Leon Festinger

Verze z 21. 11. 2014, 17:20, kterou vytvořil Barbora.Klimova (diskuse | příspěvky)
Leon Festinger

ROZPRACOVANÉ,NEDOKONČENÉ!!!!!!

Leon Festinger byl americký sociální psycholog, pokračovatel Kurta Lewina a představitel neogestaltismu. Jeho nejvýznamnější prací je teorie kognitivní disonance. Zasloužil se také o zavedení experimentu do sociální psychologie a je známo, že experimenty prováděl se svými studenty. [1] Mezi jeho žáky patřil mj. i další známý psycholog Stanley Schachter.

Život

Narodil se 8. května 1919 v New Yorku, jeho rodiče byli ruští emigranti. Ve dvaceti letech ukončil svá studia na City College of New York a o tři roky později dokončil doktorské studium psychologie na Univerzitě v Iowě, kde studoval pod Kurtem Lewinem. [2] Poté nastoupil jako asistent na Massachusetts Institute of Technology, kde spolupracoval s Lewinem a kde se také podílel na výzkumu skupinové dynamiky. [3] Už jako profesor pak pracoval také na univerzitách v Michiganu, v Minnesotě či na Stanfordu. V padesátých letech přišel se třemi převratnými teoriemi - efektem blízkosti (1950), teorií sociálního srovnávání (1954), When Prophecy Fails a teorií kognitivní disonance (1957). V roce 1964 načas zcela opustil sociální psychologii a začal se zabývat percepcí barev. V tomto pokračoval i o čtyři roky později, kdy se vrátil do New Yorku a začal pracovat jako profesor na New School for Social Research in New York City. [4] K sociální psychologii se vrátil v díle Human Legacy (1983), kde zkoumal organizaci prehistorických skupin - zejména pak diferenciaci rolí v rámci těchto skupin. [4] V roce 1988 onemocněl rakovinou plic a jater, kterou pokládal za příležitost k dalšímu výzkumu - hovořil o ní s lékaři, četl odbornou literaturu, zvažoval všechny možnosti a nakonec rozhodl se ji nijak neléčit. [5] Této nemoci podlehl 11. února 1989 v New Yorku ve věku nedožitých sedmdesáti let.

V roce 2002 se umístil na děleném 11. místě v žebříčku nejčastěji jmenovaných psychologů ve výzkumech. [6]


Výrok Leona Festingera:„Upřednostňuji spoléhat se na svou paměť. Žiji s touto pamětí už dlouhou dobu, jsem na ni zvyklý a pokud jsem něco upravil nebo zkreslil, bylo to jistě pro můj vlastní prospěch.“ [7]

Dílo

Efekt blízkosti

V roce 1950 Festinger přišel na to, že lidé spíše navazují vztahy s lidmi, které často vídají, přestože se mnohdy názorově rozcházejí. Jeho efekt blízkosti tedy vychází z tvrzení, že fyzická blízkost hraje v navazování vztahů mnohem větší roli než blízkost názorová. [1] V dnešní době má praktické uplatnění zejména fakt, že komunikace tváří v tvář má větší efekt než komunikace přes telefon, SMS, e-mail či sociální sítě. [8]

Teorie sociálního srovnávání

Festinger vypracoval v roce 1954 teorii, kde předpokládá, že jedinec sebe - přesněji řečeno své názory a schopnosti srovnává s vnějším světem, případně se svým okolím, pokud nenalezne nějaké objektivní kritérium pro srovnání. Tvrdí, že se lidé srovnávají spíše s podobnými či blízkými jedinci než s těmi vzdálenými. [9]

Mohou nastat tyto tři situace:

  • Člověk se srovnává s lidmi, kteří jsou na stejné úrovni, jako on.
  • Člověk se srovnává s lidmi, kteří jsou na tom lépe než on sám. Tento typ srovnání lidé užívají většinou tehdy, pokud se chtějí v něčem zlepšit.
  • Člověk se srovnává s lidmi, kteří jsou na tom v dané situace hůře. Tohoto srovnávání jedinec využívá proto, aby se povzbudil, že na tom ještě není tak zle.

Teorie sociálního srovnávání je také popsána v článku afiliace.

When Prophecy Fails

Festinger a jeho spolupracovníci se stali členy sekty Dorothy Martinové (alias Marian Keechové, jak ji Festinger ve svém díle přejmenoval), která měla s pomocí mimozemské civilizace předpovědět velkou povodeň a konec světa - ten Dorothy stanovila na 21. prosince. [10] Jen členové sekty měli být ušetřeni - měli se připravit a 21.12.1954 přesně v půlnoci odletět létající lodí, která pro ně bude poslána. Když konec světa nenastal, bylo jim řečeno, že svět zachránilo světlo, které vycházelo z členů sekty. [11] Skutečnost, že povodeň nepřišla, však s vírou členů sekty nijak neotřásla, naopak - jejich víra byla ještě silnější a mluvili o zázraku. Festingera, který své poznatky zaznamenal právě do díla When Prophecy Fails (1956), tato skutečnost zaujala a inspirovala ho k dalším výzkumům, ze kterých pak vznikla teorie kognitivní disonance.

Teorie kognitivní disonance

Schéma teorie kognitivní disonance

Tato teorie vznikla v roce 1957 a navazovala na o rok starší When Prophecy Fails. Festinger tvrdí, že mezi jednotlivými kognitivními prvky vznikají vztahy a v případě, že jsou tyto prvky protichůdné, vzniká tzv. disonance (nesoulad). Jedinci taková disonance nevyhovuje, a proto se ji snaží snížit/odstranit jiným prvkem. Často se uvádí příklad s kuřáky cigaret. U nich vzniká kognitivní disonance mezi skutečností, že kouří, a vědomím, že kouření může způsobit rakovinu plic. Snaží se tedy jakýmkoli způsobem tuto disonanci odstranit - přestanou kouřit, kouření omezí, začnou kouřit lehčí cigarety s filtrem, popřou věrohodnosti studií s tím, že "lékaři přece také kouří" nebo začnou tvrdit, že na rakovinu plic umírají i nekuřáci. [12]

Výzkum v této oblasti odstartoval experiment, při kterém Festinger zadal studentkám velmi nudný úkol. Po jeho skončení rozdělil studentky na dvě skupiny - studentkám v jedné skupině dal po jednom dolaru, studentkám z druhé skupiny dal dvacet dolarů - a oběma skupinám nařídil, aby dalším studentkám namluvily, že úkol byl velmi zajímavý, s čímž skoro všechna děvčata souhlasila. Výsledkem bylo, že studentky, které dostaly jen jeden dolar, vylíčily čekajícím studentkám úkol jako mnohem zábavnější než ty, které za lež dostaly dvacet dolarů. [13] Festinger si toto jednání vykládal tak, že u studentek z první skupiny vznikla disonance, kterou se snažily odstranit tím, že nejen, že přesvědčovaly druhé, že úkol byl zajímavý, ale snažil se tomu i samy uvěřit (studentky, které obdržely dvacet dolarů, tuto částku považovaly za dostatečně vysokou a žádná disonance v nich nevznikla). [13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Leon Festinger. (n.d.). Retrieved November 18, 2014, from http://cs.wikipedia.org/wiki/Leon_Festinger
  2. ↑ Kendra, C. (n.d.). Leon Festinger Biography (1919-1989). Retrieved November 17, 2014, from http://psychology.about.com/od/profilesal/p/leon-festinger.htm
  3. ↑ Leon Festinger. (n.d.). Retrieved November 18, 2014, from http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Leon_Festinger
  4. ↑ 4,0 4,1 Tamason, C. (1990, May 1). BHL: Leon Festinger papers 1939-1988. Retrieved November 20, 2014, from http://quod.lib.umich.edu/b/bhlead/umich-bhl-90165?rgn=main;view=text
  5. ↑ Schachter, S. (1994). Leon Festinger. In Biographical Memoirs (1st ed., Vol. 64, p. 99). Washington: National Academies Press.
  6. ↑ Haggbloom, S., Warnick, R., Warnick, J., Jones, V., Yarbrough, G., Russell, T., ... Monte, E. (2002). The 100 Most Eminent Psychologists Of The 20th Century. Review of General Psychology, 6(2), 139-152.doi:10.1037/1089-2680.6.2.139
  7. ↑ Leon Festinger Quotes. (n.d.). Retrieved November 17, 2014, from http://www.goodreads.com/author/quotes/205532.Leon_Festinger
  8. ↑ Gálik, S. (2012). Psychologie přesvědčování (1. vyd., s. 56). Praha: Grada.
  9. ↑ Festinger, L. (1954). A Theory Of Social Comparison Processes. Human Relations, 7(2), 117-140. doi: 10.1177/001872675400700202
  10. ↑ Festinger, Leon. (2008, January 1). Retrieved November 21, 2014, from http://www.encyclopedia.com/topic/Leon_Festinger.aspx
  11. ↑ When Prophecy Fails. (n.d.). Retrieved November 21, 2014, from http://en.wikipedia.org/wiki/When_Prophecy_Fails
  12. ↑ Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie (1. vyd., s. 115). Praha: Academia.
  13. ↑ 13,0 13,1 McLeod, S. (2008). Cognitive Dissonance Theory | Simply Psychology. Retrieved November 21, 2014, from http://www.simplypsychology.org/cognitive-dissonance.html

Použitá literatura

  • Festinger, L. (1962). A theory of cognitive dissonance. Stanford, Calif.: Stanford University Press.
  • Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (1. vyd., s. 147). Praha: Grada.
  • Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie (1. vyd., s. 113-116). Praha: Academia.
  • Gálik, S. (2012). Psychologie přesvědčování (1. vyd., s. 50 a 56). Praha: Grada.


Zdroje obrázků

Doporučená literatura

  • Festinger, L., & Riecken, H. (1956). When prophecy fails. Minneapolis: University of Minnesota Press.
  • Festinger, L., & Schachter, S. (1989). Extending psychological frontiers: Selected works of Leon Festinger. New York: Russell Sage Foundation.

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

sociální psychologie, Leon Festinger, Kurt Lewin, Stanley Schachter, experiment, neogestaltismus, teorie kognitivní disonance, teorie sociálního srovnávání, efekt blízkosti

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leon_Festinger&oldid=9157“