla. Dotazník obsahuje 60 položek a 4 subškály – láska k dítěti; hostilita a agresivita; nevšímavost a zanedbávání dítěte; odmítání dítěte. Vyplňuje se na 4 bodové škále (Svoboda et al., 2015).

Dotazník adolescent o rodičích (ADOR)

Tato metoda vychází z originální metody Children´s Report of Parental Behavior Invenoty (CRPBI). Tento originál byl následně upraven. Snaží se odhalit výchovné metody, postoje a jednání rodičů, ale z pohledu adolescenta/pubescenta: věk 13 – 18 let. Díky tomuto dotazníku byly zjištěny tyto výchovné postupy:

-         Pozitivní zájem vs. Hostilita

-         Direktivnost vs. Autonomie

-         Nedůslednost

Opět je vhodné tuto metodu kombinovat s jinými technikami podle toho, jaký účel má diagnostika plnit (Svoboda et al., 2015).

Odkazy

Literatura

Šafránková, D. (2011). Pedagogika. Grada.

Dinkmeyer, D., & McKay, G. D. (1996). STEP: Efektivní výchova krok za krokem. Portál.

Grecmanová, H., Urbanovská, E., & Holoušová, D. ([1998]). Obecná pedagogika. Hanex.

Externí odkazy

http://www.teachingperspectives.com/tpi/

http://longleaf.net/teachingstyle.html

Klíčová slova

vyučovací styly, výchovné styly, diagnostické metody, způsob výchovy, dotazníky