Carl R. Rogers

Carl Randson Rogers – fenomenologická teorie osobnosti

Život

  • Narodil se v Chicagu jako 4. Ze 6 dětí
  • Jeho rodiče byli citliví, zbožní, dogmatičtí a fundamentalističtí
  • Většinu času trávil osaměle četbou knih
  • Studoval 3 různé vysoké školy a byl vždy vynikajícím studentem
  • O prázdninách pracoval na farmě a chtěl se stát farmářem
  • Po svatbě absolvoval teologický seminář a byl rozčarován přednáškami o náboženství
  • Vystoupil z tohoto semináře a studoval klinickou a pedagogickou psychologii
  • Byl profesorem psychologie na univerzitě v Ohiu
  • Pracoval v Centru pro studia osobnosti v LaJolla
  • Měl velký vliv na poradenskou a terapeutickou praxi
  • Umírá na srdeční infarkt po operaci zlomené kyčle
  • Publikace:
  • The clinical treatment of the problem child
  • Psychotherapy and personality change

Východiska

  • Jeho přístup k osobnosti pramení z osobních zkušeností z práce s emocionálně narušenými lidmi, z jeho zájmu o ty, kdo potřebují profesionální pomoc
  • Vyznačuje se výrazným optimismem
  • Člověk vykazuje aktivní energickou, na budoucí cíle a seberealizaci zaměřenou sílu
  • Akcentuje přirozený vývoj člověka ke „konstruktivnímu naplnění“ vrozených možností
  • Má hlubokou úctu k lidské přirozenosti
  • Lidství má podle něj přirozenou tendenci pohybovat se směrem k nezávislosti, sociální odpovědnosti, tvořivosti a zralosti
  • Negativní názor o vrozené hříšnosti a špatnosti lidí podle něj živí křesťanská víra
  • Tento názor podporuje i Freud, předložením obrazu osoby s Id
  • Podle těchto názorů je lidstvo iracionální, nesocializované, sobecké a destruktivní k sobě a druhým
  • Pokud se lidé někdy projevují negativně, pak v té době nejednají v souladu se svou pravou vnitřní podstatou
  • Rogers si uvědomuje, že jeho pohled může být považován za naivní optimismus
  • Veškeré chování člověka je nabuzeno a vedeno jediným, nečleněným, hlavním životním motivem, který označuje termínem realizující tendence
  • Vrozená tendence organismu rozvíjet svou kapacitu
  • Stát se tím nejlepším já, jaké mu jeho vrozená povaha dovoluje
  • V jeho koncepci je jediný předpokládaný motivační konstrukt
  • Ostatní potřeby pouze vyplývají z tohoto jediného motivačního konstruktu
  • Je jediným ústředním zdrojem energie v lidském organismu
  • Tkví ve fyziologických procesech celého těla
  • Je biologickým faktem a nikoli psychickou tendencí
  • Zajišťuje zachování organismu při deficitu potřeb
  • Hýbe osobou ve směru k větší autonomii a soběstačnosti
  • Není cílena jen redukcí tenzí, ale obsahuje v sobě i jejich vzrůst, rozvoj
  • Chování je motivováno hlavně potřebou člověka vyvíjet a realizovat se, něco dokázat
  • Tato konstruktivní biologická tendence je podstatou života
  • Lidé odvozují pocit spokojenosti či nespokojenosti ze svých zkušeností
  • Přijímány jsou ty zkušenosti, které jsou vnímány jako podporující či zvyšující Self
  • Každá osoba je vrozeně motivována být naživu a realizovat se
  • Chceme li vysvětlit, proč daný jedinec myslí, cítí jedná právě daným způsobem, musíme jít do jeho osobního světa významů
  • Subjektivní prožitky jsou hlavním a jediným klíčem, umožpujícím porozumět chování
  • Chování je ovládáno tím, jak jsou podnětové situace interpretovány
  • Nikdo nemá právo nutit svou realitu druhým
  • Chování je vždy ovlivněno současnou percepcí a interpretací a předvídáním budoucího
  • Koncepce „jáství“ („SELF“, sebepojetí) a jeho vývoje
  • Nejdůležitější otázkou je otázka „Kdo jsem?“
  • Jeho přístup se tedy někdy označuje jako teorie Self
  • Self definuje jako organizovaný, konzistentní konceptuální „gestalt“ soustředěný na percepci rysů Já a na percepci vztahů Já k druhým lidem a k rozmanitým aspektům života
  • Sebepojetí znamená pojetí osoby o tom, jakou osobou je
  • Ideální Self (Já-ideál) – co, jací bychom mohli být (chtěli být)
  • Zrcadlí ty atributy, jež by osoba ráda vlastnila, ale dosud je nemá
  • Sebeúcta je daná vztahem mezi pojetím Já jaký jsem a Já jakým bych chtěl být
  • Vědomé sebepojetí se utváří v aktivní interakci s jinými od raného dětství a je v něm obsažena
  • Potřeba prožívat sebe sama v souladu s tímto pojetím
  • Potřeba kladného přijetí druhými
  • Potřeba kladného přijetí sebou samým
  • Existenciální rozpor
  • Ochromuje možnost sebeaktualizace
  • Rogers se soustřeďuje na cesty, jimiž je, prostřednictvím hodnocení druhými podněcován vývoj pozitivního či negativního obrazu o sobě samém
  • Novorozenec vnímá všechny zážitky jako nečleněné
  • Postupně začíná odlišovat sebe od zbytku světa
  • Struktura Self je vytvářena postupně, interakcí s prostředím
  • Obsah sebepojetí osobnosti je produktem socializačního procesu, jeho vývoj je vázán na:
  • Potřebu pozitivního vztahu
  • Potřeba lásky a péče u kojence
  • Potřebu pozitivní sebeúcty
  • Výsledkem je takové jednání osoby, které je přijímáno jak druhými tak sebou samým
  • Podmínky váženosti (pozitivního přijetí, hodnocení)
  • Nevedou k rozvoji plně fungující osobnosti
  • Člověk se učí za co může a za co nemůže očekávat pozitivní vztah k sobě
  • Bezvýhradnost pozitivního vztahu
  • Znamená vytvoření rodinného prostředí, ve kterém je dítě ocepováno a uznáváno přesně podle toho, jaké je
  • Je jedinou cestou, která nepřekáží dětské tendenci realizovat se
  • Výsledkem je prožívání nepodmíněné pozitivní sebeúcty
  • Rozdíl mezi psychicky narušenou a „plně fungující“ osobou
  • Vymezuje zdroje a projevy rozpadu osobnosti
  • Způsoby chování, které osoba volí, jsou shodné s její percepcí sebe sama, s úsilím dosáhnout soulad mezi svou percepcí a zkušeností
  • Percepce, které jsou v souladu s pojímáním sebe a s podmínkami sebeúcty, vstupují do vědomí a jsou vnímány přesně
  • K minimalizaci nesrovnalostí v Self člověk disponuje dvěma mechanismy obrany:
  • Zkřiveným (selektivním) vnímáním
  • Nesourodý zážitek je brán do vědomí v přizpůsobené podobě
  • Popřením
  • Jedná obranným způsobem, snaží se vyvarovat možnému narušení sebecitu
  • Zdravý život plně fungující osoby
  • Jedinci, kteří využívají svou kapacitu a talent, realizují své možnosti a pohybují se směrem k úplnému poznání sebe sama, celého rozsahu svých zkušeností
  • Pět hlavních osobnostních rysů, společných všem plně fungujícím lidem:
  • Otevřenost zkušenostem
  • Existenciální život
  • Organismová spolehlivost
  • Svoboda zkušeností (nezávislost)
  • kreativita

K pojímání naturelu osobnosti

  • Člověk je s to realizovat svobodnou volbu a hrát aktivní roli při seberealizaci
  • Jeho základní premisou je racionalita lidí
  • Orientací na porozumění a studium osobnosti jako sjednocenému celku je evidentní, že zdůrzpuje holismus
  • Jeho základní fáze implikují biologický základ vývoje osobnosti
  • Jeho přesvědčení o změnitelnosti člověka během života vyplývá důrazu na kontinuální rozvoj osobnosti
  • Klíčovým předpokladem jeho personologického systému je subjektivita
  • Osoba je orientovaná do budoucnosti, účelně se pohybuje vpřed (je neobyčejně proaktivní)
  • Realizační tendence je pojmem heterostatickým
  • Fenomenologický postoj implikuje, že lidský organismus je tradičními vědeckými termíny nepoznatelný