Humanistická psychologie

Definice

• Humanistický psychologie představuje jeden z hlavních proudů v rámci psychologie, který vznikl na počátku 60. let 20. stol. v USA, a to zejm. v reakci na dva tehdy dominující směry v rámci psychologie – psychoanalýzu a behaviorismus.

• Humanistická psychologie bývá zprav. nahlížena spíše než jako specifická disciplína psychologie, coby určitá psychologická orientace, perspektiva či postoj.

• Jde přitom o takový přístup, pro nějž je charakteristické specifické pojetí člověka, jež lze označit právě coby humanistické. Člověk je v tomto pojetí nahlížen coby svobodný, sebe samého si vědomý a proaktivní tvor, který disponuje jedinečnými (totiž specificky lidskými) charakteristikami, jež nesdílí s žádným jiným druhem, a který tvoří dále nedělitelný a neredukovatelný celek.

Označení

• Humanistický psychologie bývá nejčastěji označována právě coby humanistická, a sice v důsledku výše uvedeného specifického pohledu na člověka.

• Někdy se též nicméně užívá označení třetí síla v psychologii. Toto pojmenování přinesl A. H. Maslow, který se tak snažil vymezit humanistickou psychologii oproti psychoanalýze a behaviorismu, které považoval za další vedle humanistické psychologie hlavní proudy, tedy „síly“ v rámci psychologie, které svým vznikem humanistické psychologie dějinně předcházely.

Přehled hlavních dějinných milníků

• Zrod humanistické psychologie lze hledat na začátku 60. let 20. stol. v USA.

• Jakožto člověk nejvíce zodpovědný za ustavení humanistického proudu psychologie a jakožto následně její vůdčí osobnost bývá považován A. H. Maslow.

• Primárně ze snah A. H. Maslowa byl roku 1961 založen Journal of Humanistic Psychology.

• Roku 1962 byl vydán článek Jamese F. T. Bugentala s názvem Humanistic Psychology: A New Breakthrough, který představoval první oficiální představení hlavních bodů humanistické psychologie.

• Z iniciativy mj. A. H. Maslowa byla založena roku 1962 American Association for Humanistic Psychology.

• V roce 1971 bylo vytvořeno oddělení v rámci APA pro humanistickou psychologii. APA tak uznala humanistickou psychologii coby svébytný a samostatný přístup v rámci psychologie.

• V průběhu 60. a 70. let nabyla humanistický psychologie na výrazné popularitě, zejm. přitom v severní Americe.

• Během 80. let začala její popularita upadat.

• V současné psychologii si ponechala stále určitý význam, zejm. v rámci psychoterapie a v oblasti vzdělávání.

Zdroje

• Humanistická psychologie nevznikla v myšlenkovém, kulturním, ani historickém vakuu, nýbrž intenzivně reagovala na určité tehdejší filozofické, psychologické proudy a na tehdejší společensko-kulturní a historický kontext.

Sociálně-kulturní kořeny

• Humanistický psychologie měla především blízko k hnutí lidského potenciálu. To bylo hnutím rozvíjejícím se v 60. a 70. letech 20. stol. v USA s cílem osvobodit člověka postindustirální společnosti z odlidšťujícího a odcizujícího vlivu stávající přetechnizované a zbyrokratizované kultury.

• Kladlo důrazy na podobné hodnoty jako humanistická psychologie, a sice předně na lidskou svobodu, celistvost člověka, hledání smyslu v lidském životě a plné naplnění možností a kapacit, které má jedinec k dispozici.

• Úzký vztah měla humanistická psychologie také s americkými antimilitaristickými hnutími protestujícími proti vietnamské válce a ekologickými iniciativami revoltujícími proti znečišťování životního prostředí.

Filozofické kořeny

• Svoji filozofickou inspiraci našla humanistická psychologie zejm. v romantismu 19. stol., fenomenologii přelomu 19. a 20. stol., existencialismu 20. stol.

• Z romantismu přebírá určité aspekty pohledu na člověka J. J. Rousseau. Především chápání člověka coby bytosti, která je více než jen pouhým mechanicky fungujícím strojem a coby tvora, který je od přirozenosti dobrý, jehož příp. autodestruktivní a antisociální tendence vznikají pouze v důsledku negativního vlivu společnosti.

• Humanistická psychologie se také silně nechala ovlivnit fenomenologií. Převzala její rozumějící přístup a vůbec si ji osvojila jako svoji hlavní metodu zkoumání lidského psychického života.

• Pokud jde o existencialismus, čerpala humanistická psychologie zejm. z myšlenkového odkazu S. Kierkegaarda, F. Nietzscheho, M. Heideggera, J.-P. Sartra.

• Přejala především obecně existencialistický důraz na svobodu lidského jedince, lidské hledání smyslu vlastní existence a mj. také heideggerovské pojetí autentického vs. neautentického způsobu života.

Další myšlenkové kořeny

• Humanistický psychologie čerpala mj. také z judeo-křesťanských personalisticky orientovaných filozofií, představovaných autory jako je G. Marcel, M. Buber, E. Lévinas a další.

• Určité proudy humanistické psychologie, zejm. pak transpersonální psychologie, která se ustavila na jejím základu, hledala svoje inspirace také ve východních náboženských a filozofických tradicích.

Psychologické kořeny

• Humanistickou psychologii výrazně ovlivnila Gestalt-psychologie, především pak ve své holistické orientaci.

• Humanistickou psychologii lze nicméně nakonec chápat primárně jako reakci protestu vůči psychoanalýze, behaviorismu a obecně akademické psychologii, které podle ní přinesly neúplné a v mnoha ohledech zkreslené chápání člověka a jeho psychického světa.

• Humanistická psychologie přitom sebe samu chápe jako cestu v rámci psychologie, která přinese alternativní pohled na lidský psychický život, a to pohled takový, jež vezme v ohled ty aspekty a skutečnosti, jež psychoanalýza a behaviorismus buď zanedbali či zcela ignorovali.

Vymezení vůči psychoanalýze, behaviorismu a akademické psychologii

• Humanistická psychologie se v mnoha ohledech velmi kriticky vyhraňuje vůči psychoanalýze a behaviorismu. Není tomu tak, že by jejich přístupy a poznatky humanistická psychologie zcela zavrhovala; poskytují z jejího úhlu pohledu nicméně jen částečné pochopení lidského psychického života.

• Níže jsou uvedeny základní body sporu, další jsou zmíněny napříč následujícím výkladem.

Proti psychoanalýze

• Na rozdíl od psychoanalýzy, která se podle ní soustředí zejm. na patologické či alespoň lehce patologické případy, totiž zejm. neurotickými a dalšími poruchami trpící osoby, humanistická psychologie se zajímá předně o zdravou populaci.

• Předmětem jejího zájmu jsou zdraví jedinci a jejich charakteristiky – lidé, kteří z pohledu humanistické psychologie žijí autentickým životem a naplňují svůj potenciál.

• Jejich psychický stav přitom z pohledu humanistické psychologie nelze chápat pouze jako absenci nemoci či její opak.

• Z pohledu humanistických psychologů studium psychicky narušených jedinců může přinést jen „patologickou“ psychologii.