Individuální psychologie

Verze z 14. 1. 2015, 15:19, kterou vytvořil Husokachna (diskuse | příspěvky)

Individuální psychologie je psychologická teorie vycházející z díla vídeňského psychiatra Alfreda Adlera.

  • Dalším významný představitelem této školy je Rudolf Dreikurs (1897-1972).
  • Název "individuální psychologie" zdůrazňuje význam terapeutické práce s celou osobností. [1]

Psychoanalýza a Individuální psychologie

V prvním desetiletí 20. století Adler spolupracoval s Freudem a stal se dokonce prezidenetem Vídeňské psyhoanalytické společnosti. [2] Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler krizitoval Freuda za přeceňování sexuality, což nakonec vedlo k tomu, že byl z psychoanalytické společnosti vyloučen.[3] Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlěnění člověka do společnosti.[4]

Hlavní body Adlerovy teorie

Komplex méněcennosti

Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.[5] Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví křivicí. Adler označil pocity méněcennosti za situaci nedostatku a označil ho za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:

"Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství."[6] (Adler, 1964)

Sourozenecké pořadí

Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatele jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Např. pokud se druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti[7]. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch. Nejmladší dítě má starší sourozence, které ho ve vývoji spíše popohánějí, nikdy nezažije ztrátu pozornosti kvůli následnovníkovi a spíše očekává, že si bude žít jako princ nebo princezna.[8]

"Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo."[9].

Nejmladší dítě je pak obvykle rozmazlováno.

Životní styl

Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.[10] Zdravý životní styl zahrnuje podle Adlera i sociální cit, který je sice vrozeným potenciálem, ale je potřeba ho rozvíjet v rámci zdravé rodinné atmosféry. Adler tak klade důraz na rodinné prostředí.[11]


Využití teorie

Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín komplex méněcennosti se stal součástí laické psychologie.

  1. ↑ Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.
  2. ↑ Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )
  3. ↑ Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )
  4. ↑ Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  5. ↑ Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  6. ↑ Alfred Adler. (1964). Superiority and the social interest. Evanston: Northwesten University Press.
  7. ↑ Alfred Adler. (n.d.) What life should mean to you. (1958). New York: Capricorn Books.
  8. ↑ Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.
  9. ↑ Alfred Adler. (n.d.) What life should mean to you. (1958). New York: Capricorn Books.
  10. ↑ Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  11. ↑ Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Individuální_psychologie&oldid=14173“