Purkyně - přínos pro psychologii

Jan Evangelista Purkyně (1787-1869)

• na pražské univerzitě studoval filozofii a medicínu
  
• roku 1823 se stal profesorem fyziologie v pruské Vratisavi, kde nebyl příznivě přijat, nakonec zde vybudoval první fyziologický ústav
  
• od roku 1850 vyučoval v Praze na Karlově univerzitě, i zde vybudoval fyziologický ústav
• přispěl k rozvoji psychologie svými studiemi o vědomí, spánku a zrakovém vnímání

MYŠLENKY

• Zjistil, že za šera jasněji vnímáme barvy, které spadají do krátkovlnné části barevného spektra, tj. fialovou, modrou a zelenou. Tento jev je pojmenován po svém objeviteli jako Purkyňův fenomén.
• Velký je jeho přínos pro experimentální psychologii - psychologie by podle něj měla být součástí fyziologie jakožto vědy zkoumající činnost lidského organismu.
• Novost jeho poznatků spočívala v oproštění se od spekulací a zaměření na vlastní pozorování, mezi pozorovaným byl schopen nalézt souvislosti.
• zpracoval heslo city pro Riegrův slovník naučný. V něm píše, že člověk je z velké části vázán na přírodu, se živočichy sdílí všechny základní city, je však navíc obdařen rozumem a svobodnou vůlí a je schopen vyšších idejí.
• Nejdůležitějším citem je láska osobní a obecná, založená na vrozené sympatii k lidem, je ovlivňována rozumem.
• Na prvním místě je samoláska, která je vázána k zachování, vývoji a zdokonalování sebe samého - jejím uskutečněním dochází nejen k touze po družné lásce, přátelství, pohlavní, rodinné i vlastenecké lásce, ale také podnikavosti, statečnosti, snažení po majetku, cti a slávě. Z toho vyplývající blaženost je přirozeným následkem takové čistě lidské sebelásky.
• Souměrnost postavy, obličeje a lidské i zvířecí pohyby prozrazují povahu duše, uvnitř panující city a vášnivé stavy.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.