Warren Weaver
Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň 20 dní, neváhejte tuto šablonu odstranit. |
Warren Weaver (1894 - 1978) byl americký vědec, matematik a správce vědy.
Obsah
Mládí
Syn lékárníků vyrůstající ve Wisconsinu. Původně se chtěl stát inženýrem, ale vlivem svého učitele Maxe Masona se stal matematikem a fyzikem. Druhý učitel, který ovlivnil Warena byl Charles Slitcher. Profesor matematiky na University of Wiscounsin. Bakalářský titul dodělal v roce 1916 a magisterský následující rok. Poté nastoupil na doktorské studium.[1]
Kromě práce na doktorátu se Weaver věnoval i dalším činnostem. Byl profesorským asistentem matematiky na Throop Polytechnic Institute v Pasadeně. Mezi roky 1917 a 1919 sloužil v amerických vzdušných silách a v roce 1919 se také oženil. Vzal si Mary Hemenway a měli spolu dvě děti.[2]
Po dokončení válečné služby v amerických vzdušných silách se vrátil do Throop polytechnic instutu kde působil ještě rok než se vrátil na univerzitu do Wisconsinu aby dokončil doktorát. Titul Ph.D. získal v roce 1921. Poté byl jmenován předsedou matematické fakulty aby se stal plnohodnotným profesorem. Na této pozici pracoval v letech 1928 až 1932. V tuto dobu také spolupracoval s univerzitou v Mason, kde napsal vědeckou práci „Elektromagnetické pole“, která byla publikována v magazínu univerzity v Chicagu v roce 1929.[2]
Práce, dílo a objevy
Weaver ale nebyl kreativní matematik a nejraději řešil problémy které mu nosili kolegové z jiných fakult. Jeho přáním bylo založit fakultu aplikované matematiky, konkrétně sloužící vědcům. Bohužel se nepodařilo přesvědčit univerzitu, že je to dobrý a přínosný nápad.
V roce 1913 vznikla Rockefellerova nadace (dále jen RF) kde v letech 1928 až 1929 pracoval jako ředitel divize přírodních věd Max Mason, který kdysi Weavera přivedl v matematice. V roce 1929 se Mason stal ředitelem celé nadace a na své místo doporučil Weavera. Ten nabídku přijal a zůstal zde až do roku 1957.[3]
Weaver se pravděpodobně nejvíce proslavil v době druhé světové války kdy v letech 1943 až 1946 působil u amerického letectva. Organizoval úsek národního obranného výzkumného výboru. Skutečně důležitým pokrokem byla spolupráce s Bellovou telefonickou laboratoří. Vyvinuli elektronickou protiletadlovou obranu. Na základě těchto úspěchů Weaver později založil panel aplikované matematiky, kde interdisciplinární týmy matematiků, ekonomů a statistiků rozvíjeli inovativní technologie sekvenční analýzy a operačního výzkumu.[2]
Po návratu do RF v roce 1950 přispěl k „zelené revoluci“ když do jeho portfolia přibylo zemědělství. Nepodporoval pouze programy na výzkum nových výnosnějších odrůd plodin, ale zaměřoval se i na vzdělávání , institucionální rozvoj a na dlouhodobě udržitelné využívání zdrojů v zemědělství.[2]
V roce 1954 se stal viceprezidentem pro přírodní a lékařské vědy. O pět let později opouští RF a stává se viceprezidentem v Alfred P. Sloan Foundation a správcem je zde v letech 1956-1964.[3]
Mimo jeho práce pro nadace p;sobil i v panelu genetiky pro národní akademii věd. Autorizoval průkopnickou zprávu o biologickém účinku radiace. V roce 1928 byl zvolen členem americké asociace pro pokrok vědy a jejím prezidentem se stal v roce 1954. Také byl členem správní rady a předsedou Salk Institute for biological Studies.[3]
Vášeň pro pravděpodobnost ho v roce 1963 přivedla k vydání knihy „Lady Luck: Teorie pravděpodobnosti“. Aficionado (amatérský špan.) Lewise Corrolla publikoval v roce 1964. V knize Alenka v mnoha jazycích vysvětloval výzvy překladu Alenka v říši divů do téměř 40 jazyků.[3]
Shannon-Weaver
V roce 1948 s kolegou Claudem Shannonem vydali interdisciplinární knihu s názvem „Matematická teorie komunikace“. Termín Shanon-Weaver byl široce přijat v sociálních vědách v oblastech jako je vzdělávání, komunikační vědy, organizační analýza, psychologie atd. Na druhou stranu v té samé době docházelo ke kritice ze strany společenských věd z důvodu neschopnosti vzít v úvahu kontext společenských procesů a povahu lidské komunikace.[4]
Závěr života
Jako uznání mimořádného přínosu Warrena Weavara pro Rockefellerovu nadaci a pro vědu v roce 1989 nadace uvedla nový program přátel Warrena Weavera. Přátelé jsou nadaní jednotlivci, kteří v nadaci strávili jeden rok na stáži a svými nevšedními pohledy přispěly k rozvoji různých oblastí ve kterých nadace působí.[3]
Warren Weaver zemřel v roce 1978 ve věku 84 let v New Milford, Connecticut. Doklady Warrenova výzkumu lze zkoumat v Rockefellerově archivačním centru. Deníky jsou digitalizovány a jsou on-line přístupné ve sbírkách archivačním centru.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.britannica.com/biography/Warren-Weaver
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Biographical memoirs. Washington, DC: National Academy Press, 1987.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 http://rockefeller100.org/biography/show/warren-weaver
- ↑ https://en.wikipedia.org/wiki/Shannon%E2%80%93Weaver_model