Vyhledávače, vyhledávací nástroje

Verze z 24. 9. 2014, 10:07, kterou vytvořila Nikola.Frollova (diskuse | příspěvky)

Vyhledávače (search engines)

umožňují vyhledávání informací na internetu. Uživatel vyjadřuje svoji informační potřebu zadáním klíčových slov (keywords) ve vyhledávači. Úplný vyhledávací požadavek se nazývá dotaz (query) a je složen z klíčových slov a operátorů. [1].

Pracují ve 3 základních krocích:

  1. robot (crawler, spider) prochází web a nalézá www dokumenty,
  2. nalezené dokumenty procházejí skrze hypertextové odkazy v nich obsažené procesem indexování,
  3. vyhledávací stroj při zadání dotazu prochází index a vyhledává relevantní dokumenty, které zařazuje na seznam nalezených dokumentů (hitů). [2].

Robot

prochází webové stránky, analyzuje jejich obsah a řadí je do databáze (indexu). Pracuje podle předem stanovených algoritmů:

  1. Vyhledávání do hloubky: začíná prohledávat jen jeden dokument (příp. jen malé množství dokumentů), z něhož se zaznamená text. Každý z URL odkazů uvedených v tomto textu je zařazen na začátek seznamu dosud nenavštívených míst, přičemž navštívené odkazy jsou ignorovány. Postup se poté opakuje s první položkou seznamu a pokračuje dále ke každému vnořenému odkazu. Když je dokument takto zpracován, vyřadí se ze seznamu.
  2. Vyhledávání do šířky: stejný princip jako při vyhledávání do hloubky, avšak dosud nenavštívené odkazy se zařazují na konec seznamu. Nejprve je tedy zpracováván výchozí dokument, poté odkazy první úrovně atd.
  3. Náhodné vyhledávání: robot si náhodně vybírá jednu položku ze seznamu dokumentů, načte ji a nalezené, dosud nenavštívené, odkazy přidá do seznamu. Když je dokument zpracován, robot ho označí, a tudíž nedochází k duplicitě při procházení dokumentů (např. Lycos).
  4. Souběžné vyhledávání: pro zvýšení rychlosti procházení dokumentů robot používá simultánní přístup k více dokumentům nebo spolupracuje s dalšími roboty současně (např. AltaVista).

Problémy robotů:

  1. Nekonečná rekurze – špatně naprogramovaný robot se může dostat do nekonečného sledu po sobě jdoucích požadavků.
  2. Zahlcení – při extrémní rychlosti robota může dojít k zahlcení serveru.
  3. Přístup k nevhodným adresám – např. výstupy generované CGI skripty a další programové výstupy, soukromé a interní materiály.
  4. Odmítnutí robota – správce serveru může vymezit prostor, jehož obsah nebude roboty zpracováván, např. vytvořením souboru robots.txt v kořeni adresářové struktury dokumentů. [1].

Každý vyhledávač používá vlastního robota se specifickými vlastnostmi, např. GoogleBot (Google), SeznamBot (Seznam), Slurp (Yahoo) apod.[3].

Index

je způsob organizace údajů, které jsou shromážděny robotem, a umožňují tak rychlé a efektivní vyhledávání. Jedná se o seznam klíčových slov, v němž je ke každému z nich připojen seznam www dokumentů, kde se konkrétní klíčová slova vyskytují.[1].
Během indexování dochází k úpravám klíčových slov jako je sjednocování velikosti písmen, vyloučení stop slov (předložky, spojky apod.), stemming (nalezení slovního kmene) nebo lemmatizace (vytvoření základního tvaru slova). Děje se tak kvůli zmenšení velikosti indexu a úspoře při jeho fyzickém uložení a kvůli vyšší úspěšnosti při vyhledávání.[3].

Vyhledávací stroj

je uživatelským rozhraním, kde uživatel zadává svůj dotaz. Ten je vyhodnocen indexem (nejčastěji booleovským či vektorovým modelem), pomocí něhož jsou uživateli nabídnuty nalezené odkazy. [1].

Pro kvalitní vyhledávač je nezbytný dobrý algoritmus pro výpočet ranku webových stránek, který určuje parametr relevance výsledků vyhledávání, např. PageRank (Google), S-Rank (Seznam) a další.[3].

Efektivita vyhledávání informací

se měří pomocí přesnosti a úplnosti. Přesnost vyjadřuje podíl skutečně relevantních dokumentů v celkovém výsledku vyhledávání. Úplnost vyjadřuje podíl počtu relevantních nalezených dokumentů k počtu všech relevantních dokumentů. V ideálním případě by výsledky vyhledávání byly co nejpřesnější a zároveň co nejúplnější. V praxi to ovšem není možné, protože obě charakteristiky jsou nepřímo úměrné. [4] Klíčová je při hledání informací dále jejich aktuálnost a věrohodnost. [2].

Zdroje:

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 SKLENÁK, Vilém. Data, informace, znalosti a Internet. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2001, xvii, 507 s. C. H. Beck pro praxi. ISBN 80-717-9409-0.
  2. ↑ 2,0 2,1 GÁLA, Libor, Jan POUR a Zuzana ŠEDIVÁ. Podniková informatika. 2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2009, 496 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2615-1.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 SOUČEK, Martin. Informační věda [online]. [cit. 2014-09-14]. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130.
  4. ↑ PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a rešeršní služby I. Duha [online]. 2013, roč. 27, č. 4 [cit. 2014-09-13]. Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-i>. ISSN 1804-4255.

Související články:

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vyhledávače,_vyhledávací_nástroje&oldid=6257“