Systémy pořádání informací a znalostí

Systémy pořádání informací a znalostí v sobě zrcadlí stav lidského vědění a poznání. Ke globálnímu sdílení informací slouží v dnešní informační společnosti celosvětová síť internetu, což také vede k proměně tradičního nosiče informací – dokumentu. Tyto změny s sebou přináší potřebu sjednocovat a harmonizovat informace a znalosti. Potřebu pořádku si za cíl klade pořádání informací a znalostí, čímž rozumíme organizaci a reprezentaci jednotek znalostí, které zajišťují efektivní využívání údajů, informací a poznatků obsažených v informačních zdrojích.

Pořádáním informací rozumíme proces vstupního zpracování informací v informačním systému a je závislé na výsledcích informační analýzy dokumentu. Patří sem jak pořádání jednotek fondu samého, tak pořádání záznamů o dokumentech, jejich částech a v nich obsažených informací. Pořádání informací můžeme v literatuře nalézt také pod pojmy zpracování fondů, popis, katalogizace nebo pořádací systémy. Již zmíněný informační systém je dle normy ČSN ISO 5127-2003 definován jako „komunikační systém umožňující komunikaci a zpracování informací.“ Pro potřeby pořádání informací ho chápeme spíše jakou souhrn prvků, který slouží k získávání, zpracování, ukládání, vyhledávání a distribuci informací. Informační systém zahrnuje procesy z toho vyplývající a to zjišťování a akvizice informací, vstupní zpracování, uložení informací a výstupní zpracování.

Druhy pořádání informací

• Identifikační pořádání informací
• Věcné pořádání informací

Identifikační pořádání informací

Základem pro identifikační pořádání informací je identifikační analýza. Informace jsou zde pořádány podle identifikačních údajů získaných informační analýzou. Patří sem například autor, korporace nebo název dokumentu. Jako terminologické ekvivalenty jsou používány také pojmy identifikační popis, jmenný popis, jmenné zpracování nebo jmenná katalogizace.

Identifikační pořádání informací definuje Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy jako „tvorbu bibliografického popisu, záhlaví a s tím souvisejících jmenných a názvových autorit. Původně se tyto záznamy vytvářely pro jmenný katalog.“

Tyto činnosti jsou tedy spojené převážně s knihovnictvím, kde jsou základním procesem při zpracování dokumentů a spadají jmenným zpracováním pod knižní katalogizaci.

Věcné pořádání informací

Věcné pořádání informací vychází z obsahové analýzy, která představuje proces vstupního zpracování informací. Výsledkem této analýzy je sestava obsahových údajů, které vypovídají o obsahu, tématu či předmětu dokumentu jako celku nebo jeho jednotlivých částí. Pro věcné pořádání informací jsou používány terminologické ekvivalenty jako klasifikace, indexování, věcné zpracování informací, věcná katalogizace nebo věcný popis.

Druhy věcného pořádání informací

• Systematické pořádání informací
• Předmětové pořádání informací

Systematické pořádání informací

Při systematickém pořádání informací se vřazují jednotlivé dokumenty a záznamy o dokumentech na příslušné místo systematicky uspořádaného souhrnu lidského poznání a činností. Verbální formulace obsahu dokumentu je většinou nahrazena znaky umělého jazyka.

Předmětové pořádání informací

Při předmětovém pořádání informací se slovně vyjádřený obsah, téma nebo předmět dokumentu převádí do více či méně normalizovaných a formalizovaných hesel, která jsou pak v katalozích, rejstřících apod. abecedně uspořádána.

Selekční jazyk

Proces pořádání informací potřebuje ke svému praktickému využití výrazové a vyjadřovací prostředky. Tyto prostředky se nazývají selekční jazyk. Selekční jazyk používaný k vyjádření identifikačních nebo obsahových selekčních údajů slouží k pořádání, ukládání, vyhledávání a distribuci informací a to nejen v soustavě Vědeckých, technických a ekonomických informací (VTEI), ale i v soustavě knihoven. Selekční jazyk tedy chápeme jako výrazový a vyjadřovací prostředek procesů pořádání, ukládání a vyhledávání informací. Postup přidělování znaků selekčního jazyka dokumentům a uživatelským dotazům se nazývá indexování. Selekční jazyky je možné dělit podle typu zpřístupňovaných údajů na dokumentační a faktografické selekční jazyky, podle charakteru zpřístupňovaných údajů na identifikační a věcné selekční jazyky, podle povahy komplexních pořádacích znaků na prekoordinované a postkoordinované selekční jazyky.

Identifikační selekční jazyk

Identifikační selekční jazyk se používá jako výrazový a vyjadřovací prostředek při procesu identifikačního pořádání informací. Příkladem je selekční jazyk jmenného katalogu.

Věcný selekční jazyk

Věcný selekční jazyk se používá jako výrazový a vyjadřovací prostředek při procesu věcného pořádání informací.

Systematický selekční jazyk

Systematický selekční jazyk je používán jako výrazový a vyjadřovací prostředek při procesu systematického pořádání informací. Mezi ně patří například Mezinárodní desetinné třídění nebo Deweyho desetinné třídění.

Předmětový selekční jazyk

Předmětový selekční jazyk se využívá při procesu předmětového pořádání informací. Příkladem tohoto selekčního jazyka je jazyk předmětových hesel.

Prekoordinované selekční jazyky

Prekoordinované selekční jazyky se od ostatních liší slovníkem, používá nejen jednotlivá slova, ale i sousloví a věty. Jsou vhodné pro pořádání složených témat dokumentů a pro ukládání soupisných údajů těchto témat.

Postkoordinované selekční jazyky

Při používání postkoordinovaných selekčních jazyků se využívá izolovaných slov nebo znaků. Jsou proto vhodné při vyhledávání dokumentů a informací na základě různě formulovaného dotazu uživatele.

Univerzální selekční jazyky

Univerzální selekční jazyky slouží k pořádání, ukládání a vyhledávání informací. Příkladem může být opět Mezinárodní desetinné třídění.

Speciální selekční jazyky

Speciální selekční jazyky také slouží jako univerzální selekční jazyky k pořádání, ukládání a vyhledávání informací, ale pouze z vymezeného úseku lidského poznání.

Dokumentografické selekční jazyky

Dokumentografické selekční jazyky jsou určené pro pořádání, ukládání a vyhledávání dokumentografických informací.

Faktografické selekční jazyky

Faktografické selekční jazyky slouží k pořádání, ukládání a vyhledávání faktografických informací.

Odkazy

Literatura

• KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky. 2. vyd. Praha: ÚVTEI, 1984. 251 s.
• KOVÁŘ, Blahoslav. Problémy teorie procesu věcného pořádání informací a selekčních jazyků. Praha : Univerzita Karlova, 1976. 165 s.
• BALÍKOVÁ, Marie. Pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001604&local_base=KTD.
• MAŘÍK, Vladimír, Olga ŠTĚPÁNKOVÁ a Jiří LAŽANSKÝ. Umělá inteligence. Vyd. 1. Praha: Academia, 1993, 264 s. ISBN 8020005021.
• HROTKOVÁ, Zuzana. Významné mezníky vývoje teorie pořádání informací a znalostí v druhé polovině dvacátého století [online]. 2002 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://insk.wz.cz/esej.htm
• KTD - Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV): Databáze Národní knihovny ČR [online]. 2014 [cit. 2015-06-07]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-a&local_base=ktd
• VODIČKoVÁ, Hana. Jmenná katalogizace. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-07-02].Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001267&local_base=KTD

Související články

• Selekční jazyky
• Mezinárodní desetinné třídění
• Melville Dewey a jeho přínos knihovnictví
• Knihovnické automatizované systémy a knihovnický software

Klíčová slova

identifikační pořádání informací, věcné pořádání informací, selekční jazyk