Anatomie

Základní roviny:

mediální – střední
sagitální – předozadní
k nim kolmá – frontální
transverzální – příčná

Směry:

směr blíže ke středu těla – mediální
směr dál od středu těla – laterální
směr k břichu – ventrální (anterior)
směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
směr k hlavě – kraniální
směr dolů – kaudální
směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
směr hluboký – profundis (internus)
směr po končetině nahoru k tělu – proximální
směr od těla ke konci končetiny - distální

pravá strana – dexter
levá strana – sinister

Obsah

1 Kosti
- 1.1 Kostra trupu
- 1.2 Kostra hlavy
2 Svalová soustava
3 Krev - sanguis
4 Srdce - cor
- 4.1 Činnost srdce
- 4.2 Onemocnění srdce
5 Cévy
6 Krevní oběh
7 Mízní soustava
8 Dýchací systém
9 Vylučovací soustava
10 Kožní soustava
- 10.1 Přidatné kožní orgány - deriváty pokožky
11 Tělesná teplota a její řízení
- 11.1 Poruchy termoregulace
12 Pohlavní soustava

Kosti

orgán je kost, tvoří SKELET
kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány

KOSTI

dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
krátké – rozlišení nemají (obratle)
ploché – lopatky, lebka

chráněny vazivovým obalem PERIOST – zásobuje kosti minerály -> růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)

v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA

STRUKTURA KOSTÍ

hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
houbovité (spongiózní) - tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)
uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)

kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace)
kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva

osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)

SPOJENÍ KOSTÍ

pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
pevné – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)
spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
spojení chrupavkou (spona stydká)

Kostra trupu

páteř (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

7 C - vertebrae Cervicales (krční) 12 Th - vertebrae Thoracicae (hrudní) 5 L - vertebrae Lumbales (bederní) 5 S - vertebrae Sacrales (křížové) 4/5 Co - vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra
bederní – největší, nejmohutnější
křížové - spojují se v kost křížovou
kostrční - spojují se v kost kostrční
nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů

páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní

ŽEBRA (costae)

zadní část spojení s obratly, vpředu s kostí hrudní
12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)

KOST HRUDNÍ (sternum)

plochá, hmatná
v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)

HORNÍ KONČETINA

na každé pletenec + volná část

pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)

scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)

volná část:

pažní kost (humerus)- nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
předloktí - kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých, kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (= podklad dlaně), články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu

POHYB

kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven)a supinace (palec ven)

extenze – natažení (normálně 180 %, olekranon je jako zarážka)
flexe – skrčení

volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci

DOLNÍ KONČETINA

na každé pletenec + volná část

pletenec:

kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vznik ze tří kostí

os ilium (kost kyčelní) – hmatná = boky, míří nahoru
os ischium (kost sedací), míří dolů
os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev

uspořádání pánve: 2 části – kyčelní + sedací (velká pánev)a část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)

mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

volná část:

kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus, tvoří úhel 125°)
bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis) a kost lýtková (fibula) - tvoří vnější kotník (malleolus lateralis)

v rámci kloubního spojení na vyrovnání lemuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)

kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší

Kostra hlavy

lebka (cranium) – chrání mozek a smyslové orgány, calva + base (spodina lební)

mozková část (neurocranium) – vznik z vaziva a chrupavky
obličejová část (splanchnocranium)

MOZKOVÁ ČÁST - NEUROCRANIUM

týlní kost (os occipitale) – kloubní spojení s 1. krčním obratlem + úpony zádových svalů
velký otvor (foramen magnum) – tudy prochází mícha
klínová kost (os sphenoidale) - uprostřed base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo (sella tureica) – místo uložení hypofýzy, zde uložena dutina nosní
čichová kost (os ethmoidale)- na basi, vstupuje do prostoru lebky, je dírkovaná, skrze dírky procházejí nervová vlákna vedoucí ze sliznice nosní, v kosti čichové vytváří dohromady čichový nerv
spánková kost (os temporale)- levá a pravá, její částí je kost skalní (os petrosum) – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí
bubínková kost (os tympanicum)- součástí spánkové kosti, podklad zevního zvukovodu, nahmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy
čelní kost (os frontale) – nepárová, do 2 let nesrostlá, tvoří stropy očnice
temenní kost (os parietale) – párová, miskovitého tvaru
vazivové švy (sutura),v místech srůstu švů vznikají měkké otvory fontanella (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly)

fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají 

šípová (sutura sagittalis) – srůstají 2 kosti temenní
věncová (sutura coronalis) – temeno s kosti čelní
lambdová (sutura lambdoidea) – temeno s kostí týlní

OBLIČEJOVÁ ČÁST - SPLANCHNOCRANIUM

horní čelist (maxilla)- tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř dutina nosní (sinus maxillaris),základem pro horní chrup, v ní uložena zubní lůžka (jakoby důlek v kosti) – ta se ve stáří zplošťují a zanikají
lícní kost (os zygomaticum) – párová, tvoří tvar obličeje – jeho šířku, pod očnicemi
nosní kosti (ossa nasalia) – dvě, tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)
slzní kost (os lacrimale) – v koutku oka, čtvercová
radliční kost (vomer) – není hmatatelná, přepážka mezi nosními choany = dělí levou a pravou nosní dutinu
dolní čelist (mandibula)- spojena kloubem s kostí spánkovou, opět zubní lůžka, úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°, uprostřed – bradový výběžek (protuberantia mentalis) – tvoří tvar brady
jazylka (os hyoideum) – nepárová, tvar malé podkovy, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk

v lebce 3 dutiny:

dutina lebky – mozkovna – uložen mozek
dutina nosní – tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina
dutina oční – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice (orbita), je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)

lebka roste, více se ale zvěšuje mozkovna než obličejová část

obvod dětské hlavičky: 34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)

pohlavní rozdíly:

kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu
muži – hranatá brada, vyklenutá glabella => větší nadočnicové oblouky
mění se až v pubertě
dětská lebka stejná

Svalová soustava

svaly:

hladké – útroby
příčně pruhované (kosti, pohyb)
srdeční

celkem 600 svalů
40% celkové hmotnosti
fascie = blanitý obal svalu, na konci vytváří šlachu. Ta připojuje sval ke kosti.
zásobeny krví – cévka vstupuje do svalu kolmo, tam se rozvětvuje a zásobuje svalová vlákna, v klidu 5% zásobení krví

inervace:

motorická = hybná – z páteřní míchy, řízeno z mozku, tzv. motorické ploténky (zde nerv vstupuje do kontaktu se svalem) – díky acetylcholinu
citlivá - senzitivní
vegetativní

motorická jednotka – systém svalu inervovaný jedním nervovým vláknem
u oka – 1 nerv zásobuje až 12 svalových vláken -> vyšší citlivost
u hýžďového svalu – 1 nerv: 500 vláken

senzitivní inervace - svalová vřeténka či šlachová tělíska - propriorecepory: fce hlubokého čití
vegetativní inervace - průsvit cév = zásobení svalů krví

CHEMICKÉ SLOŽENÍ SVALU

75% voda
24 % organické látky – bílkovíny – myoglobin (obdobný hemoglobinu) – zajišťuje funkčnost, váže na sebe kyslík 20x více nežž hemoglobin + svalový glykogen, enzymy
1% anorganické látky + stopové prvky (Fe, Mg, Ca...)

VÝVOJ SVALU

¼ hmotnosti těla (dítě) -> 1/3 (dospělý)
předškolní věk: vývoj hlavně hrubé motoriky = velké svalové skupiny
od 6 let: malé svalové skupiny => jemná motorika
odpovídá dozrávání mozkové kůry

Svaly hlavy

mimické svaly
žvýkací svaly

sval = musculus (m.)

Mimické svaly

začínají na kosti, ale upínají se do kůže (na rozdíl od jiných svalů)

GALEA APONEUROTICA

vazivová blána v calvě
srůstá s kůží vlasaté části hlavy
v přední části přechází ve sval m. occipitofrontalis, přední část (venter frontalis) – svrašťuje čelo a zvedá obočí nahoru, zadní část (venter occipitalis) – vyrovnává čelo

KRUHOVÝ SVAL OČNÍ - m. orbicularis oculi

uzavírá a otevírá oči -> víčka
mimika očí

KRUHOVÝ ÚSTNÍ SVAL - m. orbicularis oris

podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům

TVÁŘOVÝ SVAL - m. buccinator

nejmohutnější mimický sval
modeluje obličej
přitlačuje tváře k zubům

Žvýkací svaly

pohyb dolní čelisti

ŽVÝKACÍ SVAL - m. masseter

přitahuje dolní čelist
umožňuje práci stoliček

SPÁNKOVÝ SVAL - m. temporalis

přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu

KŘíDLOVÝ SVAL - m. pterygoideus

lateralis a medialis
posunuje dolní čelist dopředu a dozadu

tyto svaly působí synergicky - řeč, zpěv, smích, kousání, žvýkání, sání.....

Svaly krku

M. PLATYSMA

tvoří dekolt, od prsou až po bradu
v mládí vypnutý, pak vrásní, díky svému uložení nejde kosmeticky upravit
velmi jemný, podkožní, pohybuje hlavou

ZDVIHAČ HLAVY - m. sternocleidomastoideus

2 svaly po bocích krku

JAZYLKOVÉ SVALY - s. hyloideus

tvoří dno ústní dutiny

KLONĚNÉ SVALY - m. scaleni

z druhé strany krku podél páteře
pohyb hlavy, zpevňují obratle, i s žebry
zdvihají žebra (<= pomocné dýchací svaly)

Svaly hrudníku

PRSNÍ SVAL - m. pectoralis

major – hrudník a přední jáma podpažní, přitahuje paži, pomáhá při dýchání
minor – uložen pod majorem, zvedá žebra ( = pomocný sval dýchací) + předpažení

PILOVITÝ SVAL - m. serratus anterior

po bocích hrudníku
oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení, pomocný dýchací

MEZIŽEBERNÍ SVALY - m. intercostales

externi – otevírají hrudní koš - nádech
interni - výdech

BRÁNICE - diaphragma

odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní
uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2 půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí
má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu
hlavní a nejdůležitější dýchací sval
kontrakce - pokles bránice - zvětší se hrudní koš - vdech; při uvolnění se vrací do původní polohy

Svaly břišní

PŘÍMÝ BŘIŠNÍ SVAL - m. rectus abdominalis

uprostřed břicha
od hrudní kosti po stydkou sponu => předklon, záklon
proložen 3 šlachami

BOČNÍ BŘIŠNÍ SVAL - m. transversus abdominis

pod bočními břišními svaly
břišní lis (tlačení)

ČTYŘHLAVÝ SVAL BEDERNÍ - m. quadratus lumborum

až k páteři
pohyb boků, zadku

Svaly zad

ZÁDOVÝ SVAL - m. trapezius

pohyby zad a horních končetin a lopatek

PILOVÝ SVAL - m. seratus posterior

podél páteře
dýchání, vzpřímená poloha

ŠIROKÝ ZÁDOVÝ SVAL - m. latissimus dorsi

od dolní poloviny zad
od hrudní páteře k hýždím

NAPŘIMOVAČ PÁTEŘE - m. erector spinae

v hloubce
dolní část zad

ZDVIHAČ ŘITNÍ - m. levator ani

párový
uzavírá dno pánevní
svěrač konečníku
u mužů jím procházejí močovody
u žen pochva

Svaly horní končetiny

musculus deltordeus= sval deltový – reliéf paže (rameno), fce-upažení

m.supraspinatus - nad hřebenem

m.infraspinatus - pod hřebenem, tyto tři spojují lopatku s kostí pažní = pohyb ramene

m.subscapularis - pod lopatkou

PAŽE

m. biceps brachii
m. brachialis – leží pod bicepsem, tyto dva fce ohyb lokte, jsou na vnitřní straně paže
m. triceps brachii – extenze – natažení předloktí – vnější strana

obecně platí:

svaly ležící blíže k trupu pohybují oblastí vzdálenější
svaly u ramene – pohyb předloktí
svaly u předloktí – pohyb dlaně

SVALY PŘEDLOKTÍ

3 vrstvy:

přední
zadní
postranní (malíková strana)

funkce:

flexory = ohybače
extenzory = natahovače
pronátory (viz pronace)

SVALY RUKY

od zápěstí níž

svaly palcové oblasti: 4

přitahování a odtahování palce
ohýbání palce
stažení palce do opozice k dlani
thenar – svalový hrbol kolem palce

svaly malíkové oblasti: 3

odtahování, přitahování a stavění
přitahování malíku k palci
hypothenar – svalový hrbol kolem malíku

Svaly dolní končetiny

začínají na pánvi, upínají se na lopatu pánve kyčelní

BEDRO-KYČELNÍ SVAL - m. iliopsoas

dvě části:

m. iliacus – v oblasti beder
m. psoas – minor (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), maior (vytáčení stehna ven)

M. GLUTEUS

zadní část DK: maximus, medeus, minimus
fce: zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu, tvoří hýždě

SVAL HRUŠKOVITÝ - m. piriformis

lopata kyčelní – stehenní kost
fce: zajišťuje zevní rotaci – vyklopení stehna

ČTYŘHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. quadriceps femoris

největší sval v těle
pohybuje bércem – extense v koleni, natahuje bérec, napomáhá při předklonu (končetiny k tělu)

KREJČOVSKÝ SVAL - m. sartorius

nejdelší sval v těle
probíhá napříč stehnem, od zevního k vnitřnímu kondilu

funkce:

abdukce (unožení)
flexe v koleni (skrčení)
vnitřní rotace bérce při fixovaném koleni

PANENSKÝ SVAL - m. gracilis

addukce kolen (drží nohy u sebe)

DVOJHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. biceps femoris

flexe v koleni

přední strana bérce - extenzory - extenze nohy (přitažení špičky k bérci)
zadní strana bérce - flexory: m. triceps surae – trojhlavý lýtkový, vytváří tvar lýtka, fce při ohybu nohy, při chůzi, při vzpřímeném postoji, úpon do Achillovy šlachy na kost patní

podél kostí hluboké svaly – flexe planty (plosky nohy), flexe palce a prstů

strana planty: abduktor (odtahovač) palce, adduktor (přitahovač) palce
střední část planty: jako na ruce – svaly zajišťující pohyb jednotlivých prstů

Krev - sanguis

hlavní funkce:

zajištění rozvodu životně důležitých látek(dýchací plyny, enzymy, hormony)
přenos životně důležitých látek
transport životně důležitých plynů (transportní)
pomoc při termoregulaci (termoregulační)
podílí se na obraně organismu proti nemocem (imunitní)
podíl na homeostáze spolu s tkáňovým mokem a mízou

množství krve v organismu:

5- 6 litrů = 7-10% hmotnosti
nejvíce v žilách, kosterních svalech a plicích
třetí nejtěžší část těla
maximální možná ztráta 1,5 litru/den při rychlém krvácení, 2,5 litru/den při pomalém krvácení, poté ohrožení života
doplňování pomocí krevních zásobáren v podkožním vazivu, játrech a přesunem tkáňových tekutin do krve ( ve stavu nouze).
denní produkce je 50 mm3 denně, tj. 18 litrů za rok
za rok se krev obmění třikrát

složení krve:

neprůhledná vazká tekutina červené barvy

krevní plazma

krevní elementy (červené krvinky = erytrocyty, bílé krvinky = leukocyty, krevní destičky = trombocyty)

KREVNÍ PLAZMA

2,5 - 3,5 litrů → 5%
nažloutlá tekutina, stálé trvalé složení

složení:

91% voda
organické látky 8%
bílkoviny: syntéza v játrech, albuminy a globuliny zodpovědné za obranyschopnost a fungují jako transportéry látek - vitamíny atp., fibrinogen a protrombin zodpovědné za krevní srážlivost
cukry: zdroj energie, stálost glukózy tj. hladina glukózy v krvi glykémie 3,8-6,1 mmol /l (80 – 120 mg/100 cm krychlových,závisí na příjmu potravy), glykémii reguluje inzulin (vznik Langenharsenovy ostrůvky, slinivka břišní),hladina doplňována ze zásob glykogenu v játrech, nižší hodnota je hypoglykémie, vyšší hodnota je hyperglykémie* aminokyseliny
vitamíny
žlučová barviva
anorganické látky 1%: chlorid sodný, kyselý uhličitan sodný, udržují osmotický tlak, napomáhají udržení pH krve – norma 7,4 ! +- 0,04, nad 7,36 alkalóza, pod 7,44 acidóza

KREVNÍ ELEMENTY

erytrocyty - červené krvinky

stálý počet, muži 5-5,5 miliónu na litr, ženy 4,5 miliónu na litr
velikost: 7,4 mikrometru
nemají jádro
funkce - přenos dýchacích plynů O2 a CO2
nedostatek = anemie (chudokrevnost)
hemoglobin - barvivo, dvě složky = globin - bílkovinná složka, hem - barvivo tj. Fe 2+, hemoglobin se váže s jednotlivými prvky
oxy hemoglobin - váže O2 tj. O2 + Hgb
karbaminohemoglobin - váže CO2 tj. CO2 + Hgb
nepevné vazby, snadno se uvolní
karboxyhemoglobin - váže Co tj.. CO +Hgb - ztrácí možnost vázat kyslík tj. vytrácí se dýchací funkce
erytrocyty vznikají v červené kostní dřeni a zanikají ve slezině
jejich životnost je 120 dní
hemoglobin se je odbouráván v játrech a měněn na bilirubin, část železa se ztrácí, obnova potravou

leukocyty - bílé krvinky

granulocyty a agranulocyty

počet: 4- 5 tisíc ženy i muži

mají jádro a různý tvar

životnost různá tj. hodiny až dny

snížení pod 4000 leukopenie, zvýšení nad horní hranici leukocytóza

funkce: obrana proti infekcím

Podle výskytu granulů v jádře se dělí na :

granulocyty (75%)

neutrofily fce - diadepéza - pronikají do mezibuněčných prostor- následuje fagocytóza - pohlcování cizorodých látek, Indikátor zánětu
eozinofily - aktivní v případě alergických reakcí , nefagocytují
bazofily - málo, význam neznámý

agranulocyty - bez zrnek v protoplazmě i jádru

lymfocyty - diapedéza, tvoří protilátky , tvoří se v mízních uzlinách
monocyty -největší bílé krvinky , fce - fagocytóza, pohlcují bakterie

trombocyty - krevní destičky

počet: 300 tisíc na litr muži i ženy
fce: podíl na srážení krve

hemostáza - srážení krve

podklad je porušení cévní stěny
přeměna fibrinogenu na fibrin
proměna neaktivního protrombinu na trombin umožňuje trombokináza uvolněná z krevních destiček a ionty vápníku

čtyři fáze

uvolnění tormbokinázy z destiček
proměna protrombinu na trombin,játra , aktivuje trombocyty, způsobuje změnu fibrinogenu na fibrin
proměna fibrinogenu na fibrin , zpevňuje destičky trombů a zachycuje další trombocyty a erytrocyty
smrštění vláken fibrinu a vytlačení krevního séra hemostatická zátka = červený fibrin, neaktivní

trvá to 7 - 11 minut, lze zabránit manipulací s vápenatými ionty, nutné pro některé laboratorní testy

SEDIMENTACE KRVE

pokles krvinek v závislosti na čase - rychlost závisí na množství bílkovin v krevní plazmě
při zánětu se zvyšuje jejich počet
normální hodnota - 1-3 mm / hod muži, 4- 7 mm/hod ženy
diagnostická metoda, nepřesná, udává jen přítomnost zánětu nikoli jeho povahu
nejvyšší hodnoty = TBC, plicní onemocnění, rakovina

OBRANYSCHOPNOST - IMUNITA

Imunizace – proces tvorby protilátek. Protilátky vznikají v retikuloendotelových tkáních a v bílých krvinkách a hromadí se v krevní plazmě. Chemicky jsou to gamaglobuliny (bílkoviny). Protilátky mají specifické působení = na určitý antigen ( toxiny a jiné rozpuštěné škodlivé látky v krvi) se vytvoří určité protilátky, které zneškodňují pouze ten antigen, proti kterému vznikly. Odolnost proti jednotlivým druhům škodlivin se nazývá specifická imunita. Je podmíněna přítomností obranných látek v těle. Tyto látky nejsou u každého člověka stejně zastoupeny, a proto je někdo vůči určité nemoci odolný (imunní), jiný je vůči ní vnímavý (senzitivní). Imunita je buď vrozená, nebo získaná. Vrozená imunita vzniká tím, že mateřské obranné látky projdou placentou do krve plodu. Dítě je tak na začátku svého života odolné proti těm nákazám, proti nimž je imunní jeho matka. Imunitu je možno získat přirozeně nebo uměle. Překoná-li člověk chorobu, zůstávají protilátky v krvi i po jeho uzdravení. Ty pak chrání před opětovným onemocněním toutéž nemocí. V tomto případě mluvíme o imunitě aktivní. Aktivně je imunita získaná i po umělém dodání antigenu při očkování. Do těla přitom naočkují oslabené nebo usmrcené bakterie, které sice nemohou vyvolat onemocnění, ale vyvolají tvorbu protilátek a ty pak chrání organismus před skutečnou nemocí. Vstříknutím séra, které obsahuje již hotové protilátky, se získá imunita pasivní. Opakované vniknutí antigenu do krve může někdy vyvolat stav přecitlivělosti (anafylaxi). – příznaky jsou: malátnost, bolesti hlavy, zrychlené dýchání a tep, závratě a křeče. Anafylaxi se podobá alergie (např. senná rýma, kopřivka).

imunita zejména odvozena od fce krevních elementů leukocytů
fagocytóza + vytváření protilátek
škodliviny v těle aktivují antigeny - aktivují tvorbu protilátek způsobují imunizaci

gamaglobuliny: protilátky, specifické fce:

specifická imunita - jeden antigen, přiřazen jeden gamaglobulin , jedna protilátka
vrozená imunita, protilátky přinesené z těla matky přes placentu, shodná míra obranyschopnosti.
získaná imunita - aktivní: sám organismus vytváří protilátky proti nežádoucím antigenům a pasivní: dodaná buď hotová látka a sám vytvoří protilátku nebo dodá protilátku už hotovou

anafylaxe - přehnaná obranná reakce organismu, patologická reakce, může ohrozit na životě, anafylaktický šok , vytvoření velkého množství protilátek ,čímž poškozuje organismus sám sebe, např. vosí píchnutí

KREVNÍ SKUPINY

Jan Janský zjistil, že je možné rozdělit lidskou krev do 4 skupin podle toho, zda se její červené krvinky shlukují nebo neshlukují krevní plazmou nebo sérem jiných lidí. Antigeny v červených krvinkách se nazývají látky shlukovatelné (aglutinogeny) a označují se velkými písmeny A nebo B. V krevní plazmě jsou látky shlukující (aglutininy), které se označují řeckými písmeny alfa (anti-A) nebo beta (anti-B). Setká-li se aglutinogen A s aglutininem alfa nebo aglutinogen B s aglutininem beta, dojde ke shluknutí (aglutinaci) červených krvinek. V krvi jednoho člověka jsou proto obsaženy jen ty látky, které se vzájemně snášejí.

princip antigenů v krevní plazmě a v erytrocytech

v erytrocytech: aglutinogeny A, B v krevní plazmě: aglutininy anti A, anti B A + anti A dochází k aglutinaci - shlukování

Skupina A - 44 % lidí

v erytrocytech aglutinogen A
plazma aglutinin anti B

Skupina B - 18 % lidí

v erytrocytech aglutinogen B
plazma aglutinin anti A

Skupina 0 - 30 % lidí, univerzální dárce

v erytrocytech nic
v plazmě aglutinin anti A, anti B

Skupina AB - 8 % lidí, univerzální příjemce

v erytrocytech aglutinogen AB
v plazmě nic

dělení krve - asi 30 dalších faktorů

Rh faktor - nejdůležitější při transfúzích
Rh faktor má 2/3 lidí
Rh - Rh faktor nemá
člověk nemá obranné látky proti Rh faktoru, vytváří je po proniknutí cizí krve do organismu. Nejdůležitější v těhotenství Rh- matka vytváří protilátky proti Rh+ dítěti (je - li otec Rh +), nebezpečné pro dítě
nebezpečí při dalších, nikoli prvních těhotenstvích ( matka již má protilátky). Matka dostává preventivně gamaglobuliny, zabraňující tvorbě protilátek

Při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh-, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, dochází k tzv. Fetální erytroblastóze. Fetální erytroblastóza (nyní spíše označovaná jako hemolytická nemoc novorozenců) je stav, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (rozklad krve), v horším případě také různé nervové poruchy. První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáváním anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení amniocentézy).

TRASFUZE = podání inkompatibilní krve z hlediska Rh a krevních skupin ohrožuje na životě - velká obranná reakce organismu

ONEMOCNĚNÍ PŘI PORUCHÁCH KRVE

dají se zjistit v krevním obrazu

ERYTROCYTY

Anémie

různé důvody (málo Fe, nízká hladina Hgb, snížení počtu erytrocytů atd.)
bílé tělo, světlé rty, nehtová lůžka a spojivky, únava, dušnost, bolesti hlavy, přecitlivělost na chlad, poruchy spánku...

LEUKOCYTY

Leukémie

Dětská akutní leukémie: náhlý začátek (teplota, spavost...), ↓ hladina granulocytů → žádná imunita, transplantace kostní dřeně, ozařování → 2 - 6 let života

Dospělá chronická leukémie:

Lymfatická leukémie: čím vyšší věk, tím nižší malignita, průjem, záněty, léčba: imunoglobuliny, kortikoidy
Myeloidní leukémie: nadměrná tvorba nefunkčních granulocytů, únava, infekce, 3,5 - 5 let života, léčba: cytostatika, ozáření, transplantace kostní dřeně

Onemocnění lymfatických cév - Hodgkinova choroba - únava, slabost, infekce, pocení, maligní onemocnění lymfatické tkáně

TROMBOCYTY

Trombocytopenie: získaná porucha, pokles tvorby či rychlé odbourávání krevních destiček, vysoká krvácivost
Trombocytopatie: kvalitativní porucha → prodloužení krvácivosti (zastaví se), dědičná
Koagulopatie: porucha srážlivosti, hemofilie A,B - porucha funkce srážlivosti, žena → přenašečka = dědičné, diseminovná intravaskulární koagulace - mikrotromby - vykrvácení do těla, lék - heparin

Srdce - cor

nepárový orgán uložený v dutině hrudní, kuželovitý tvar, 250 - 300 g
epikard = blána obepínající povrch srdce, včetně velkých rozvodných cév
perikard = blána obepínající čistě jen srdce
mezi epikardem a perikardem dutina vyplněná vazkou tekutinou
svalovou přepážkou rozděleno na levou a pravou část → vazivová nitroblána srdeční = endokard - v síňokomorových otvorech vytváří cípaté chlopně oddělující horní síň = atrium od dolní komory = ventriculus
mezi pravou síní = atrium dextrum a pravou komorou = ventriculus dexter je chlopeň trojcípá, mezi levou síní = atrium sinistrum a levou komorou = ventriculus sinister je chlopeň dvojcípá
do srdce vstupují žíly: do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla = vena cava superior et inferior, do levé síně vstupují z plic čtyři plicní žíly = v. v. pulmonales
ze srdce vystupují tepny: z pravé komory vychází kmen plicní = truncus pulmonalis, z levé komory vystupuje nejsilnější tepna v těle srdečnice = aorta, 3 poloměsíčité chlopně - brání návratu krve z tepen do komor

MYOKARD - srdeční svalovina

zvláštní druh příčně pruhované svaloviny
svalová stěna síní je tenčí než svalová stěna komor
dráždivost - podráždění - stah
kyslík a živiny přivádějí srdeční svalovině věnčité tepny (koronární), které se oddělují od aorty těsně za poloměsíčitými chlopněmi – ucpání = infarkt myokardu
je dráždivá a na podráždění reaguje stahem, přizpůsobuje se tělesné práci – nejnápadnějším projevem přizpůsobení je zvětšení srdce

Činnost srdce

smršťování = systola a ochabování = diastola srdeční svaloviny - systola síní - systola komor - diastola komor a částečně i síní
EKG = elektrokardiogram - zevní záznam aktivity srdce

řízena automatickými a rytmickými impulsy - excitomotorický aparát = převodní systém srdeční - uzlíček síňový (v horní části pravé síně) - vznik vzruchů (systola) - síňokomorový uzlík (dolní část síně) - Hisův můstek - spojení svaloviny síní se svalovinou komor - 2 raménka - končí v myokardu obou komor sítí Purkyňových vláken - smrštění komor
základem činnosti srdce je střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola) svaloviny. Smrštění srdeční svaloviny postupuje jako vlna z obou síní do komor. Po systole síní a komor následuje diastola celého srdce = srdeční revoluce – 3 fáze: fáze 1 – systola síní, při níž jsou komory v diastole. Krev z naplněných síní je vháněna do komor, cípaté chlopně jsou otevřeny a komory se doplní krví do určitého napětí. Fáze 2 – systola komor, při níž v síních nastává diastola. Na počátku diastoly síní a systoly komor se uzavírají otvory síňokomorové cípatými chlopněmi. Systola komor začíná zvyšováním napětí svalstva komorových stěn, tím se v komorách zvyšuje tlak. V okamžiku, kdy tlak v komorách převýší tlak v aortě, otevřou se přetlakem krve poloměsíčité chlopně a krev je vypuzována na pravé straně do kmene plicního a na levé straně do srdečnice. Fáze 3 – diastola komor, při níž síně zůstávají též v diastole. Poloměsíčité chlopně se zpětným nárazem krve rozevřou, jejich okraje se spojí, a zabrání tím navrácení krve do komor. Do síní přitéká krev ze žil a síně se naplní krví. Otevřenými cípatými chlopněmi protéká též krev do komor – po naplnění síní nastupuje zase fáze 1.
inervováno vlákny vegetativních nervů - regulace rychlosti srdeční činnosti sympatikus zrychluje, parasympatikus zpomaluje

nadřízená řídící centra v prodloužené míše

endokrinní orgány ovlivňující činnost srdce - nadledvinky (adrenalin) a štítná žláza (tyroxin)
tepový a minutový objem vyjadřují číselně čerpací výkon srdce. Tepový objem (systolický objem) = objem krve, který se ze srdce dostává z každé komory při jednom srdečním stahu. V klidu kolísá mezi 60 až 80 mm3, při tělesné práci se může zvýši na 100 až 150 mm3. Minutový objem = množství krve, které srdce vypudí za 1 minutu. V klidu 5 litrů, při námaze až 40 litrů. Srdeční činnost se též projevuje zvuky, které se též nazývají ozvy. Poslouchají se fonendoskopem. První ozva vzniká při uzavření cípatých chlopní na začátku systoly komor, druhá ozva provází uzavření poloměsíčitých chlopní na začátku diastoly komor. Při chlopenních vadách bývají slyšet šelesty. Elektrické potenciály činnosti srdce se snímají elektrokardiografem. Roztažení a stažení aorty a z ní odstupujících tepen se šíří k obvodu těla jako pulsová vlna – tep – průměr 72 tepů za minutu.
srdeční ozvy - fonendoskop
tep - 72 tepů/min

Onemocnění srdce

Ischemická choroba srdeční

nedostatečné zásobení myokardu kyslíkem
ateroskleróza, obezita, kouření, cukrovka...
dušnost, bolest na hrudi, zvýšená únava, úzkost
příznakem je angina pectoris - pálení, tlak na hrudi
zklidnit a uvolnit (nitroglycerin)

Infarkt myokardu

uzávěr koronární tepny - nekróza myokardu - vazivová jizva
viditelné na EKG
bypass - „kus žíly z nohy“

Cévy

TEPNY - arterie

vedou krev ze srdce, jejich povrch tvoří vazivo (síť vegetativních nervů - vlákna vazokonstrikční vlákna sympatická cévy stahují, parasympatická roztahují)

dostředivá senzitivní vlákna - registrují napětí cévních stěn přes cévohybné (vazomotorické) centrum v prodloužené míše → vazokonstrikce = zúžení X vazodilatace = rozšíření

VLÁSEČNICE - kapiláry

mezi tepnami a žílami
tenké cévy, jen 1 vrstva endotelových buněk
hlavní funkční část krevního oběhu, prostupování krve do tkání a z tkání - zpomalený průtok krve

ŽÍLY - vény

odvádějí krev z vlásečnic k srdci, tenčí stěny, méně svaloviny - kapsovité chlopně - znemožňují zpětný tok krve, pohybu krve napomáhají kontrakce svalů

KREVNÍ TLAK

tlak krve na stěny cév, nejvyšší v aortě
tonometr → systolický (120 torrů), diastolický (80 torrů)
↑ hypertenze (hrozí ruptura cévy) ↓ hypotenze

Krevní oběh

Velký (tělní) oběh

levá srdeční komora → tepny → žíly → pravá srdeční síň

Tepny - okysličená krev → při poranění vystřikuje krev jasně červené barvy → aorta vzestupná = aorta ascendens → 2 tepny věnčité = a. coronaria dextra et sinistra → oblouk aorty = arcus aorta

arcus aorta má tři větve:

kmen hlavopažní = truncus brachiocephalicus, pravá krkavice = a. karotis communis dextra, pravá tepna podklíčková = a. subclavia dextra
levá krkavice = a. karotis communis sinistra
levá podklíčková tepna = a. subclavia sinistra

společná krkavice se dále dělí na vnější = a. karotis externa a vnitřní = a. karotis interna
tepna podklíčková přechází v tepny podpažní = a. axillaris → pažní = a. brachialis → vřetenní = a. radialis → loketní = a. ulnaris → dlaně a prsty)

sestupná aorta = aorta descendens

hrudní = aorta thoracica

břišní = aorta abdominalis - větve párové a nepárové → orgány

pravá a levá tepna kyčelní = aa. iliacea communis dextra et sinistra

vnitřní tepna kyčelní = a. iliacea interna

vnější tepna kyčelní = a. iliacea externa

vnější větev jde do dolní končetiny kde přechází v tepnu stehenní = a. femoralis → zákolenní = a. poplitea → přední a zadní tepny holenní = a. tibialis anterior et posterior → hřbet nohy, chodidlo a prsty

Žíly - krev chudá na kyslík, při poranění vytéká krev tmavě červené barvy

dolní dutá žíla = vena cava inferior (odvádí krev z dolních končetin, pánve a břicha)
2 společné žíly kyčelní = vv. iliacae communis
horní dutá žíla = vena cava posterior
žíly hlavonožní = vv. brachiocephalicae
vnitřní žíly hrdelní = v. jugularis interna (odvádí krev z hlavy)
žíla podklíčková = v. subclavia (odvádí krev z horních končetin)
do jejich soutoku ← zevní žíla hrdelní = v. jugularis externa

Vrátnicový oběh

v dutině břišní, v rámci VTO
začíná i končí kapilární sítí → vlásečnice ze stěn žaludku a střev, slinivky břišní a sleziny odvádějí krev do přítoků vrátnicové žíly = v. portae -zanořuje se do jater → jaterních lalůčků → jaterních buněk

Malý (plicní) oběh

pravá srdeční komora → kmen plicní = truncus pulmonalis → a. pulmonlis dextra et sinistra → pravá a levá plíce (→ tepénky → vlásečnice → plicní sklípky → vlásečnice → žilky → žíly →) → 4 plicní žíly = véne pulmonalis

největší zásobárnou krve jsou játra 3/4l, dále slezina 1/2l a podkožní cévní pleteně 1/2l. V případě potřeby se krev přesune ze zásobáren tam, kde je jí třeba (svaly, trávicí ústrojí…)

slezina (lien) 13 cm dlouhá, 8 cm široká, uplatňuje se při odbourávání opotřebovaných červených krvinek, při tvorbě bílých krvinek a obranných látek obsažených v krvi. Slezina obsahuje endotelové buňky, které mají schopnost fagocytózy. Slezina je součástí mízního systému – mízní uzlíky.

Onemocnění cév

Varixy - rozšířené → křečové žíly, vliv dědičnosti

Bércový vřed - kožní defekt, chronická žilní nedostatečnost, hlavně ve vyšším věku a při diabetu

Mízní soustava

míza - lymfa

bezbarvá až bílá tekutina
podobné složení jako krevní plazma (↓ bílkovin)
odvádí z těla metabolity, čistí organismus a odstraňuje zplodiny
mízní cévy začínají slepě, jsou všude kromě CNS, chrupavek a očních koulí → mízní uzliny = nodi lymphatici → vznik lymfocytů (prvotní lymfocyty vytváří brzlík = thymus - zaniká v pubertě)

mízní kmeny

hrudní mízovod = ductus thoracicus (dolní část těla a levá část hrudníku)
pravostranný kmen mízní = ductus lymphaticus dexter (hlava a pravá horní část těla)

Dýchací systém

výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím
vdech – inspirium – příjem O2
výdech – expirium – odevzdávání CO2 a vodních par
účast orgánů dýchací soustavy a dýchacích svalů

horní cesty dýchací / HCD – nos, dutina nosní, nosohltan

dolní cesty dýchací / DCD – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky

dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu
dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem

Horní cesty dýchací

NOS - nasus

typický útvar lidského obličeje
kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami
anatomické dělení na:

kořen – radix nasi
hřbet – dorsum nasi
hrot – apex nasi
křídla – ala nasi

DUTINA NOSNÍ - cavum nasi

začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – nares
ústí zadními otvory – choanae – do nosohltanu – nasopharynx
nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)
nosní přepážka – septum nasi – chrupavčitá část tvořena kosti čichovou a radliční
strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové
kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny

skořepy nosní:

horní – concha nasalis superior
střední – concha nasalis media
dolní – concha nasalis inferior

sliznice dutiny nosní:

čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový
dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty

vedlejší dutiny nosní = sinus paranasales - menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní,vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní, u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní

dutina horní čelisti = sinus maxillaris
dutina kosti klínové = sinus sphenoidalis
dutina kosti čelní = sinus frontalis
dutina kosti čichové = sinus ethmoidales

Dolní cesty dýchací

HRTAN - larynx

dutý nepárový orgán
horní část – trojboká pyramida
dolní část – válec
morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)
hrtan je tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy
dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami

chrupavka štítná – cartilago thyroidea - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – prominentia laryngea (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce (os hyoideum), dolů k prstencové chrupavce

chrupavka prstencová – cartilago cricoidea - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové

chrupavky hlasivkové – cartilagines arytenoideae

chrupavka hrtanová – epiglotis - uplatňuje se při polykání – uzavírá vchod do hrtanu – brání průniku sousta do dýchacích cest

HLASIVKY

2 páry hlasových vazů od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné

horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – rima glottis

dolní – nepravé vazy hlasivkové

tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu

výška zvuku závisí na:

rychlosti proudícího vzduchu
prostornosti hrtanu
šířce štěrbiny
napětí vazů a jejich délce

tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů

PRŮDUŠNICE - trachea

12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem
navazuje na chrupavku prstencovou
je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené
kromě vazivových spojů jsou chrupavky spojené svalovými vlákny, které umožňují změnu délky
s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí
dělí se na pravou a levou průdušku

PRŮDUŠKY - bronchus principalis dexter et sinister

dexter – pokračování průdušnice

sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty

stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny

řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu

PLÍCE - pulmo

tvoří je 2 laloky – pulmo dexter et sinister

uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – mediastinem

stavba:

vrchol plíce přesahuje 1. žebro
žeberní plocha je vyklenutá
každá plíce je rozdělena hlubokými zářezy na laloky – lobi – dexter. má 3 laloky, sinister má 2 laloky
na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – hilus pulmonis, kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – radix pulmonalis

spodina plic je mírně vyklenutá a nasedá na diaphragmu

povrch plic pokrývá vazivová blána – poplicnice – pleura pulmonalis, která na vnitřní straně hrudníku přechází v blánu hrudní – pohrudnici – pleura pulmonalis

mezi oběma štěrbinami vzniká prostor vyplněný čirou tekutinou, která umožňuje klouzavý pohyb plíce

v mládí je povrch plic narůžovělý, věkem se barví do šedočerna (mramorový povrch) z usazených zplodin
hlavní průduška se v plících dělí na průdušky segmentální, které vstupují do jednotlivých laloků
pulmo dexter – 3 laloky (horní – 3 segm.průdušky, střední - 2, dolní - 5)
pulmo sinister – 2 laloky (horní – 5 segm.průdušek, dolní – 4-5)
ze segmentálních průdušek odstupují průdušinky – bronchioli, které se otevírají k jednotlivým plicním lalůčkům, až do průměru 1mm obsahují chrupavku
jemné průdušinky se větví v trubičky sklípkové – ductuli alveolares, které přecházejí ve sklípkové váčky – sacculi alveolares,na jejich stěnu nasedají plicní sklípky – alveoli pulmonis
skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – acinus
12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis
alveoli pulmonis – vnitřní stěnu tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu. Na zevní straně je epitel s hustou kapilární sítí – výměna dýchacích plynů
celková dýchací plocha – 80-130 m2
výkonná plocha průměrně 80 m2
klid – průtok 4 l/min krve
práce – průtok 25-30 l/min krve
krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh
výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty

MECHANIKA DÝCHÁNÍ

vdech – aktivní činnost dýchacích svalů – bránice (60%), zevní mezižeberní svaly
výdech – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly
pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK

žeberní – kostální dýchání – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro
brániční – abdominální dýchání – typické pro muže a děti
nejčastější je kombinace tzv. kostoabdominální typ dýchání

MINUTOVÁ VENTILACE

součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu – dynamická hodnota plicní ventilace
závisí na dechovém objemu a dechové frekvenci
lid – průměrně 8 l/min
práce – průměrně 80 l/min

DECHOVÁ FREKVENCE

počet dechů za minutu (vdech + výdech)
dospělí – 16-18 l/min
děti – 20-26 l/min
sportovci – 10-14 l/min

VITÁLNÍ KAPACITA PLIC

maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu

TLC – celková kapacita plic
VC – vitální kapacita
IRV – inspirační rezervní objem (2-2,5 l)
ERV – expirační rezervní objem (1,5 l)
VT – dechový objem – respirační objem (0,5 l)
FRV – funkční reziduální kapacita
RV – reziduální objem (1,5 l)

VT + IRV + ERV = VC
VC + RV = TLC

VC u mužů – 3,5 - 5 l
VC u žen – 2,5 - 4 l
měření pomocí spirometru
závisí na zdravotním stavu, tréninku, pohlaví, věku, výšce, hmotnosti

ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ

dýchací centrum – prodloužená mícha
vdechové centrum – apneustické
výdechové centrum – pneumotaxické

rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby
dýchání se automaticky přizpůsobuje potřebám organismu, bez vědomého ovlivnění
činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty

chemie – složení krve – obsah O2 a CO2
chemoreceptory – zakončení, arteria carotis, aorta
nervus vagus – zakončení v oblasti plicních sklípků reaguje, napětí stěn ovlivňuje nervové vzruchy – informace do dýchacího centra
emoce – ovlivnění podmíněnými reflexy
centrum – mozková kůra – automatické dýchací pohyby můžeme vůlí na krátký čas ovládnout, ale po určité době (cca 1 min) se vše vrací zpět

Eupnoe - klidné pravidelné dýchání
Hyperpnoe – prohloubené dýchání s větší ventilací
Polypnoe – zrychlení dechové frekvence
Oligopnoe – dýchání se zpomalenou frekvencí
Apnoe – krátkodobá zástava dýchání
Dyspnoe – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí

Onemocnění dýchací soustavy

PNEUMOTORAX

plíce pokrývá poplicnice

hrudník kryje pohrudnice

mezi oběma blánami je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku

vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak,tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu

vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští – nastává plicní kolaps - pneumotorax

příčina vzniku:

spontánní pro astma

plicní fibrosu

TBC

karcinom

traumatický při fraktuře žeber

přetlakový při potápění, létání

klinický projev – bolest na hrudi, kašel, dušnost, asymetrické pohyby hrudníku při dýchání
terapie – odsátí vzduchu, klid, event. chirurgický zákrok

Pneumonie - zánět plic - viry, mykóza → klid, antibiotika
Tuberkulóza (nejen plic, i jater, sleziny, kostí) - infekce způsobená bakteriemi (jako chřipka), rychle šiřitelná → antituberkulotity
Bronchygenní karcinom = rakovina plic - převažuje u mužů, 20 x víc u kuřáků, chybí primární příznaky, pak kašel, dušnost, vykašlávání krve = hemoptýza
Plicní embolie - do plic se může dostat vzduch, bublina apod.
Syndrom spánkové apnoe - krátkodobá zástava dýchání během spánku - chrčení, muži 40 - 60 let, obezita

Vylučovací soustava

Funkce:

udržení stálého prostředí - homeostázy
podíl na metabolismu – vylučování odpadních látek (exkretů)

CO 2 – plíce
moč – ledviny
stolice – trávicí systém
pot, maz – kůže
žlučová barviva – játra

Ledviny - renes

párový orgán
novorozenec – nedosahuje původní struktury, jde o lalůčkovitý orgán, který roste do 2 let věku, pak vývoj stagnuje a obnovuje se až v období dospívání a končí kolem 35 let u mužů a 20 let u žen
dospělí – hladký povrch v místě 1.-3. bederního obratle v zadní straně břišní, vpravo níže než vlevo pro polohu jater
stáří – pokles polohy z uvolněním fixačního aparátu – vzniká tzv. bloudivá ledvina

STAVBA

bobovitý tvar
hmotnost u novorozence 11-12g, dospělí 130-170g
vnitřní strana – branka ledvinná, kde vstupují mízní cévy, krevní cévy, nervy a močové cesty

řez:

světlá jemně zrnitá část – kůra ledvin – začátek funkčních ledvinných jednotek -nefronů
tmavá žilkovitá část – dřeň ledvin – dolní úsek nefronů a vývodových cest

NEFRON

cca 1 mil./ledvinu
základ – cévní klubíčko – glomerulus

vinutý kanálek = tubulus - Bowmanův váček → proximální tubulus (1. řádu) → Henleova klička (sestupné a vzestupné reménko) → distální tubulus (2. řádu) → sběrný kanálek - otevírá se do ledvinné papily, která přechází v ledvinné kalichy

MOČ

tvoří se filtrací krve protékající glomerulem do Bowmanova pouzdra
dochází k propouštění vody a látek obsažených v krvi
přívodná tepna arteria renalis z břišní aorty za 5 min. proteče veškerá tělní tekutina /
za 24 hod. 1 500l / filtrace cca 150l tekutiny – 99% zpět do krve čili 1,5l z těla ven
přívodní tepna se dělí na drobné větévky v glomerulu, na konci tvoří vývodnou cévku – po výstupu z glomerulu se opět dělí ve vlásečnice kolem tubulů, teprve pak jako žíla vstupuje do cévního oběhu
krev protéká stěnou vlásečnic glomerulů, filtruje se do Bowmanova pouzdra (veškeré látky kromě plazmatických bílkovin) – vzniká tzv. „primární moč“
primární resorpce tj. přenos látek z tubulů do sítě vlásečnic kolem tubulů – zpět se dostává voda/99%, glukosa/100%, aminokyseliny, anorg. látky/99% Na, Cl, vitamíny
tubulární sekrece tj. vyloučení některých látek přijatých do těla – léky, kys.močová, draslík
po narození je schopnost koncentrace moči snížena – 1. týden – o ½ hodnoty u zdravého dospělého jedince – kontrola koncentrace sunaru, jinak může dojít k poškození ledvin
složení a množství moče závisí na přijaté potravě
patologická moč obsahuje – hnis, bílkovinu, cukr, krev
množství moče za 24 hod – 1,5 l
při zastavení funkce ledvin smrt do 3 - 5 dnů

kontrola:

nejvýznamnější činitelé – složení krevní plazmy filtrační tlak v přívodní cévce
antidiuretický hormon – zadní lalok hypofýzy ovládá množství a složení moči
renin – ledviny – zvyšují tonus tepen a snižují dráždění CNS
nervový vliv – v noci snížená filtrace – méně moči

Močové cesty

kalichy ledvinné
pánvičky ledvinné
močovod – ureter

párová trubice – 30cm s průměrem 5-7cm
3 fyziologická zúžení – riziko zaklínění ledvinných kamenů
histologicky – vnitřní stěna je tvořená silně prokrvenou sliznicí, následuje hladká svalovina a obalové vazivo
pohyb moče – peristaltika moči – vstřikována do močového měchýře

Močový měchýř - vesica urinaria

uložen v malé pánvi za sponou stydkou
tvar je ovlivněn množstvím moče
obsah 300ml – první nucení na močení – lze ovlivnit vůlí
maximální kapacita 500-700ml
novorozenec – obsah 30-60ml
vyprazdňování – 2 svěrače močové trubice – vnitřní z hladké svaloviny, vnější z příčně pruhované svaloviny
vyprázdnění - reflex řízený z bederní míchy
podmíněný reflex – upevnění do 2 let věku dítěte – kontrola z mozkové kůry
frekvence močení – mikce – novorozenec 20-24x denně, dospělý 6-7x denně

Močová trubice

ženská – urethra feminina – před ústím pochvy, dlouhá 3-5cm mužská – urethra masculina – prochází prostatou je současně cestou pohlavní a vylučovací, dlouhá 12-20cm

oligurie – snížené vylučovaní moči pod 500ml/24hod
anurie – zástava močení pod 100ml/24hod
polyurie – zvýšené vylučování moči
polydipsie – zvýšený příjem tekutin nad 3l/24hod
polakisurie – časté nucení na močení s vyprazdňováním malého množství moči
dysurie – bolesti a pálení při močení
nykturie – noční močení
enuresis nocturna – dětské noční pomočování
inkontinence – neschopnost udržet moč / stres, menopauza, těhotenství, léky

Kožní soustava

kůže - cutis

pokrývá zevní povrch těla
odděluje vnější a vnitřní prostředí
tloušťka kolísá mezi 1-4 mm
rozsah – hlava 11%, trup 30%, horní končetiny 23%, dolní končetiny 36%

funkce:

ochrana před mechanickými, chemickými, tepelnými vlivy
ochrana před infekcí
tvorba protilátek
řízení tělesné teploty (cévy, potní žlázy)
sídlo čidel – dotyk, chlad, teplo, bolest – přenos informací o zevním prostředí
zásobní orgán tukový, nervový, vodní, anorganický, provitaminový D
vylučovací (pot) a vstřebávací (masti) funkce

centrum četných nervových zakončení:

Meissnerova hmatová tělíska / dotykové čití / bříška prstů, dlaně, plosky
Krauseova tělíska / chladové reflexy / kůže, rty, ústní dutina
Vaterova-Pacciniho tělíska / hluboké receptory tlaku a tahu / prsty, dlaně, plosky

POKOŽKA - epidermis

mnohovrstevný dlaždicovitý epitel – 1.vrstva stále rohovatí, buňky odumírají a odlupují se – tímto dochází k přirozené očistě kůže
hlubší vrstvy obsahují barvivo - melanin, spolu s cévami a vlivem slunečního záření barví kůži
množství pigmentu závisí na věku – novorozenci mají minimum pigmentu, kůži barví prosvítající cévy, riziko lehkého poškození kůže
v oblasti dlaní a plosek je minimum pigmentu
barvivo slouží také jako filtr – chrání hluboké vrstvy před UV zářením

ŠKÁRA - corium

pevná, pružná vrstva kůže
směrem k pokožce směřují četné vrstvy nepravidelných papil, které zvětšují výživovou plochu pokožky
obsahuje množství cév a citlivých nervových zakončení
valy, které škára tvoří se na povrchu jeví jako lišty
u novorozenců a dětí zvýšená citlivost

PODKOŽNÍ VAZIVO - tela subcutanea

bohatá na tuk – zásoba energie a tepelná izolace

tuk zajišťuje pohyblivost kůže - pevné spojení v oblasti dlaní, plosek

Přidatné kožní orgány - deriváty pokožky

CHLUPY A VLASY

vyrůstají z vlasových váčků (spojeno se snopečky svalového vlákna), do kterých ústí mazové žlázky
s věkem přibývá pigmentu – tmavnou vlasy, chlupy, ve stáří se mezi pigment dostávají vzduchové bubliny, které narušují vrstvy buněk a dávají vlasům a chlupům šedý až stříbřitě lesklý vzhled
vymizení pigmentu ve vlasech, očích a pokožce označujeme jako albinismus* délka růstu chlupu nebo vlasu je 0,3-0,45 mm/den v létě rychleji než v zimě

vývoj:

prenatální ochlupení: jemné chmýří – lunago, vyvíjí se hlavně mezi 7. a 8. intrauterinního vývoje, před narozením odpadá do plodové vody, plod částečně lunago spolyká a objeví se v první stolici (smolce), část lunaga je smícháno s odpadaným epitelem a sekretem, mazových žláz, které vytvářejí bělavý maz na novorozenci
sekundární ochlupení – druhotné – chloupky po celém těle – vlasy, řasy, obočí
terciální ochlupení – v období puberty – závisí na pohlavních hormonech (u dívek mezi 10.-11. rokem, u chlapců mezi 12.-14. rokem), navíc u mužů rostou vousy event. v nose nebo ve vchodu zevního zvukovodu

NEHTY

jde o zrohovatělé ploténky, kde nehtové vazivové lůžko odpovídá škáře

MAZOVÉ ŽLÁZKY

vyskytují se všude, kde jsou chlupy a vlasy
chybějí v dlaních a ploskách
výměšek – kožní maz – chrání před vysycháním, zajišťuje pružnost a jemnost pokožky, chrání před tzv. „bobtnáním“ (při dlouhém pobytu ve vodě)

POTNÍ ŽLÁZY

rozložení v kůži je nerovnoměrné – nejvíce v podpaží, na čele, v dlaních a ploskách, chybí ve rtech
výměšek – pot – obsahuje 99% vody, 0,6% NaCl, 0,4% organické látky (mastní kyseliny)
denní produkce potu je 0,6-1 l/24 hod., při námaze až 10 l/24 hod.

APOKRINNÍ ŽLÁZKY (tzv. "voňavé žlázky)

produkují specifické zapáchající výměšky
vyskytují se v podpaží, u vchodu nosního, okolí konečníku a genitálu žen
začínají být aktivní až v pubertě

MLÉČNÁ ŽLÁZA

největší kožní žláza
základem je embryonální mléčná lišta založená jak u žen, tak u mužů
začíná být aktivní až v období puberty vlivem ženských pohlavních hormonů
základem je 15-20 paprsčitých laloků obklopených tukovým vazivem – podle funkce se mění vzhled (v období těhotenství produkce mleziva, které se po porodu mění v mléko)

Tělesná teplota a její řízení

vzájemně spolu souvisí:

metabolismus
rychlost chemických dějů
teplota vnitřního prostředí

stálá teplota lidského těla – rovnováha mezi tvorbou a výdejem tepla
teplokrevné organismy – homoiotermní – stálá teplota organismu i přes výkyvy okolí
chladnokrevné organismy – poikilotermní – teplota se přizpůsobuje a mění dle teploty okolí
normální teplota – 36,5 °C - v podpaží, ústech a konečníku
kolísá během dne a noci
nejchladnější část – hrot nosu a ušní boltec – asi 22-24 °C
nejteplejší část – srdce, plíce, ledviny, kosterní svalstvo
termoregulace – fyzikální – výdej tepla, chemická – tvorba tepla

VÝDEJ TEPLA

vyzařování – teplota prostředí je menší než teplota těla (z kůže cca 50% tepla)
vedení – teplota vzduchu (předmětu) v dotyku s kůží je menší než teplota kůže event. těla (cca 1% tepla)
proudění – pohyb těla v prostředí nebo naopak (cca 15% tepla)
vypařování vody z kůže (cca 18% tepla, při vyšší teplotě i více), jde o nejdůležitější mechanismus tepelného hospodaření 1 l vody je 2 436kJ
ohřívání – vdechování chladnějšího vzduchu (cca 3% tepla)

pro výdej tepla je rozhodující spád teploty – gradient mezi kůži a zevním prostředím

tvorba tepla - chemická termoregulace závisí na:

intenzitě látkové přeměny
svalové činnosti (2/3 tepla práce)
metabolismu dějů v játrech

regulace tepla:

cévy – výrazný podíl v termoregulaci – vazodilatace/výdej, vazokonstrikce/zadržení tepla
humorální faktory – hormony štítné žlázy a nadledvinek
reflexní děje – ovládané emocemi (strach, překvapení), koordinace funkce páteřní míchy a hypotalamu

Poruchy termoregulace

horečka (febrilie) 40-41°C – ztráta tepla vlivem konstrikce cév, sníží se průtok kůží, vzniká pocit chladu, objeví se zimnice, 42°C – těžké poruchy CNS
subfebrilie cca 37,5°C
úpal – nahromadění tepla, které není možné odstranit (vysoká teplota okolí a vysoká vlhkost – teplo, bezvětří, velká námaha)
úžeh – přímé působení – slunečních paprsků na nechráněné části těla (dojde k překrvení daného místa, bolesti hlavy)

maximální teplota – 60-70 °C, 100 °C při suchém vzduchu (sauna)
minimální teplota – 24 °C teplota těla, pak nastává smrt, koupel ve vodě pod 21 °C způsobuje ztrátu tepla asi 5x větší než je bazální metabolismus

jednotlivé buňky lze uchovat samostatně živé při teplotě –190 °C např. erytrocyty nebo spermie, je však nutné přidat glycerol do tekutiny, který pak brání tvorbě krystalů v živých buňkách, tak nedojde k jejich poškození

Pohlavní soustava

základní funkce a vlastnost živé hmoty – schopnost rozmnožování, vznik nového jedince (existence biologického druhu), přenos genetické informace

rozmnožovací soustavu tvoří:

pohlavní žlázy (gonády)
přídatné pohlavní orgány

vývoj pohlavní soustavy je spojený s vývojem močové soustavy, zakládají se v břišní dutině a před narozením sestupují dolů u mužů do šourku (scrotum) – sestup je aktivovaný hormony hypofýzy, u žen do malé pánve

Mužské pohlavní ústrojí

VARLE - testis

jde o párový orgán vejčitého tvaru a lalůčkovité struktury
průměrná velikost u dospělého muže je 4-5 cm v podélném směru
do 10 let rostou pomalu, v období puberty se růst zrychluje, definitivní rozměr nabývají mezi 20-30 rokem
pod tuhým obalem jsou složeny četné semenotvorné kanálky o průměru 30-70 cm délky (celkem tvoří asi 300-350 m)
kanálky obsahují zárodečný epitel, kde se tvoří pohlavní buňky – spermie
mezi kanálky jsou vmezeřeny Leydigovy žláznaté buňky, které produkují mužský pohlavní hormon testosteron
tvorba spermií začíná kolem 13. roku života a trvá po celý život, je řízena hypotalamo-hypofyzární soustavou prostřednictvím adenohypofýzy
spermie dozrávají 75 dní, poté se uvolňují a postupují do nadvarlate
proces tvorby spermií označujeme jako spermiogenezi

spermie – je tvořena hlavičkou, krčkem a bičíkem, který umožňuje samostatný pohyb o rychlosti 3-4 mm/min, životnost spermií v rodidlech ženy je cca 2 dny
chám (sperma)- obsahuje zralé spermie v počtu cca 100 mil. na 1mm3 a tekutinu obsahující sekrety žlázek připojených na vývodní pohlavní cesty tj. nadvarle, semenotvorné žlázky a prostaty

vývodné orgány:

NADVARLE - epididymis

ústí zde vývodné kanálky varlete
z každého nadvarlete vystupuje chámovod dlouhý 40cm, který vstupuje do dutiny pánevní, prochází tříselným kanálem a v místech pod močovým měchýřem ústí do močové trubice
v místě vyústění chámovodu obemyká močovou trubici tzv. předstojná žláza - prostata

ŽLÁZA PŘEDSTOJNÁ - prostata

jde o žlázosvalový nepárový orgán velikosti kaštanu
její rozvoj ovlivňuje mužský pohlavní hormon – testosteron
prostata produkuje tekutinu, která alkalickou reakcí neutralizuje kyselou reakci močové trubice a pochvy – ovlivňuje tak životnost a pohyblivost spermií

MOČOVÁ TRUBICE - uretra

je společným vývodem močové a pohlavní soustavy
průměrně měří 18-22 cm, šířka není stejnosměrná (3 fyziologická rozšíření, 4 zúžení)
kůže na povrchu je tenká, posunlivá, přechází v rezervní řasu – předkožku - preputium
močová trubice vstupuje do pyje - scrotum, probíhá uvnitř topořivých těles - corpus cavernosum a je zakončena v rozšíření – žaludu - glans penis

mechanismus erekce :

topořivá tělesa obsahují četné dutinky - kaverny, do kterých vstupují drobné tepénky a vystupují žíly

zvýšený přívod tekutiny – krve a omezený odtok krve způsobí vyplnění dutinek kavernosních těles krví s jejich následným zvětšením a tím i změnou velikosti pohlavního údu – erekci

jde o složitý reflexní děj s centrem v bederní míše a kontrolou ve vyšší nervové činnosti – mozkovou kůrou

Ženské pohlavní ústrojí

VAJEČNÍKY - ovaria

jde o párový orgán vejčitého tvaru
velikost, vzhled a tvar kolísají dle věku a funkčního stavu
dospělá žena má vaječník velikosti 3-4cm, největší velikosti dosahují kolem 20.-30. rokem, pak se zmenšují a ve stáří dosahují 1/3-1/4 původní velikosti

stavba:

kůra – místo dozrávání ženských pohlavních buněk – vajíček
dřeň – zajištění výživy
povrch vaječníků je do puberty hladký, v době pohlavní aktivity se mění na hrbolatý vlivem folikulů a jizev po ovulaci. nezralá vajíčka jsou obklopena vrstvou folikulárních buněk
novorozenec – má cca 400 tis. zárodečných (primordiálních) folikulů
období puberty – redukce na 4 tis. primordiálních folikulů
období pohlavní zralosti (30 let) – dozraje 400 primordiálních folikulů v tzv. sekundární folikuly – Graafovy folikuly, které v sobě obsahují plně vyvinuté vajíčka schopné oplození

ovariální cyklus:

1. folikulární fáze – růst a zrání vajíčka do Graafova folikulu ovulace – prasknutí a vyplavení vajíčka s folikulární tekutinou proti ústí vejcovodů, z prasknutého Graafova folikulu vznikne tzv. žluté tělísko, jde o 14.-15. den menstruačního cyklu.

2. luteální fáze – období tvorby žlutého tělíska, v případě oplození toto tělísko zajišťuje udržení ½ těhotenství, v případě neoplození se žluté tělísko mění v tělísko menstruační a po 14 dnech zaniká

ovaria jsou 2 orgány, které se však chovají jako by šlo o jeden orgán – ovulace probíhá střídavě v obou, nikoli však pravidelně, v období těhotenství je celý cyklus zastaven

ovulace je ovlivněna hormony adenohypofýzy – FSH folikulostimulační hormon a nervovými vlákny zrající folikul – je sám zdrojem hormonu – estrogenu (ovlivňuje cyklus změny dělohy a vznik sekundárních pohlavních znaků) další hormon adenohypofýzy – LH (luteinizační hormon) ovlivňuje udržení žlutého tělíska, které produkuje progesteron – hormon, který

brání uzrání Graafova folikulu
vyvolává v děloze sekreční fázi
snižuje dráždivost svalů dělohy
podporuje růst mléčné žlázy

VEJCOVOD - tuba uterina

0,5 cm tlustý a 10-15 cm dlouhý orgán
obsahuje řasinkový epitel umožňující peristaltický pohyb pomáhající v cestě vajíčku
vajíčko putuje do dělohy asi týden (což je asi 100x pomaleji než spermie)

DĚLOHA - uterus

jde o nepárový orgán hruškovitého tvaru
je uložena v malé pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem, je fixována závěsným aparátem svalového dna pánevního a děložních vazů

stavba:

tělo děložní – vyklenuje se dopředu
dno děložní – směřuje nahoru
rohy děložní – běží do stran – navazují na vejcovody
hrdlo děložní – tvoří přechod v pochvu, hrdlo je zakončeno otvorem – tzv. čípkem děložním,(tvar hrdla – kulatý u nerodiček, oválný u rodiček)

stěna děložní je 1,5cm tlustá a obsahuje 4 vrstvy (sliznici, svalovinu, vazivo a pobřišnici)
během těhotenství se stěna dělohy 8x zvětší a 20x zhmotní
sliznice je ovlivněna hormony – nárůst, zvýšené prokrvení, prasknutí – celý menstruační cyklus začíná kolem 13. roku věku a trvá zhruba do 50. let – období menopauzy - klimakteria

MENSTRUAČNÍ CYKLUS

menstruační fáze – 3-5 dní – nastává ztráta 50 - 150 mm3 krve, dochází k odlupování funkční sliznice dělohy, která se s krví dostává ven, ve vaječnících zaniká žluté tělísko a zároveň dozrává nový Graafův folikul
regenerační fáze – nastává stažením cév a ukončením krvácení, trvá 2 dny, postupně pak nastává obnova děložní sliznice.
proliferační fáze – je ovlivněna folikulačními hormony vaječníků, trvá asi 8 dní, postupně se zvyšuje sliznice dělohy, nastává ovulace.
sekreční fáze – postupně narůstá a zkypřuje sliznice, děloha se připravuje k oplození a uchycení vajíčka, fáze trvá cca 14 dní (15.-28. den)
fáze premenstruační – fáze ischemická, která trvá několik hodin, nejprve nastane stažení arteriol, přechodná místní nedokrvenost (ischemie) způsobí omezení přísunu kyslíku, degeneraci buněk sliznice, vaziva, žlázek a celkový enzymatický rozpad buněk, ischemie povolí, nastane opět kontrakce arteriol, překrvení sliznice a vlastní menstruace

POCHVA - vagina

vývodná cesta dělohy
na předním místě vnějšího vyústění se nachází hrbolek clitoris, který má obdobnou funkci jako topořivá tělíska u muže
před ústím pochvy je pak ústí močové trubice
u žen, které ještě nesouložily je vlastní ústí pochvy kryto panenskou blánou hymen, tato blána tvoří „neúplný uzávěr“ umožňující odtok krve v průběhu menstruace
ohraničení pochvy – velké a malé stydké pysky labia majora et minora pudendi
při poševním vývodu jsou umístěny žlázky glandulas vestibulares majores et minores, které produkují vazký hlen udržující vlhkost poševního východu

Ontogeneze

oplození vajíčka:

oplození (koncepce) – splynutí ženské gamety (vajíčka) a mužské gamety (spermie), které mají haploidní počet chromozomů
splynutí – do vajíčka vnikne spermie (hlavička, krček a spoj.část bičíku), vznikne zygota s diploidním počtem chromozomů
rýhování vajíčka – po několika hodinách vzniknou blastomery s 2 stejnými buňkami, rýhování pokračuje, vzniká útvar moruly s nárůstem 4..8..16..32..atd. buňkami

-povrch – trofoblast – je základem klkaté blány - choria zajišťující výživu zárodku -vnitřek moruly – tvoří základ zárodečného uzlu - embryoblastu tvořící amnion a žloutkový vak

vývoj:

UHNÍZDĚNÍ ZÁRODKU

1.-2. den oplození – putování do dělohy

2.-3. den tvorba moruly

3.-7. den tvorba blastocysty, uhnízdění do děložní sliznice (nidace)

trofoblast prorůstá do dělohy, rozleptává její povrch až dojde k úplnému zanoření do sliznice (cca 12. den po oplození)

sliznice dělohy se rozdělí na 4 části podle místa kolem zárodku

ROZDĚENÍ ZÁRODČNÝCH OBALŮ

Ektoderm – základ nervové soustavy, hypofýzy, dřeně nadledvinek, smyslových buněk, sliznice nosu, části sliznice dutiny ústní, zubní skloviny, kůže, potních a mazových žláz, vlasů, chlupů, nehtů, mužské a ženské močové trubice, poševního vchodu
Endoderm – základ celého trávicího ústrojí, jater, slinivky, štítné žlázy a příštitných tělísek, thymu, epitelu močového měchýře a moč. trubice, části dýchacích cest (hrtan a plíce)
Mezoderm – základ serózní blány – pobřišnice, poplicnice, dále sleziny, ledvin, kůry nadledvinek, kostí, chrupavek, vaziva, svalů

ZÁRODEČNÉ OBALY

vlastní zárodečné obaly / plodové - amnion (vnitřní) souvisí s kožním povrchem (pupkem)a chorion (vnější) – základ trofoblastu, tvoří choriové klky, které vrůstají do sliznice dělohy a tvoří základ placenty
vnitřní dutinu – amniovou – vyplňuje tekutina (plodová voda o obsahu 500-700ml)

placenta:

má rychlý vývoj, v 5. měsíci má definitivní podobu a strukturu
váha cca 500-600 g, šířka 15-20 cm, tloušťka 2-3cm
má 2 části – plodovou a mateřskou

funkce placenty:

zajišťuje výměnu krevních plynů – zastupuje dýchací soustavu plodu
zajišťuje výživu plodu
zprostředkuje předávaní škodlivin látkové přeměny
tvoří bariérovou ochranu mezi plodem a matkou
patří mezi žlázy s vnitřní sekrecí – produkuje hormony řídící průběh těhotenství
je zásobárnou látek (např. vitamínů)

VÝVOJ PLODU

měsíc – nemá vzhled (žaberní rýhy a oblouky), nastává rýhování – tvoří se základ očí, uší, nosu, ploutviček.
měsíc – plod se začíná podobat člověku, jsou vytvořeny základy všech orgánů, končí embryonální období. Od konce 2. měsíce začíná činnost srdce
měsíc – je vytvořen „plod“ – končí konfigurace obličeje, na končetinách jsou nehty, lze rozlišit mužský a ženský typ organismu
měsíc – plod se celkově podobá člověku
měsíc – plod se aktivně pohybuje, jsou slyšitelné srdeční ozvy, rostou vlasy a nehty
měsíc – kůže je svraštělá – plod má málo tuku
měsíc – přetrvává stařecký vzhled plodu
měsíc – ukládá se tuk, kůže se vyhlazuje, záhyby se vyrovnávají, začíná sestup varlat
měsíc – kůže je vyhlazená, varlata jsou v šourku, jsou dorostlé nehty a vlasy
měsíc – vše je vyvinuto, může nastat porod

Těhotenství

závisí na vývoji plodu – jeho zralosti či nezralosti
normální délka těhotenství – 282 dní počítáno 1.dnem poslední menstruace, 269 dní počítáno ode dne oplození
donošený plod – termín porodu 39.-42. týden těhotenství (cca 2 týdny rozptyl)

hormonální vlivy v těhotenství:

každý měsíc se děloha přizpůsobuje k uhnízdění vajíčka, prochází řadou změn a hormonálních vlivů
počátek těhotenství ovlivňují hormony produkované vaječníky
konec těhotenství – zvyšuje se hladina estrogenů, snižuje se hladina progesteronu, zvyšuje se hladina oxytocinu

ESTROGEN

je produkován zralým Graafovým folikulem, později od 60.dne z trofoblastu, od 100.dne z placenty
funkce : udržuje těhotenství, ovlivňuje uvolnění pánevních vazů (kost stydkou)

PROGESTERON

je produkován nezralým folikulem (žlutým tělískem), narůstá v období těhotenství
funkce : udržuje v klidu děložní sliznici – brání vlivu oxytocinu, brání dozrávání Graafova folikulu

CHORIOVÝ GONADOTROPIN

vzniká v choriu po oplození
funkce : prodlužuje funkční aktivitu žluté tělíska, zajišťuje přeměnu na corpus luteum graviditatis

OXYTOCIN

funkce : ovlivňuje stahy dělohy, ovlivňuje stahy epitelových buněk prsní žlázy