Warren Weaver

Warren Weaver (1894 - 1978) byl americký vědec, matematik a fyzik. Proslavil se spoluprací s americkým vědcem Claudem Shanonem, se kterým formuloval model komunikace známý jako "Shannon - Weaver komunikační model". Byl také průkopníkem strojového překladu.

Mládí

Syn lékárníků vyrůstající ve Wisconsinu. Původně se chtěl stát inženýrem, ale vlivem svého učitele Maxe Masona se stal matematikem a fyzikem. Druhý učitel, který ovlivnil Warrena byl Charles Slitcher, profesor matematiky na University of Wiscounsin. Bakalářský titul dodělal v roce 1916 a magisterský následující rok. Poté nastoupil na doktorské studium.

Kromě práce na doktorátu se Weaver věnoval i dalším činnostem. Byl profesorským asistentem matematiky na Throop Polytechnic Institute v Pasadeně. Mezi roky 1917 a 1919 sloužil v amerických vzdušných silách a v tomto roce se také oženil. Vzal si Mary Hemenway a měli spolu dvě děti.

Po dokončení válečné služby v amerických vzdušných silách se vrátil do Throop Polytechnic Instutu, kde působil ještě rok, než se vrátil na univerzitu do Wisconsinu, aby dokončil doktorát. Titul Ph.D. získal v roce 1921. Poté byl jmenován předsedou matematické fakulty, aby se stal plnohodnotným profesorem. Na této pozici pracoval v letech 1928 až 1932. V tuto dobu také spolupracoval s univerzitou v Mason, kde napsal vědeckou práci „Elektromagnetické pole“, která byla publikována v magazínu univerzity v Chicagu v roce 1929.

Práce, dílo a objevy

Weaver ale nebyl kreativní matematik a nejraději řešil problémy, které mu nosili kolegové z jiných fakult. Jeho přáním bylo založit fakultu aplikované matematiky, konkrétně sloužící vědcům. Bohužel se nepodařilo přesvědčit univerzitu, že je to dobrý a přínosný nápad.

V roce 1913 vznikla Rockefellerova nadace (dále jen RF), kde v letech 1928 až 1929 pracoval jako ředitel divize přírodních věd Max Mason, který kdysi Weavera přivedl k matematice. V roce 1929 se Mason stal ředitelem celé nadace a na své místo doporučil Weavera. Ten nabídku přijal a zůstal zde až do roku 1957.

Weaver se pravděpodobně nejvíce proslavil v době druhé světové války, kdy v letech 1943 až 1946 působil u amerického letectva. Organizoval úsek národního obranného výzkumného výboru. Skutečně důležitým pokrokem byla spolupráce s Bellovou telefonickou laboratoří. Vyvinuli elektronickou protiletadlovou obranu. Na základě těchto úspěchů Weaver později založil panel aplikované matematiky, kde interdisciplinární týmy matematiků, ekonomů a statistiků rozvíjeli inovativní technologie sekvenční analýza a operační výzkum.

Dalším jeho velkým počinem byl nápad na využití počítačů pro překládání textů mezi různými jazyky a to již v roce 1947. V roce 1949 napsal memorandum nazvané „Překlad“. Pravděpodobně se jedná o nejvlivnější publikaci z počátků strojového překladu. Formuloval cíle a metody v době, kdy si většina lidí ještě nedovedla představit co vše počítače mohou dokázat. Jeho podnět zapříčinil počátek výzkumu strojového překladu nejprve v USA a posléze na celém světě. Memorandum obsahovalo návrhy na složitější formy strojového překladu, než je zjednodušující překlad slova za slovem.

Předložil čtyři návrhy řešení:

• V prvním návrhu uvádí posuzování překládaného textu, který obsahuje slova s více významy a není tak jasné, který překlad je správný. V tomto případě, kdy jedno slovo má více významů, bude přeloženo z kontextu ostatních slov vyskytujících se v jeho okolí.

• Ve druhém návrhu vychází ze závěru, že lidský jazyk má logický základ. Weaver předpokládá, že překlad by mohl být řešený jako problém formální logiky. Odvození závěrů v cílovém jazyce vychází z obsahu zdrojového jazyka.

• Ve třetím návrhu vychází z kryptografických metod, kdy nám jako příklad poslouží český text překládaný do angličtiny. Český originál je šifrovaná verze anglického holého textu a jeho dešifrováním nám vznikne překlad do angličtiny.

• A na závěr ve čtvrtém návrhu uvádí, že by se v různých jazycích měly nacházet jisté univerzálie, které jsou společné pro všechny jazyky. Z toho vyvozuje, že by se daly využít pro zjednodušení problému strojového překladu.

Po návratu do RF v roce 1950 přispěl k „zelené revoluci“ když do jeho portfolia přibylo zemědělství. Nepodporoval pouze programy na výzkum nových výnosnějších odrůd plodin, ale zaměřoval se i na vzdělávání, institucionální rozvoj a na dlouhodobě udržitelné využívání zdrojů v zemědělství.

V roce 1954 se stal viceprezidentem pro přírodní a lékařské vědy. O pět let později opouští RF a stává se viceprezidentem v Alfred P. Sloan Foundation a v letech 1956 - 1964 je zde správcem.

Mimo jeho práci pro nadace působil i v panelu genetiky pro Národní akademii věd. Autorizoval průkopnickou zprávu o biologickém účinku radiace. V roce 1928 byl zvolen členem americké asociace pro pokrok vědy a v roce 1954 se stal jejím prezidentem. Také byl členem správní rady a předsedou Salk Institute for biological Studies.

Vášeň pro pravděpodobnost ho v roce 1963 přivedla k vydání knihy „Lady Luck: Teorie pravděpodobnosti“. V knize Alenka v mnoha jazycích vysvětloval výzvy překladu Alenka v říši divů do téměř 40 jazyků.

Shannon-Weaver

Shannon - Weaver komunikační model

V roce 1948 s kolegou Claudem Shannonem vydali interdisciplinární knihu s názvem „Matematická teorie komunikace“. Termín Shannon-Weaver byl široce přijat v sociálních vědách v oblastech jako je vzdělávání, komunikační věda, organizační analýza, psychologie atd. Na druhou stranu v té samé době docházelo ke kritice ze strany společenských věd z důvodu neschopnosti vzít v úvahu kontext společenských procesů a povahu lidské komunikace.

Shannon a weaver model efektivně rozvíjí komunikaci mezi odesílatelem a příjemcem. Také objevili faktory ovlivňující proces komunikace s názvem „šum“. Původně byl model vyvinut s cílem zlepšit technickou komunikaci. Později je ale široce používán v oblasti komunikace. Model se zabývá různými pojmy jako informační zdroj, vysílač, šum, kanál, zpráva, přijímač, místo určení informace, kódování a dekódování.

Závěr života

Jako uznání mimořádného přínosu Warrena Weavera pro Rockefellerovu nadaci a pro vědu v roce 1989 nadace uvedla nový program přátel Warrena Weavera. Přáteli RF jsou nadaní jednotlivci, kteří v nadaci strávili jeden rok na stáži a svými nevšedními pohledy přispěli k rozvoji různých oblastí ve kterých nadace působí.

Warren Weaver zemřel v roce 1978 v New Milford, Connecticut. Doklady Warrenova výzkumu lze zkoumat v Rockefellerově archivačním centru. Deníky jsou digitalizovány a jsou on-line přístupné ve sbírkách archivačního centra.

Odkazy

Použitá literatura

Biographical memoirs. Washington, DC: National Academy Press, 1987.

Externí odkazy

Weaver na anglické wikipedii
Shannon weaver model na anglické wikipedii
Weaver na britanice

Související články

Shannon a weaver model

Zdroje obrázků

Wikimedia Commons

Klíčová slova

Warren Weaver, matematik, fyzik, protiletadlová obrana, komunikační model