Sociální postoje, jejich utváření a změna, persvazivní techniky a jejich výskyt

Verze z 23. 10. 2017, 18:12, kterou vytvořil Zuzana.Kalousova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „== Postoj == * centrální pojem v psychologii během 20. století * vyjadřuje hodnotící vztah k různým sociálním objektům v našem prostředí (c…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Postoj

  • centrální pojem v psychologii během 20. století
  • vyjadřuje hodnotící vztah k různým sociálním objektům v našem prostředí (co upřednostňujeme, máme rádi) – relativně stabilní charakteristika
  • psychologické tendence, které se projevují v hodnocení konkrétní etnity s jistým stupněm upřednostňování nebo odmítání (Eagly A.H., Chaiken S.)
  • část postojů je vrozených, ale většinu získáváme v průběhu našeho života přímo prostřednictvím osobní zkušenosti s objekty nebo zprostředkovaně, sociálním učením

Vnitřní struktura postoje

vnitřní struktura:

  • poznávací (kognitivní = týká se myšlenek, které jedinec má o předmětu postoje)
  • citové (emocionální, afektivní = co osoba cítí k předmětu postoje, emoce a emocionální reakce)
  • konativní (behaviorální = sklony k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje) složky

Předpoklad, že predikce bude přesnější, když se budou postihovat všechny složky, a když tyto složky budou ve vzájemném souladu = konzistentní vztahy mezi nimi

  • Greenwald A.G. upozornil, že každá z těchto složek má zvláštní determinanty a základem jejich formování jsou zvláštní procesy: afektivní se utváří prostřednictvím klasického podmiňování; poznávací prostřednictvím kognitivního učení; konativní instrumentálním učením.
  • Fishbein a Ajzen - jinou důležitou alternativou výkladu vnitřní struktury je jeho ztotožnění jen s emocionální složkou – jádro koncepce Fishbeina a Ajzena, kdy postoj je unidimenzionální (emocionální složka) a vyjadřuje stupeň přitažlivosti daného konání pro osobu.
  • Bagozzi R.P. – postoj jako dvoudimenzionální struktura, sestávající z kognitivní a emocionální složky. Obě ovlivňují jak záměr osoby vykonat určité chování, tak i chování samotné.

Výsledky výzkumů hovoří ve prospěch spíše komplexnější varianty nežli unidimenzionální afektivně hodnotící struktury (závisí na povaze zkoumaného postoje) Analýza specifického postoje – obsahová členitost poznávací složky bude relativně nízká, stejně jako počet variant konání, zformulovaných v podobě záměr, u emocionální složky toto omezení bude v menší míře. Generalizovaný postoj – možné najít množství přesvědčení vzájemně na sebe navazujících a vyznačujících se určitým způsobem uspořádanosti, stejně tak na úrovni behaviorální složky lze identifikovat mnoho záměrů, seskupených do podoby programu či strategie chování, emocionální složka se bude jevit jako méně členitý subsystém.