Schizofrenie

Schizofrenie je (dle MKN-10 F20) vážné duševní onemocnění dosud neznámé etiologie (předpokládá se multifaktoriální etiologie a mnohočetné patogenetické vlivy)[1] charakterizované význačnými poruchami myšlení, vnímání, jednání, afektivity a vůle.

  • Odvozena z řec. slov schizein = štípat a fren = mysl[2]
  • Řadí se mezi psychózy.
  • Začíná typicky v pozdní adolescenci nebo v rané dospělosti (převážná část případů začíná mezi 15-35 lety)[3]
  • Vyskytuje se stejně často u žen i mužů a to napříč všemi kulturami (zpravidla však nastupuje u žen o něco později).
  • Postihuje cca 1% populace.
  • Přibližně u 2/3 má schizofrenie tendenci chronifikovat (stát se chronickým onemocněním).

Diagnostika a příznaky

Aby mohla být diagnostikována, je třeba, aby se alespoň jeden z následujících příznaků projevil v trvání delším než 1 měsíc (dle DSM-IV 6 měsíců)[4]:

  1. Poruchy vnímáníHalucinace (nejčastěji halucinované hlasy, slyšení vl.myšlenek, jejich odnímání, vkládání či vysílání)[1]
  2. Poruchy myšleníBludy (převážně bl. kontrolovanosti, ovlivňování, pronásledování), zárazy v myšlení, neologismy, inkoherence[1]
  3. Poruchy afektivity– Nejčastěji emoční oploštělost, stažení, chorobná excitace a vzrušenost[1]
  4. Poruchy chováníApatie, ztráta zájmů, bezcílnost, nečinnost, negativismus, stupor, mutismus[1]

Vzájemná vazba mezi charakterem schizofrenie a osobností jedince vede k rozmanité podobě choroby, což je příčinou obtíží v diagnostice.

Obecné dělení příznaků:

  1. Pozitivní (zesíleně vyjádřené fce = bludy, halucinace)
  2. Negativní (oslabení či ztráta fce = apatie, emoční oploštělost atd.)[5]

Dělení dle E. Bleuera: 4A = Primární schizofrenní příznaky[6]:

  1. Poruchy asociací - uvolnění myšlenkových asociací → ,,slovní salát"(asociativní přeskoky, paralogie)
  2. Poruchy afektivity - zploštěné emoce a emocionální reakce, které neodpovídají (jsou neadekvátní) k dané situaci
  3. Ambivalence - protichůdné pocity vůči druhým, ale i sobě samému; nedostatek motivace a odosobnění
  4. Autismus - preferování stažení se do vnitřního světa fantazií před sociální interakcí

Průběh

  1. Premorbidní období – Zachycení odlišnosti ve vývoji během dětství (drobné odchylky v motorickém a sociálním vývoji projevující se soc. stažením, poruchami pozornosti).[1]
  2. Prodromální období – Předchází vlastnímu onemocnění; přítomnost negativních příznaků (hloubavost, vztahovačnost).[1]
  3. První psychotická epizoda – Možný velmi rychlý a prudký nástup vyžadující hospitalizaci[1]
  4. Úplné uzdravení nebo příznaky objevující se v atakách (střídání remisí a relapsů).[1]
  5. Chronicko-progredientní průběh – Kontinuální přetrvávání či zhoršování nemoci.[1]


Typy schizofrenie

Paranoidní sch. (F20.0) – Nejčastější forma; dominance bludy|bludů a halucinací (hlavně perzekuční bludy a sluchové halucinace), časté intrapsychické halucinace (odnímání myšlenek, nebo vkládání cizích myšlenek); negativní příznaky se spíše nevyskytují, ačkoli ataky mohou být silně afektivně nabité; symbolické nebo magické myšlení.[7]

Hebefrenní sch. (F20.1) – Typická pro adolescentní věk projevující se nápadným projevem budícím pozornost, vrtkavostí, necílenou aktivitou; dezorganizace v chování a emocích, dětinské vystupování, negativismus, inkoherence v myšlení, pseudofilozofování, ztráta citových vztahů; označována též jako „dezorganizovaná schizofrenie“ [1]

Katatonní sch. (F20.2) – Dnes vzácně se vyskytující forma u kt je přítomnost halucinací a systematizovaných bludů atypická

  1. Produktivní forma – neobvyklé pohyby, impulzivní činy, povelový automatismus, nadměrná vzrušenost, bezcílný neklid, sterotypie v motorickém i verbálním projevu; někdy impulsivní pacienti
  2. Neproduktivní (stuporózní) forma – katatonní stupor (nereaguje, neztrácí vědomí, riziko metabolického rozvratu), negativismus, tělo a končetiny setrvávají v nastavených polohách (flexibilitas cerea, katalepsie).[1]

Nediferencovaná sch. (F20.3) – Jsou splněna kritéria schizofrenie, ale žádný ze znaků není charakteristický pro výše uvedené typy; málo častá forma; nenápadná; hlavně negativní příznaky - v popředí změny chování s úpadkem vůle, zlhostejněním, zpovrchněním, ztrátou zájmů a oploštěním emocí, autismus, alogie; bez zjevných psychotických příznaků (v DSM IV – schizotypální osobnosti, tj. jako porucha osobnosti).[1]

Postschizofrenní deprese (F20.4) – Depresivní propad nálady nasedající na odeznívající schizofrenii.[1]

Reziduální sch. (F20.5) – Přetrvávající zbytková sch.symptomatologie po jasně proběhlé schizofrenii s přítomností neg.symptomů; mezi projevy patří např. podivínství, omezení soc.kontaktů, bezcílnost, chudost verbálního projevu, snížená činnost, oploštěná emotivita.[1]

Simplexní sch. (F20.6) – Bez výrazných projevů, typická postupným stahováním se do vnitřního světa a ztrátou motivace, zájmu doprovázená sníženou aktivitou až apatií.[1]

Historický pohled na schizofrenii

  • Ebersův papyrus (Egypt, cca 2tis let př.n.l.) = nejstarší doložitelné zprávy
  • Hebrejská bible – schizofrenie je zde označována slovem "mešuge"
  • Jean Etiene Esquirol (1772-1840) (Pinelův žák) – 1. odborná definice halucinací, svým popisem se velmi přiblížil modernímu pojetí paranoidní schizofrenie
  • Benedict Augustin Morel (1809 – 1873) – demence precoce = předčasná demence = psychotické postižení nastupující na pokraji dospělosti vedoucí k předčasnému stárnutí mozkových fcí
  • Karl Ludwig Kahlbaum (1828- 1899) – definoval katatonii a popsal paranoidní poruchy mysli
  • Emil Kraepilin (1856 – 1926) - dementia praecox (1896) (,,předčasné zhloupnutí“); podstatu nalézal v organickém poškození mozku, jehož výsledkem byl předčasný psychický úpadek osobnosti
  • E.Bleuler (1911) – zavedení pojmu schizofrenie = rozštěpení mysli (kniha Předčasná demence nebo skupina schizofrenií); zpochybnil teze, že za duševními poruchami stojí pouze organické poškození mozku; 4A.[1]


Současné hypotézy

Teorie zátěže a dispozice

Vloha (získaná nebo dědičná) může vést k selhání adaptivních funkcí duševního života. Následkem toho bude pacientovo chování a prožívání během zátěžových (stresových) situací nepřizpůsobivé. Postupně se bude snižovat i pacientova psychická odolnost, což nakonec vyústí do klinické manifestace onemocnění.[6]

Dopaminová hypotéza

Předpokladem je neurochemický základ schizofrenie vycházející z pozorování účinků různých psychofarmak, která jsou schopna vyvolat, zlepšit či zhoršit symptomy onemocnění. Vzhledem k nejasnostem při ověřování dopaminové hypotézy a k mechanismům účinků nových antipsychotik byly zkoumány i hypotetické vztahy dalších neuromediátorových systémů ke schizofrenii - noradrenergního, serotoninergního, glutamátergního a některých peptidergních systémů.[6]

Neurovývojová hypotéza

Předpokládá se vznik malé "mlčící léze" v časném vývoji mozku (příčina genetická či vnější). Ta se začne projevovat až v adolescenci, kdy se zvýšují nároky na integraci. Významná část osob s diagnózou schizofrenie získanou v dospělém věku prodělala poruchu vývoje mozku desítky let před symptomatickou fází onemocnění. Narušení vývoje mozku může způsobit:

  1. Takové poškození mozku, které se v dospělosti vlivem interakcí s dosud neznámými faktory projeví vznikem psychotických symptomů
  2. Časné poškození CNS vede k ovlivnění dalšího vývoje mozku a vzniku náchylnosti ke schizofrenii v pozdějším věku[6]

Psychosociální hypotézy

Spouštěči jsou určité komplexní sociální požadavky. Stres jako spouštěcí, ale ne rozhodující faktor vzniku schizofrenie. Existují 4 kritéria pro stres indukující schizofrenii:

  1. Situace vyžadující akci nebo rozhodnutí
  2. Složitost, dvojznačnost či nejasnost informací poskytovaných k vyřešení úkolu
  3. Situace vyžadující akci nebo rozhodnutí přetrvává, aniž byla vyřešena
  4. Situace neumožňující "únik"[6]

Léčba

  • V minulosti znamenala izolaci, mučení, věznění atd. v současnosti je založena především na farmakoterapii pomocí antipsychotik (léčící především akutní fázi schizofrenie) společně s psychoterapií a podpůrnou, edukační terapií pro klienta a jeho rodinu
  • 19.st. první farmakologické přípravky – chloralhydrát a barbituráty. Navozují zklidnění, úlevu od úzkostných stavů a zlepšují kvalitu spánku, naopak bludy a halucinace přetrvávají.
  • Náhodné objevení chlorpromazinu (Henri Laborit, 50. léta 20. stol.). Jean Delay a Pierre Deniker jej indikovali u schizofreniků - pacienti byli zklidněni, ale ne uspáni (chlorpromazin se stává 1. zástupcem skupiny tzv. neuroleptik, resp. antipsychotik)
  • 60.léta 20.st. – začínají se používat nová tzv. atypická antipsychotika:
  1. Clozapin
  2. Haloperidol
  • Arvid Carlsson, Paul Greengard, Eric Kandel = odhalení mechanismu, díky kterému antipsychotika potlačují příznaky schizofrenie. Objevili místa účinku antipsychotik = dopaminové receptory v mozku → Nobelova cena

Stadia léčby

  1. Akutní - Od vyskytnutí se psychotických příznaků až do remise nebo významného zlepšení psychotických ukazatelů. Délka 4-6 týdnů. Častá hospitalizace či zařazení do denní psychiatrické péče s antipsychotickou medikací
  2. Stabilizace - Od 6 týdnů - 6 měsíců, snížení antipsychotické medikace, vhodná doba pro zahájení psychoterapie
  3. Systematická, udržovací - Postupné snižování léků, psychoterapie a edukace

Reference

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 Orel Miroslav. (2012). Psychopatologie. (Vyd. 1., 263 s.) Praha: Grada.
  2. Preiss Marek, & Přikrylová Kučerová Hana. (2006). Neuropsychologie v psychiatrii. (Vyd. 1., 411 s.) Praha: Grada.
  3. Rita L.Atkinson. (1995). Psychologie. (1. vyd., 863 s.) Praha: Victoria Publishing.
  4. Hirsch Steven R, & Weinberger Daniel R. (c2003). Schizophrenia. (2nd ed., xvi, 748 p.) Malden, Mass: Blackwell Science.
  5. Sims Andrew C. (c2003). Symptoms in the mind: an introduction to descriptive psychopathology. (3rd ed., ix, 451 s.) Philadelphia: Saunders.
  6. 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 Prof. MUDr. Jiří Raboch, . (n.d.) Schizofrenie.
  7. Symptoms in the mind: an introduction to descriptive psychopathology. (3rd ed., ix, 451 s.) Philadelphia: Saunders.

Použitá literatura

  • Čéšková, E. (2005). Schizofrenie a její léčba. (2.vyd., s.104) Praha: Maxdorf
  • Malá, E. (2005). Schizofrenie v dětství a adolescenci. (1. vyd., 194 s.) Praha: Grada Publishing.
  • Orel, M.a kol. (2012). Psychopatologie. (1. vyd., 264 s.) Praha: Grada Publishing.

Doporučená literatura

  • Češková E. (2005). Schizofrenie a její léčba. Praha: Maxdorf
  • Höschl C., Libiger J., Švestka J. (editoři).(2002). Psychiatrie. Praha: Tigis, s.r.o.
  • Kučerová H. (2005). Schizofrenie v kazuistikách. Praha: Grada
  • Malá E. (2005). Schizofrenie v dětství a adolescenci. Praha: Grada

Klíčová slova

schizofrenie, psychózy, antipsychotika