Předsudek
Předsudek (ang. prejudice) je emočně nabitý a kriticky nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí postoj.[1] Předsudek se může týkat sociální skupiny, ale i jednotlivé osoby (např. učitel je ve škole informován předchozím vyučujícím o vlastnostech určitého žáka - nekriticky je přijme a chová se podle nich)[2].
Rozvoj předsudků
Některé výzkumy předškoláků potvrzují, že již v tomto věku dítě vykazuje při výběru panenek různých barev etnické preference.[3] Aboud (1993) [4] došel k závěru, si děti ve čtyřech až pěti letech tvoří vlastní, mnohdy silnější předsudky než dospělí. Tento proces vysvětluje sociálně-kognitivní závislostí na posuzování lidí podle vnějších znaků (barva pleti, oblečení, jazyk), jelikož se s tímto způsobem hodnocení setkávají od nejranějšího dětství. S rozvojem kognitivních schopností podle něj mezi 8-9 rokem předsudky ubírají na síle. Výzkum Rtulanda (1999) na britských dětech (n=329) naopak potvrdil existenci národnostních předsudků až u dětí od 10 let věku.[5]
Zdroje
- ↑ Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.
- ↑ Čáp Jan. (2001). Psychologie pro učitele. (Vyd. 1., 655 s.) Praha: Portál.
- ↑ Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.
- ↑ Aboud, F. E. (1993). The developmental psychology of racial prejudice. Transcultural Psychiatric Research Review.
- ↑ Rutland, A. (1999). The development of national prejudice, in‐group favouritism and self‐stereotypes in British children. British Journal of Social Psychology, 38(1), 55-70.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
