Sociální styk

Sociální styk se jako mezi dvěma póly uskutečňuje mezi společenským prostředím a jednotlivcem. Má tři základní složky: sociální percepci, sociální interakci a sociální komunikaci.

Úvod

• sociální percepce (vnímání a poznávání světa kolem nás, zahrnuje vytváření obrazu o okolí, partnerovi i o člověku samotném). V pedagogické interakci, tedy interakci probíhající v pedagogickém prostředí, rozumíme pod pojmem sociální percepce například způsob, jak učitel vnímá žáka a žák učitele, jak vnímá jeden učitel rodiče a navzájem, jak vidí ředitel učitele, dále jak učitel vnímá celou třídu jako určitou sociální skupinu, jak žáci určité školy vnímají učitelský sbor, rodiče učitele atd.;

• sociální interakce (něco se mezi účastníky interakce děje, vznikají určité vztahy, které tvoří další rovinu styků, tj. setkání). Jde tedy o souhrn působení, styku mezi jedincem a jeho sociálním prostředím. Nejsilnější místo v sociální interakci zaujímá styk interpersonální. Tento styk může být s převažujícím jednostranným působením subjektů, ale častěji jde o působení oboustranné, kdy oba subjekty jsou aktivní, navzájem se ovlivňují, může docházet ke kooperaci, soupeření, vzájemné pomoci, soutěžení i hře;

• sociální komunikace (účastníci sociální interakce si již něco sdělují, je prostředkem interakce, lidé se navzájem dorozumívají).

Sociální interakce

Interakce je vzájemné působení jedné osoby na druhou. Člení se na pozitivní a negativní. K sociální interakci dochází všude kolem nás, naše každodenní zvyky a interakce s jinými lidmi, do nichž vstupujeme - strukturují a utvářejí naše chování. K sociální interakci může docházet také nepřímo, zprostředkovaně - prostřednictvím korespondence, počítače, mobilního nebo pevného telefonu. Z hlediska subjektů vstupujících do interakce :

1. jedinec – jedinec
2. jedinec – malá skupina
3. malá skupina – malá skupina

V sociální skupině mohou vzniknout tyto formy sociální interakce :

• Koakce znamená, že členové skupiny pracují na určitém úkolu: relativně nezávisle, bez spolupráce, rivality a soutěžení.
• Kooperace se vyznačuje tím, že členové skupiny spolupracují při dosahování určitého cíle, necítí při tom rivalitu a ani nesoutěží.
• Rivalita spočívá ve snaze zvýšit nejen své dosavadní výsledky, ale zároveň se snaží snížit zásluhy partnera, resp. všech ostatních.
• Soutěžení jako motivace - často přechází do rivality, je to úsilí zlepšit své výsledky a tak překonat jiné osoby ve skupině, převažuje zde konkurence.

Odkazy

Klíčová slova

sociální kompetence, sociální interakce, pedagogická komunikace, sociální dovednosti, verbální a neverbální komunikace