Anatomie

Základní roviny:

mediální – střední
sagitální – předozadní
k nim kolmá – frontální
transverzální – příčná

Směry:

směr blíže ke středu těla – mediální
směr dál od středu těla – laterální
směr k břichu – ventrální (anterior)
směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
směr k hlavě – kraniální
směr dolů – kaudální
směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
směr hluboký – profundis (internus)
směr po končetině nahoru k tělu – proximální
směr od těla ke konci končetiny - distální

pravá strana – dexter
levá strana – sinister

Obsah

1 Kosti
- 1.1 Kostra trupu
- 1.2 Kostra hlavy
2 Svalová soustava
3 Krev - sanguis

Kosti

orgán je kost, tvoří SKELET
kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány

KOSTI

dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
krátké – rozlišení nemají (obratle)
ploché – lopatky, lebka

chráněny vazivovým obalem PERIOST – zásobuje kosti minerály -> růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)

v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA

STRUKTURA KOSTÍ

hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
houbovité (spongiózní) - tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)
uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)

kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace)
kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva

osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)

SPOJENÍ KOSTÍ

pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
pevné – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)
spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
spojení chrupavkou (spona stydká)

Kostra trupu

páteř (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

7 C - vertebrae Cervicales (krční) 12 Th - vertebrae Thoracicae (hrudní) 5 L - vertebrae Lumbales (bederní) 5 S - vertebrae Sacrales (křížové) 4/5 Co - vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra
bederní – největší, nejmohutnější
křížové - spojují se v kost křížovou
kostrční - spojují se v kost kostrční
nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů

páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní

ŽEBRA (costae)

zadní část spojení s obratly, vpředu s kostí hrudní
12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)

KOST HRUDNÍ (sternum)

plochá, hmatná
v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)

HORNÍ KONČETINA

na každé pletenec + volná část

pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)

scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)

volná část:

pažní kost (humerus)- nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
předloktí - kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých, kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (= podklad dlaně), články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu

POHYB

kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven)a supinace (palec ven)

extenze – natažení (normálně 180 %, olekranon je jako zarážka)
flexe – skrčení

volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci

DOLNÍ KONČETINA

na každé pletenec + volná část

pletenec:

kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vznik ze tří kostí

os ilium (kost kyčelní) – hmatná = boky, míří nahoru
os ischium (kost sedací), míří dolů
os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev

uspořádání pánve: 2 části – kyčelní + sedací (velká pánev)a část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)

mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

volná část:

kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus, tvoří úhel 125°)
bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis) a kost lýtková (fibula) - tvoří vnější kotník (malleolus lateralis)

v rámci kloubního spojení na vyrovnání lemuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)

kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší

Kostra hlavy

lebka (cranium) – chrání mozek a smyslové orgány, calva + base (spodina lební)

mozková část (neurocranium) – vznik z vaziva a chrupavky
obličejová část (splanchnocranium)

MOZKOVÁ ČÁST - NEUROCRANIUM

týlní kost (os occipitale) – kloubní spojení s 1. krčním obratlem + úpony zádových svalů
velký otvor (foramen magnum) – tudy prochází mícha
klínová kost (os sphenoidale) - uprostřed base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo (sella tureica) – místo uložení hypofýzy, zde uložena dutina nosní
čichová kost (os ethmoidale)- na basi, vstupuje do prostoru lebky, je dírkovaná, skrze dírky procházejí nervová vlákna vedoucí ze sliznice nosní, v kosti čichové vytváří dohromady čichový nerv
spánková kost (os temporale)- levá a pravá, její částí je kost skalní (os petrosum) – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí
bubínková kost (os tympanicum)- součástí spánkové kosti, podklad zevního zvukovodu, nahmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy
čelní kost (os frontale) – nepárová, do 2 let nesrostlá, tvoří stropy očnice
temenní kost (os parietale) – párová, miskovitého tvaru
vazivové švy (sutura),v místech srůstu švů vznikají měkké otvory fontanella (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly)

fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají 

šípová (sutura sagittalis) – srůstají 2 kosti temenní
věncová (sutura coronalis) – temeno s kosti čelní
lambdová (sutura lambdoidea) – temeno s kostí týlní

OBLIČEJOVÁ ČÁST - SPLANCHNOCRANIUM

horní čelist (maxilla)- tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř dutina nosní (sinus maxillaris),základem pro horní chrup, v ní uložena zubní lůžka (jakoby důlek v kosti) – ta se ve stáří zplošťují a zanikají
lícní kost (os zygomaticum) – párová, tvoří tvar obličeje – jeho šířku, pod očnicemi
nosní kosti (ossa nasalia) – dvě, tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)
slzní kost (os lacrimale) – v koutku oka, čtvercová
radliční kost (vomer) – není hmatatelná, přepážka mezi nosními choany = dělí levou a pravou nosní dutinu
dolní čelist (mandibula)- spojena kloubem s kostí spánkovou, opět zubní lůžka, úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°, uprostřed – bradový výběžek (protuberantia mentalis) – tvoří tvar brady
jazylka (os hyoideum) – nepárová, tvar malé podkovy, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk

v lebce 3 dutiny:

dutina lebky – mozkovna – uložen mozek
dutina nosní – tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina
dutina oční – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice (orbita), je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)

lebka roste, více se ale zvěšuje mozkovna než obličejová část

obvod dětské hlavičky: 34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)

pohlavní rozdíly:

kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu
muži – hranatá brada, vyklenutá glabella => větší nadočnicové oblouky
mění se až v pubertě
dětská lebka stejná

Svalová soustava

svaly:

hladké – útroby
příčně pruhované (kosti, pohyb)
srdeční

celkem 600 svalů
40% celkové hmotnosti
fascie = blanitý obal svalu, na konci vytváří šlachu. Ta připojuje sval ke kosti.
zásobeny krví – cévka vstupuje do svalu kolmo, tam se rozvětvuje a zásobuje svalová vlákna, v klidu 5% zásobení krví

inervace:

motorická = hybná – z páteřní míchy, řízeno z mozku, tzv. motorické ploténky (zde nerv vstupuje do kontaktu se svalem) – díky acetylcholinu
citlivá - senzitivní
vegetativní

motorická jednotka – systém svalu inervovaný jedním nervovým vláknem
u oka – 1 nerv zásobuje až 12 svalových vláken -> vyšší citlivost
u hýžďového svalu – 1 nerv: 500 vláken

senzitivní inervace - svalová vřeténka či šlachová tělíska - propriorecepory: fce hlubokého čití
vegetativní inervace - průsvit cév = zásobení svalů krví

CHEMICKÉ SLOŽENÍ SVALU

75% voda
24 % organické látky – bílkovíny – myoglobin (obdobný hemoglobinu) – zajišťuje funkčnost, váže na sebe kyslík 20x více nežž hemoglobin + svalový glykogen, enzymy
1% anorganické látky + stopové prvky (Fe, Mg, Ca...)

VÝVOJ SVALU

¼ hmotnosti těla (dítě) -> 1/3 (dospělý)
předškolní věk: vývoj hlavně hrubé motoriky = velké svalové skupiny
od 6 let: malé svalové skupiny => jemná motorika
odpovídá dozrávání mozkové kůry

Svaly hlavy

mimické svaly
žvýkací svaly

sval = musculus (m.)

Mimické svaly

začínají na kosti, ale upínají se do kůže (na rozdíl od jiných svalů)

GALEA APONEUROTICA

vazivová blána v calvě
srůstá s kůží vlasaté části hlavy
v přední části přechází ve sval m. occipitofrontalis, přední část (venter frontalis) – svrašťuje čelo a zvedá obočí nahoru, zadní část (venter occipitalis) – vyrovnává čelo

KRUHOVÝ SVAL OČNÍ - m. orbicularis oculi

uzavírá a otevírá oči -> víčka
mimika očí

KRUHOVÝ ÚSTNÍ SVAL - m. orbicularis oris

podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům

TVÁŘOVÝ SVAL - m. buccinator

nejmohutnější mimický sval
modeluje obličej
přitlačuje tváře k zubům

Žvýkací svaly

pohyb dolní čelisti

ŽVÝKACÍ SVAL - m. masseter

přitahuje dolní čelist
umožňuje práci stoliček

SPÁNKOVÝ SVAL - m. temporalis

přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu

KŘíDLOVÝ SVAL - m. pterygoideus

lateralis a medialis
posunuje dolní čelist dopředu a dozadu

tyto svaly působí synergicky - řeč, zpěv, smích, kousání, žvýkání, sání.....

Svaly krku

M. PLATYSMA

tvoří dekolt, od prsou až po bradu
v mládí vypnutý, pak vrásní, díky svému uložení nejde kosmeticky upravit
velmi jemný, podkožní, pohybuje hlavou

ZDVIHAČ HLAVY - m. sternocleidomastoideus

2 svaly po bocích krku

JAZYLKOVÉ SVALY - s. hyloideus

tvoří dno ústní dutiny

KLONĚNÉ SVALY - m. scaleni

z druhé strany krku podél páteře
pohyb hlavy, zpevňují obratle, i s žebry
zdvihají žebra (<= pomocné dýchací svaly)

Svaly hrudníku

PRSNÍ SVAL - m. pectoralis

major – hrudník a přední jáma podpažní, přitahuje paži, pomáhá při dýchání
minor – uložen pod majorem, zvedá žebra ( = pomocný sval dýchací) + předpažení

PILOVITÝ SVAL - m. serratus anterior

po bocích hrudníku
oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení, pomocný dýchací

MEZIŽEBERNÍ SVALY - m. intercostales

externi – otevírají hrudní koš - nádech
interni - výdech

BRÁNICE - diaphragma

odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní
uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2 půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí
má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu
hlavní a nejdůležitější dýchací sval
kontrakce - pokles bránice - zvětší se hrudní koš - vdech; při uvolnění se vrací do původní polohy

Svaly břišní

PŘÍMÝ BŘIŠNÍ SVAL - m. rectus abdominalis

uprostřed břicha
od hrudní kosti po stydkou sponu => předklon, záklon
proložen 3 šlachami

BOČNÍ BŘIŠNÍ SVAL - m. transversus abdominis

pod bočními břišními svaly
břišní lis (tlačení)

ČTYŘHLAVÝ SVAL BEDERNÍ - m. quadratus lumborum

až k páteři
pohyb boků, zadku

Svaly zad

ZÁDOVÝ SVAL - m. trapezius

pohyby zad a horních končetin a lopatek

PILOVÝ SVAL - m. seratus posterior

podél páteře
dýchání, vzpřímená poloha

ŠIROKÝ ZÁDOVÝ SVAL - m. latissimus dorsi

od dolní poloviny zad
od hrudní páteře k hýždím

NAPŘIMOVAČ PÁTEŘE - m. erector spinae

v hloubce
dolní část zad

ZDVIHAČ ŘITNÍ - m. levator ani

párový
uzavírá dno pánevní
svěrač konečníku
u mužů jím procházejí močovody
u žen pochva

Svaly horní končetiny

musculus deltordeus= sval deltový – reliéf paže (rameno), fce-upažení

m.supraspinatus - nad hřebenem

m.infraspinatus - pod hřebenem, tyto tři spojují lopatku s kostí pažní = pohyb ramene

m.subscapularis - pod lopatkou

PAŽE

m. biceps brachii
m. brachialis – leží pod bicepsem, tyto dva fce ohyb lokte, jsou na vnitřní straně paže
m. triceps brachii – extenze – natažení předloktí – vnější strana

obecně platí:

svaly ležící blíže k trupu pohybují oblastí vzdálenější
svaly u ramene – pohyb předloktí
svaly u předloktí – pohyb dlaně

SVALY PŘEDLOKTÍ

3 vrstvy:

přední
zadní
postranní (malíková strana)

funkce:

flexory = ohybače
extenzory = natahovače
pronátory (viz pronace)

SVALY RUKY

od zápěstí níž

svaly palcové oblasti: 4

přitahování a odtahování palce
ohýbání palce
stažení palce do opozice k dlani
thenar – svalový hrbol kolem palce

svaly malíkové oblasti: 3

odtahování, přitahování a stavění
přitahování malíku k palci
hypothenar – svalový hrbol kolem malíku

Svaly dolní končetiny

začínají na pánvi, upínají se na lopatu pánve kyčelní

BEDRO-KYČELNÍ SVAL - m. iliopsoas

dvě části:

m. iliacus – v oblasti beder
m. psoas – minor (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), maior (vytáčení stehna ven)

M. GLUTEUS

zadní část DK: maximus, medeus, minimus
fce: zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu, tvoří hýždě

SVAL HRUŠKOVITÝ - m. piriformis

lopata kyčelní – stehenní kost
fce: zajišťuje zevní rotaci – vyklopení stehna

ČTYŘHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. quadriceps femoris

největší sval v těle
pohybuje bércem – extense v koleni, natahuje bérec, napomáhá při předklonu (končetiny k tělu)

KREJČOVSKÝ SVAL - m. sartorius

nejdelší sval v těle
probíhá napříč stehnem, od zevního k vnitřnímu kondilu

funkce:

abdukce (unožení)
flexe v koleni (skrčení)
vnitřní rotace bérce při fixovaném koleni

PANENSKÝ SVAL - m. gracilis

addukce kolen (drží nohy u sebe)

DVOJHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. biceps femoris

flexe v koleni

přední strana bérce - extenzory - extenze nohy (přitažení špičky k bérci)
zadní strana bérce - flexory: m. triceps surae – trojhlavý lýtkový, vytváří tvar lýtka, fce při ohybu nohy, při chůzi, při vzpřímeném postoji, úpon do Achillovy šlachy na kost patní

podél kostí hluboké svaly – flexe planty (plosky nohy), flexe palce a prstů

strana planty: abduktor (odtahovač) palce, adduktor (přitahovač) palce
střední část planty: jako na ruce – svaly zajišťující pohyb jednotlivých prstů

Krev - sanguis

hlavní funkce:

zajištění rozvodu životně důležitých látek(dýchací plyny, enzymy, hormony)
přenos životně důležitých látek
transport životně důležitých plynů (transportní)
pomoc při termoregulaci (termoregulační)
podílí se na obraně organismu proti nemocem (imunitní)
podíl na homeostáze spolu s tkáňovým mokem a mízou

množství krve v organismu:

5- 6 litrů = 7-10% hmotnosti
nejvíce v žilách, kosterních svalech a plicích
třetí nejtěžší část těla
maximální možná ztráta 1,5 litru/den při rychlém krvácení, 2,5 litru/den při pomalém krvácení, poté ohrožení života
doplňování pomocí krevních zásobáren v podkožním vazivu, játrech a přesunem tkáňových tekutin do krve ( ve stavu nouze).
denní produkce je 50 mm3 denně, tj. 18 litrů za rok
za rok se krev obmění třikrát

složení krve:

neprůhledná vazká tekutina červené barvy

krevní plazma

krevní elementy (červené krvinky = erytrocyty, bílé krvinky = leukocyty, krevní destičky = trombocyty)

KREVNÍ PLAZMA

2,5 - 3,5 litrů → 5%
nažloutlá tekutina, stálé trvalé složení

složení:

91% voda
organické látky 8%
bílkoviny: syntéza v játrech, albuminy a globuliny zodpovědné za obranyschopnost a fungují jako transportéry látek - vitamíny atp., fibrinogen a protrombin zodpovědné za krevní srážlivost
cukry: zdroj energie, stálost glukózy tj. hladina glukózy v krvi glykémie 3,8-6,1 mmol /l (80 – 120 mg/100 cm krychlových,závisí na příjmu potravy), glykémii reguluje inzulin (vznik Langenharsenovy ostrůvky, slinivka břišní),hladina doplňována ze zásob glykogenu v játrech, nižší hodnota je hypoglykémie, vyšší hodnota je hyperglykémie* aminokyseliny
vitamíny
žlučová barviva
anorganické látky 1%: chlorid sodný, kyselý uhličitan sodný, udržují osmotický tlak, napomáhají udržení pH krve – norma 7,4 ! +- 0,04, nad 7,36 alkalóza, pod 7,44 acidóza

KREVNÍ ELEMENTY

erytrocyty - červené krvinky

stálý počet, muži 5-5,5 miliónu na litr, ženy 4,5 miliónu na litr
velikost: 7,4 mikrometru
nemají jádro
funkce - přenos dýchacích plynů O2 a CO2
nedostatek = anemie (chudokrevnost)
hemoglobin - barvivo, dvě složky = globin - bílkovinná složka, hem - barvivo tj. Fe 2+, hemoglobin se váže s jednotlivými prvky
oxy hemoglobin - váže O2 tj. O2 + Hgb
karbaminohemoglobin - váže CO2 tj. CO2 + Hgb
nepevné vazby, snadno se uvolní
karboxyhemoglobin - váže Co tj.. CO +Hgb - ztrácí možnost vázat kyslík tj. vytrácí se dýchací funkce
erytrocyty vznikají v červené kostní dřeni a zanikají ve slezině
jejich životnost je 120 dní
hemoglobin se je odbouráván v játrech a měněn na bilirubin, část železa se ztrácí, obnova potravou

leukocyty - bílé krvinky

granulocyty a agranulocyty

počet: 4- 5 tisíc ženy i muži

mají jádro a různý tvar

životnost různá tj. hodiny až dny

snížení pod 4000 leukopenie, zvýšení nad horní hranici leukocytóza

funkce: obrana proti infekcím

Podle výskytu granulů v jádře se dělí na :

granulocyty (75%)

neutrofily fce - diadepéza - pronikají do mezibuněčných prostor- následuje fagocytóza - pohlcování cizorodých látek, Indikátor zánětu
eozinofily - aktivní v případě alergických reakcí , nefagocytují
bazofily - málo, význam neznámý

agranulocyty - bez zrnek v protoplazmě i jádru

lymfocyty - diapedéza, tvoří protilátky , tvoří se v mízních uzlinách
monocyty -největší bílé krvinky , fce - fagocytóza, pohlcují bakterie

trombocyty - krevní destičky

počet: 300 tisíc na litr muži i ženy
fce: podíl na srážení krve

hemostáza - srážení krve

podklad je porušení cévní stěny
přeměna fibrinogenu na fibrin
proměna neaktivního protrombinu na trombin umožňuje trombokináza uvolněná z krevních destiček a ionty vápníku

čtyři fáze

uvolnění tormbokinázy z destiček
proměna protrombinu na trombin,játra , aktivuje trombocyty, způsobuje změnu fibrinogenu na fibrin
proměna fibrinogenu na fibrin , zpevňuje destičky trombů a zachycuje další trombocyty a erytrocyty
smrštění vláken fibrinu a vytlačení krevního séra hemostatická zátka = červený fibrin, neaktivní

trvá to 7 - 11 minut, lze zabránit manipulací s vápenatými ionty, nutné pro některé laboratorní testy

SEDIMENTACE KRVE

pokles krvinek v závislosti na čase - rychlost závisí na množství bílkovin v krevní plazmě
při zánětu se zvyšuje jejich počet
normální hodnota - 1-3 mm / hod muži, 4- 7 mm/hod ženy
diagnostická metoda, nepřesná, udává jen přítomnost zánětu nikoli jeho povahu
nejvyšší hodnoty = TBC, plicní onemocnění, rakovina

OBRANYSCHOPNOST

zejména odvozena od fce krevních elementů leukocytů
fagocytóza + vytváření protilátek
škodliviny v těle aktivují antigeny - aktivují tvorbu protilátek způsobují imunizaci

gamaglobuliny: protilátky, specifické fce:

specifická imunita - jeden antigen, přiřazen jeden gamaglobulin , jedna protilátka
vrozená imunita, protilátky přinesené z těla matky přes placentu, shodná míra obranyschopnosti.
získaná imunita - aktivní: sám organismus vytváří protilátky proti nežádoucím antigenům a pasivní: dodaná buď hotová látka a sám vytvoří protilátku nebo dodá protilátku už hotovou

anafylaxe - přehnaná obranná reakce organismu, patologická reakce, může ohrozit na životě, anafylaktický šok , vytvoření velkého množství protilátek ,čímž poškozuje organismus sám sebe, např. vosí píchnutí

KREVNÍ SKUPINY

princip antigenů v krevní plazmě a v erytrocytech

v erytrocytech: aglutinogeny A, B v krevní plazmě: aglutininy anti A, anti B A + anti A dochází k aglutinaci - shlukování

Skupina A - 44 % lidí

v erytrocytech aglutinogen A
plazma aglutinin anti B

Skupina B - 18 % lidí

v erytrocytech aglutinogen B
plazma aglutinin anti A

Skupina 0 - 30 % lidí, univerzální dárce

v erytrocytech nic
v plazmě aglutinin anti A, anti B

Skupina AB - 8 % lidí, univerzální příjemce

v erytrocytech aglutinogen AB
v plazmě nic

dělení krve - asi 30 dalších faktorů

Rh faktor - nejdůležitější při transfúzích
Rh faktor má 2/3 lidí
Rh - Rh faktor nemá
člověk nemá obranné látky proti Rh faktoru, vytváří je po proniknutí cizí krve do organismu. Nejdůležitější v těhotenství Rh- matka vytváří protilátky proti Rh+ dítěti (je - li otec Rh +), nebezpečné pro dítě
nebezpečí při dalších, nikoli prvních těhotenstvích ( matka již má protilátky). Matka dostává preventivně gamaglobuliny, zabraňující tvorbě protilátek

Při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh-, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, dochází k tzv. Fetální erytroblastóze. Fetální erytroblastóza (nyní spíše označovaná jako hemolytická nemoc novorozenců) je stav, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (rozklad krve), v horším případě také různé nervové poruchy. První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáváním anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení amniocentézy).

TRASFUZE = podání inkompatibilní krve z hlediska Rh a krevních skupin ohrožuje na životě - velká obranná reakce organismu