Papyrus Westcar

Papyrus Westcar (P.Berlin 3033) je dokument datovaný do doby Střední říše (podle V.Lepper) či Druhého přechodného období (podle M. Lichtheim) . Je psaný klasickou egyptštinou v hieratickém písmu.

Objevení

Papyrus objevil ve 20. letech 19. století britský dobrodruh Henry Westcar, o něco později jej egyptolog K.L. Lepsius získal od jeho neteře, nikdy jej ovšem nepublikoval. Po Lepsiově smrti dokument obdržel další egyptolog, A. Erman, který jej přenechal Berlínskému muzeu, kde se papyrus nachází dodnes.

Obsah

Jedná se o cyklus povídek, odehrávajících se ve Staré říši za vlády faraona Chufua (někdy se tento příběh také označují jako „Chufu a divotvůrci“). Text obsahuje celkem pět příběhů, jelikož začátek papyru se ovšem nedochoval, z prvního příběhu můžeme rekonstruovat pouze několik málo slov. Druhá povídka obsahuje mnoho mezer, jelikož papyrus je na tomto místě stále poškozen, z čitelných částí lze ale rekonstruovat základní děj. Konec papyru je též poškozen, nicméně jeho příběh je víceméně zachován do konce. Rámec příběhu tvoří rozhovor faraona Chufua a jeho synů, kteří faraonovi postupně vyprávějí příběhy, ve kterých vystupují učenci a mágové, vykonávající různé divy. Každý z princů se snaží překonat toho, který vyprávěl před ním, až nakonec nejmoudřejší z Chufuových synů Hardžedef na rozdíl od svých bratrů, jejichž vyprávění se vždy odehrávalo v minulosti, začně vyprávět příběh o mudrci Džedim, který je Chufuovým současníkem. Faraon svého syna pro tohoto mága pošle, jelikož jej chce spatřit na vlastní oči. Když je Džedi přiveden před panovníka, předvádí různá kouzla, a nakonec vyřkne proroctví, které tvoří poslední příběh na tomto papyru. Jedná se o legendární popis zrození tří budoucích králů Egypta – Veserkafa, Sahurea a Neferirkarea, což jsou skuteční panovníci egyptské 5.dynastie. Tomuto příběhu dodává na zajímavosti i to, že dějiny konce 4. a počátku 5.dynastie jsou stále velmi nejasné.