Studentská hnutí 60. let 20. století

Rozmach studentských hnutí v 60. letech 20. století byl způsoben několika faktory:

• poválečný baby boom započal demografické změny, které v 60. letech v kombinaci s masifikací vysokého školství vedly k masivnímu nárůstu počtu vysokoškolských studentů (poválečné děti dosáhly věku vysokoškoláků), kteří již nepamatovali válku a její společenské podmínky, navíc nově získali přístup ke studiu ve vyšší míře i studenti z nižších vrstev, kteří více se politicky více přikláněli k levici.
• Protesty proti stávajícímu fungování univerzit:

1. odpor k industrializovaným univerzitám
2. nesouhlas s kolektivním přístupem na školách díky masifikaci vysokého školství
3. nesouhlas s hierarchickou organizací univerzit a nemožností podílet se na rozhodování

• sbližování subkultur a větší tolerance nové generace (to se setkávalo se smýšlením starších generací - především v otázce rasismu)
• dále celková potřeba zapojit se do společenské diskuze a možnost politické participace (neomarxismus, existencialismus, Nová levice)

Jako hlavní cíle si studentská hnutí dávala především reformy v oblasti školství, možnost politické participace a změnu společnosti směrem k posílení autonomie jednotlivců.

Studentská hnutí ve světě

V USA to byli především studenti, kteří stáli za hlavními protesty proti dobovému fungování společnosti. Zapojili do hnutí za práva černochů, protestovali proti všeobecnému přesvědčení, že věda a technika vyřeší všechny budoucí problémy a přispěli k feministickému hnutí. Nejvíce se však stavěli proti vietnamské válce (hnutí hippie) a zajímali se o východní filozofie (například psychedelické hnutí Timothy Learyho).

Ve Velké Británii se studentská hnutí zajímala především o problematiku studené války a jaderného zbrojení. Ve Francii byla hnutí spojena především se šířením neomarxismu a myšlenek existencialismu. Velké protesty se také konaly na podporu války v Alžíru.

Ve Spolkové republice Německo se studenti snažili především o reformy ve vzdělávacím systému. Chtěli se aktivně podílet na rozhodování o fungování univerzit. Pro SRN byla také typická nedůvěra v politický parlamentarismus, proti kterému studenti protestně vystupovali.

Studentská hnutí v ČSR

Od začátku 60. let došlo k postupnému uvolňování studentského života, který byl od nástupu Komunistické strany tvrdě potlačován. Studenti se začali shromažďovat okolo studentských časopisů (Studenta) a Československého svazu mládeže, který na začátku roku 1968 přijala jako náhradu za ideologii marxismu-leninismu Deklaraci lidských práv OSN a přestala podléhat KSČ. Velkou roli v československých studentských hnutí hrály také majálesy, které se konaly pravidelně od roku 1962, a spolky fakultních studentů (například Klikoživ - Klika opozičních živlů).

Přímý odpor studentů proti Komunistické straně zapříčinilo vyloučení několika studentů ze studia za nekomunistickou propagaci, ale především "Strahovské události" z října 1967. Ty nepřímo vedli i k sesazení Antonína Novotného a nástupu Alexandra Dubčeka, který se snažil o prosazení zásadních reforem. Nejvíce se vliv studenského hnutí projevil v březnových a dubnových protestech, kde studenti přímo vystoupili proti KSČ (na prvním protestu se sešlo okolo 4000 studentů, na druhé se již shromáždilo přes 15000 lidí).

Po vniknutí vojsk Varšavské smlouvy byla studentská hnutí nejaktivnějšími odpůrci normalizace, avšak jejich úsilí se nedočkalo očekávaných reakcí a po začátku roku 1969 se pomalu hnutí začínají rozpadat.

Obecné důvody rozpadů studentských hnutí

Hlavními důvody častého rozpadu studentského hnutí byly například:

• konflikty se státní mocí
• neúspěch v prosazování radikálních změn
• symboly hnutí se stávají součástí opovrhované konzumní kultury (rocková hudba či hippie oblečení)
• stahování se do soukromého sektoru (souvislost s dočasností statusu studenta)
• vznik nových sociálních hnutí

Reference

Pažout, J. (2006). Československé a západoevropské studentské hnutí v šedesátých letech 20. století (Disertační práce). Univerzita Karlova v Praze, Praha.

Šiklová, J. (2012). Stoupenci proměn. Praha: Kalich.

Univerzita Karlova. (n.d.) Jan Palach: Multimediální projekt Univerzity Karlovy. http://www.janpalach.cz/cs/default/index

Znebejánek, F. (1997). Sociální hnutí. Praha: SLON.