Vztah nemoci a zdraví

Monokauzalita vs. multikauzalita - vývoj a současný stav

• v pol. 50. let se přestává mluvit o monokauzálních příčinách nemoci
• pozornost se přesouvá na rizikové faktory
• Antonovsky: salutogeneze (proč někdo neonemocní), co je možno postavit do cesty rozvoji patologie
• faktory působící ve vztahu mezi zdravím a nemocí - rizikové a protektivní, ovlivnitelné a neovlivnitelné

Patogenetické vs. salutogenetické pojetí

Patogenetické pojetí

• orientace na nemoc
• co jí způsobilo
• hledá specifické faktory
• zajímá se jen o pacienty (disease)
• objektivní data
• momentální stav
• snaží se odstranit nemoc (cure)

Salutogenetické pojetí

• orientace na nemoc člověka
• proč někdo neonemocněl
• hledá obecné faktory podpory zdraví
• zajímá se o všechny, kterým není dobře (illness)
• všímá si subjektivních dat
• širší kontext života
• pomoci, aby se člověk necítil tak zle (heal)

Vulnerabilita a resilience

• vulnerabilita (původně z lat. vulnero = ranit, ublížit, uškodit, angl. vulnerability = zranitelnost) vystupuje v roli významné determinanty zdraví (Becker, 1982)
• vulnerabilita je však pojem, jehož obsah má širší platnost a uplatňuje se v řadě dalších oblastí lidské činnosti, např. v technice, vojenství, výpočetní technice atd. ve smyslu náchylnosti k fyzickému či psychickému selhání, zranění či poruše
• na biologické úrovni může mít vulnerabilita biologický podklad, zatímco na psychické úrovni se může v důsledku stresorů a s ním souvisejícím navozením prožitku nízké či nulové kontroly nad vývojem situace, bezmoci a beznaděje zvýšit vulnerabilita jedince vůči některým duševním a pravděpodobně i tělesným chorobám
• toto konstatování lze doplnit ještě o dovětek, že přijmeme-li předpoklad, že každé onemocnění je vždy nemocí člověka jako celku, uplatňuje se individuální vulnerabilita v etiopatogenezi jakéhokoli onemocnění
• některé zdroje rozlišují primární a sekundární vulnerabilitu
• primární či konstituční vulnerabilita - člověk ji získává v průběhu prvních šesti měsíců života; první zdroje kontaktu
• sekundární vulnerabilita v pozdějším období svého vývoje (Brandstädter, von Eye, 1982)
• slibným předpokladem pro další rozvoj poznání vulnerability by též mohla být
• souvislost mezi vulnerabilitou a činností imunitního systému, jehož reakce se vyvíjejí rozdílně ve vztahu k akutnímu a chronickému stresu (přehledově viz Šolcová, Kebza, 1998)
• zjišťování stavu imunitního systému – zjišťování výše NK buněk v krvi (natural killers)

Koncepce trojí vulnerability

• v souvislosti s výzkumem úzkostných poruch představil okruh výzkumníků, soustředěný kolem amerického badatele D. H. Barlowa
• návrh koncepce trojí vulnerability ve smyslu tří vzájemně se ovlivňujících kategorií sklonu či náchylnosti k rozvoji úzkostných poruch (ale např. též sexuálních dysfunkcí)

První kategorie

• obecná biologická vulnerabilita
• vyjadřuje geneticky založený podíl na rozvoji poruch

Druhá kategorie

• obecná psychologická vulnerabilita
• charakterizovaná snížením či absencí pocitu kontroly a rozvojem pesimistického atribučního stylu, což může být důsledkem raných zkušeností, podporujících přesvědčení, že důležité životní situace a události přicházejí často bez předchozích příznaků, neočekávaně, nepredikovatelně a nekontrolovatelně
• pokusy na animálních modelech, jež D. Barlow a jeho spolupracovníci ve svých publikacích rozsáhle komentují, naznačují, že podobné rané zkušenosti mohou vyvolat trvalé změny funkce mozku a ve spojení s vlivem negativních životních událostí v období dětství a adolescence mohou být základem utváření kognitivního schémat, vedoucích ke zvýšenému riziku vzniku a rozvoji emočních poruch v pozdějším věku

Třetí kategorie

• specifická psychologická vulnerabilita
• vycházející především z raných zkušeností, obsahujících informace, zprostředkované významnými osobami (např. rodiči), z nichž vyplývá, že posuzování a hodnocení okolím může být potenciálně ohrožující (např. negativní hodnocením dětí rodiči)
• tato koncepce tří vzájemně se ovlivňujících kategorií vulnerability byla (nejprve ve vztahu k úzkostným poruchám) představena koncem 80. let 20. stol. a v současnosti je dále rozpracovávána a ověřována

Koncepce psychické odolnosti (resilience)

• vyskytují se ve všech oblastech psychologie, ale vychází z psychologie zdraví
• začátky již v antice - kalokagathia - schopnost vypořádat se s realitou
• teorie, že člověk vytváří svojí osobnost pod tlakem okolí
• osobnost je tvořena v zátěži a pomocí zátěže
• počátky tvorby koncepcí odolnosti
• resilience - pružnost a odolnost z fyzikálního hlediska
• pojem vychází z techniky, před 20 lety se dostal do psychologie
• dříve pojem resistence - odpor, proti něčemu
• voluntarismus - podle této koncepce je nejdůležitější vůle
• zdroje osobnosti - Freud - bilance prožitého je zdrojem síly a odolnosti, shrnutí prožitků osob
• příklady teorií:

Teorie kausální atribuce

• M. Seligman, Abramsová, Tiesdale
• naučená bezmocnost je odlišná u lidí a u zvířat - lidé totiž atribuují
• lidé, kteří jsou schopni správné atribuce a zbytečně nezobecňují, mají vyšší možnost se vyrovnat se situací

Locus of control

• Julian Rotter
• interní vs. externí místo kontroly
• lidé s interní kontrolou jsou ochotnější přizpůsobit se léčbě
• lidé s externí kontrolou hledají důvody, proč léčba nebude fungovat
• Walstonovi vytvořili dotazník na locus of control ve zdravotnictví, dotazník zjišťuje, jak budou lidé ochotní spolupracovat

Self-efficacy

• Albert Bandura
• outcome expedation - důležitost cíle, kterého chceme dosáhnout
• triadicky reciproční determinismus (vzájemně na sebe působící):

1. chování
2. dispozice
3. faktory vnějšího prostředí

• víra ve vlastní schopnosti, vlastní sebeuplatnění
• ovlivňuje kromě kognice i emoce (reaktivity arousal)
• vychází z vlastní zkušenosti, která je nenahraditelná
• pozorování cizího úspěchu nebo přesvědčování ostatních nemají takový vliv

Hardiness

• Kobasa, Maddi, Kahn
• hledají to, co pomáhá lidem vyrovnávat se s problémy
• vychází z:
• klinické psychologie - odlišnosti jednotlivých pacientů ve vyrovnávání se s problémy
• personalistiky - odlišnosti jednotlivých manažerů, na ně jsou kladeny podobné nároky, ale manažeři se liší v tom jestli problémům čelí rychle a bez problémů, rychle se zotavují a jsou málo nemocní a jsou signifikantně více nemocní a mají s řešením potíží více problémů
• existenciální filozofie - člověk si má být schopen odpovědět na otázku smyslu své existence, má život smysl - Jaspers, Haidegger, Camus, Sartre, Marcel, po první světové válce se svět změnil a lidé měli problémy se této změně přizpůsobit -> otázky po smyslu života nabývají na intenzitě