Schizofrenie

(dle MKN-10 F20) je vážné duševní onemocnění dosud neznámé etiologie (předpokládá se multifaktoriální etiologie a mnohočetné patogenetické vlivy) charakterizované význačnými poruchami myšlení, vnímání, jednání, efektivity a vůle.

  • odvozena z řec.slov schizein = štípat a fren = mysl[1]
  • patří do skupiny psychóz
  • začíná typicky v pozdní adolescenci nebo v rané dospělosti (převážná část případů začíná mezi 15-35 lety)[2]
  • vyskytuje se stejně často u žen (zpravidla však nastupuje u žen o něco později) i mužů a napříč všemi kulturami
  • postihuje cca 1% populace
  • cca u 2/3 má schizofrenie tendenci chronifikovat

Diagnostika a příznaky

aby mohla být diagnostikovaná je třeba, aby se alespoň jeden z následujících příznaků projevil v trvání delším než 1 měsíc[3]:

  1. poruchy vnímání – halucinace (nejčastěji halucinované hlasy, slyšení vl.myšlenek, jejich odnímání, vkládání či vysílání)
  2. poruchy myšlení – bludy (převážně b. kontrolovanosti, ovlivňování, pronásledování) a zárazy v myšlení, neologismy, inkoherence
  3. poruchy emocí– nejčastěji emoční oploštělost, stažení, chorobná excitace a vzrušenost
  4. poruchy chování – apatie, ztráta zájmů, bezcílnost, nečinnost, negativismus, stupor, mutismus

Vzájemná vazba mezi charakterem schizofrenie a osobností jedince vede k rozmanité podobě choroby a obtížné diagnostice Další dělení příznaků:

  1. pozitivní (zesíleně vyjádřené fce = bludy, halucinace)
  2. negativní (oslabení či ztráta fce = apatie, emoční oploštělost atd.)[4]

Dělení dle E.Bleuera: 4A = Primární schizofrenní příznaky

  1. poruchy asociací (asociativní přeskoky, paralogie)
  2. poruchy afektivity (její nepřiměřenost, oploštění)
  3. ambivalence
  4. autismus

Průběh

  1. premorbidní období – zachycení odlišnosti ve vývoji během dětství (u části nemocných)[5]
  2. prodromální období – předchází vl. onemocnění; přítomnost negativních příznaků (hloubavost, vztahovačnost) [6]
  3. první psychotická epizoda – možný velmi rychlý a prudký nástup vyžadující hospitalizaci[7]
  4. úplné uzdravení nebo příznaky objevující se v atakách [8]
  5. chronicko-progredientní průběh – kontinuální přetrvávání či zhoršování nemoci[9]

Typy schizofrenie

paranoidní sch. (F20.0) – nejčastější forma; dominance bludů a halucinací (hlavně perzekuční bludy a sluchové halucinace), časté intrapsychické halucinace (odnímání myšlenek, nebo vkládání cizích myšlenek); negativní příznaky se spíše nevyskytují, ačkoli ataky mohou být silně afektivně nabité; symbolické nebo magické myšlení

hebefrenní sch. (F20.1) – typická pro adolescentní věk projevující se nápadným projevem budícím pozornost, vrtkavostí, necílenou aktivitou; dezorganizace v chování a emocích, dětinské vystupování, negativismus, inkoherence v myšlení, pseudofilozofování, ztráta citových vztahů; označována též jako „dezorganizovaná schizofrenie“

katatonní sch. (F20.2) – dnes vzácně se vyskytující forma u kt je přítomnost halucinací a systematizovaných bludů atypická

  1. produktivní forma – neobvyklé pohyby, impulzivní činy, povelový automatismus, nadměrná vzrušenost, bezcílný neklid, sterotypie v motorickém i verbálním projevu; někdy impulsivní pacienti
  2. neproduktivní (stuporózní) forma – katatonní stupor (nereaguje, neztrácí vědomí, riziko metabolického rozvratu), negativismus, tělo a končetiny setrvávají v nastavených polohách (flexibilitas cerea, katalepsie)

nediferencovaná sch. (F20.3) – jsou splněna kritéria schizofrenie, ale žádný ze znaků není charakteristický pro výše uvedené typy; málo častá forma; nenápadná; hlavně negativní příznaky - v popředí změny chování s úpadkem vůle, zlhostejněním, zpovrchněním, ztrátou zájmů a oploštěním emocí, autismus, alogie; bez zjevných psychotických příznaků (v DSM IV – schizotypální osobnosti, tj. jako porucha osobnosti)

postschizofrenní deprese (F20.4) – depresivní propad nálady nasedající na odeznívající schizofrenii

reziduální sch. (F20.6) – přetrvávající zbytková sch.symptomatologie po jasně proběhlé schizofrenii; mezi projevy patří např. podivínství, omezení soc.kontaktů, bezcílnost, chudost verbálního projevu, snížená činnost, oploštěná emotivita

Historický pohled na schizofrenii

  • Ebersův papyrus (Egypt, cca 2tis let př.n.l.) – nejstarší doložitelné zprávy
  • Hebrejská bible – schizofrenie je zde označována slovem ,,mešuge“
  • Jean Etiene Esquirol (1772-1840) (Pinelův žák) – 1.odborná definice halucinací, svým popisem se velmi přiblížil modernímu pojetí paranoidní sch.
  • Benedict Augustin Morel (1809 – 1873) – demence precoce = předčasná demence = psychotické postižení nastupující na pokraji dospělosti vedoucí k předčasnému stárnutí mozkových fcí
  • Karl Ludwig Kahlbaum (1828- 1899) – definoval katatonii a popsal paranoidní poruchy mysli
  • Emil Kraepilin (1856 – 1926) - dementia praecox (1896) (,,předčasné zhloupnutí“); podstatu nalézal v organickém poškození mozku, jehož výsledkem byl předčasný psychický úpadek osobnosti
  • E.Bleuler (1911) – zavedení pojmu schizofrenie = rozštěpení mysli (kniha Předčasná demence nebo skupina schizofrenií); zpochybnil teze, že za duševními poruchami stojí pouze org.poškození mozku
  • Rozlišil pozitivní a negativní schizofrenické příznaky, 4A

[10]

Současné hypotézy

teorie zátěže a dispozice:

vloha (dědičná nebo získaná) disponuje k selhání adaptivních funkcí duševního života což vede k nepřizpůsobivému prožívání a chování při zátěži; následné snížení odolnosti jedince směřující ke klinické manifestaci onemocnění

dopaminová hypotéza:

předpokladem je neurochemický základ schizofrenie vycházející z pozorování účinků různých psychofarmak, která jsou schopna vyvolat, zlepšit či zhoršit symptomy onemocnění; Vzhledem k nejasnostem při ověřování dopaminové hypotézy a k mechanismům účinků nových antipsychotik, byly zkoumány i hypotetické vztahy dalších neuromediátorových systémů ke schizofrenii - noradrenergního, serotoninergního, glutamátergního a některých peptidergních systémú

neurovývojová hypotéza:

předpokládá se vznik malé „mlčící léze“ v časném vývoji mozku (příčina genetická či vnější) začínající se projevovat až v adolescenci, kdy jsou zvýšené nároky na integraci; významná část osob s diagnózou schizofrenie získanou v dospělém věku prodělala poruchu vývoje mozku desítky let před symptomatickou fází onemocnění; narušení vývoje mozku může způsobit buď:

  1. takové poškození mozku, které se v dospělosti vlivem interakcí s dosud neznámými faktory projeví vznikem psychotických symptomů
  2. časné poškození CNS vede k ovlivnění dalšího vývoje mozku a vzniku náchylnosti ke schizofrenii v pozdějším věku
psychosociální hypotézy:

spouštěči jsou určité komplexní sociální požadavky - stres je spouštěcí, ale ne rozhodující faktor vzniku; 4 kritéria pro stres indukující schizofrenii:

  1. situace vyžadující akci nebo rozhodnutí
  2. složitost, dvojznačnost či nejasnost informací poskytovaných k vyřešení úkolu
  3. situace vyžadující akci nebo rozhodnutí přetrvává, aniž byla vyřešena
  4. osoba nemá možnost „úniku“

Léčba

  • V minulosti znamenala izolaci, mučení, věznění, zabití atd. v současnosti je založena především na farmakoterapii antipsychotiky
  • 19.st. první farmakologické přípravky – chloralhydrát a barbituráty - zklidnění, úleva od úzkostných stavů, zlepšení kvality spánku X neodstranění bludů, halucinací
  • Náhodné objevení chlorpromazinu (Henri Laborit, 50.léta 20.st.) - Jean Delay a Pierre Deniker jej indikovali u schizofreniků - pacienti byli zklidněni, ale ne uspáni! (chlorpromazin se stává 1.zástupcem skupiny tzv.neuroleptik, resp. antipsychotik)
  • 60.léta 20.st. – začínají se používat nová tzv. atypická antipsychotika:
  1. Clozapin
  2. Haloperidol
  • Arvid Carlsson, Paul Greengard, Eric Kandel = odhalení mechanismu, kt antipsychotika potlačují příznaky schizofrenie - objevili místa účinku antipsychotik = dopaminové receptory v mozku = Nobelova cena
  • Psychoterapie je nedílnou součástí léčby, zejména po odeznění akutní symptomatiky:
  1. Psychoedukace
  2. nácvik sociálních dovedností
  3. pracovní terapie
  4. ↑ Preiss Marek, & Přikrylová Kučerová Hana. (2006). Neuropsychologie v psychiatrii. (Vyd. 1., 411 s.) Praha: Grada.
  5. ↑ Rita L.Atkinson. (1995). Psychologie. (1. vyd., 863 s.) Praha: Victoria Publishing.
  6. ↑ Hirsch Steven R, & Weinberger Daniel R. (c2003). Schizophrenia. (2nd ed., xvi, 748 p.) Malden, Mass: Blackwell Science.
  7. ↑ Sims Andrew C. (c2003). Symptoms in the mind: an introduction to descriptive psychopathology. (3rd ed., ix, 451 s.) Philadelphia: Saunders.
  8. ↑ Orel Miroslav. (2012). Psychopatologie. (Vyd. 1., 263 s.) Praha: Grada.
  9. ↑ Orel Miroslav. (2012). Psychopatologie. (Vyd. 1., 263 s.) Praha: Grada.
  10. ↑ Orel Miroslav. (2012). Psychopatologie. (Vyd. 1., 263 s.) Praha: Grada.
  11. ↑ Orel Miroslav. (2012). Psychopatologie. (Vyd. 1., 263 s.) Praha: Grada.
  12. ↑ Orel Miroslav. (2012). Psychopatologie. (Vyd. 1., 263 s.) Praha: Grada.
  13. ↑ Orel Miroslav. (2012). Psychopatologie. (Vyd. 1., 263 s.) Praha: Grada.
    14. Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Schizofrenie&oldid=7958“