České knihovnické spolky
Knihovnické spolky sdružují lidi se zájmem o knihovnictví s cílem zlepšovat kvalitu služeb v knihovnách.
Obsah
Historie a vznik
První zmínky či podobnosti o knihovních spolcích lze nalézt v římské korporaci nebo spolcích, které vznikaly s růstem společenských potřeb. Existovaly soukromé či veřejné korporace, které nesly obecný název collegia. Význam spolků byl stavovský a zájmový ze všech různých odvětví, od bratrstev po obchodní společenstva. Později ve středověku lze mluvit o nadacích, které jsou známe i v dnešní době. Tyto nadace se vytvářely za náboženskými a humanitními účely. Za specifické spolky lze pokládat i Cechy, které spočívaly v povinném členství různých typů živnosti. Na českém území se v 18. století začaly vytvářet různé typy spolků zásluhou schválení dobrovolného typu sdružování. Prvním českým knihovním nezávislým spolkem v roce 1828 byl čtenářský založen básníkem Antonínem Jaroslavem Puchmajerem. Rozmach spolků započal zásluhou svobody sdružování.[1]
Československé knihovní spolky
Knihovní odbor Svazu osvětového
První český knihovnický spolek vznikl v roce 1905 jehož předsedou byl Václav Tille později Zdeněk Václav Tobolka. Místo předseda Antonín Sova byl autorem programu knihovního odboru ustaveného v roce 1906. Knihovní odbor obsahoval sedm oddílů, které rozváděly úkoly a instrukce pro správu knihoven. Součástí odboru byl i seznam knih a příručka pro každou knihovnu. Členové odboru měli za cíl budovat vzornou knihovnu, podílet se na zakládání nových a starat se o existující čítárny a knihovny. Podíleli se i na pořádání kurzů či přednášek pro učitele, studenty nebo lidi, kteří vedli knihovny.[2]
Spolek československých knihovníků a jejich přátel
Nová etapa českého knihovnictví, kterou přineslo vydání prvního knihovnického zákona roku 1919 a vznik Spolku československých knihovníků a jejich přátel na podnět Z. V. Tobolky.[2] Prvním předsedou spolku byl zvolen Josef Volf | dr. Josef Volf, vrchní knihovník v knihovně Národního muzea v Praze. Zpočátku působil spolek pouze v Čechách, později rozšířil svou činnost na Moravu, Slezsko a Slovensko. V prvních letech, jak uvádí ve své knize Jiří Cejpek,[3] neplnil Spolek československých knihovníků příliš dobře svou funkci. S příchodem mladé knihovnické generace v čele s Bohuslav Koutník | Bohuslavem Koutníkem, se podařilo skoncovat s počáteční stagnací činnosti spolku. B. Koutník svolal během roku 1921 dvě setkání absolventů Státní knihovnické školy, učitelů a pražských knihovníků, kde přednesl návrhy na oživení činnosti spolku, zejména na vydávání odborného knihovnického časopisu. Teprve pak začal spolek pořádat přednášky, hájit požadavky knihovnického povolání a popularizovat knihovnictví na veřejnosti. Ve spolku dále působili např.:
- Jan Emler, ředitel Univerzitní knihovny v Bratislavě
- Stanislav Stuna, odborný rada na ministerstvu spravedlnosti
- František Soukup, knihovník Městské knihovny v Praze
- Cyril Straka - převor a knihovník na Strahově
- Flora Kleinschnitzová, asistentka Veřejné a univerzitní knihovny v Praze.
Z činností spolku:
- Ustavil zvláštní sekci knihovníků vědeckých knihoven.
- Založil Knihovnické muzeum a archiv.
- V červenci 1922 uspořádal v Praze 1. sjezd československých knihovníků.
- V roce 1922 zahájil vydávání samostatného časopisu pod názvem „Časopis československých knihovníků“.
- Od roku 1924 vycházela spolková knihovnická edice „Knihovna Časopisu československých knihovníků", v jejímž rámci vyšlo patnáct ročníků „Bibliografie československé knihovědy“.
- Navázal první mezinárodní styky - a to s francouzskými knihovníky. Zástupci spolku dr. Emler, dr. Thon a dr. Tobolka byly pozvání na sjezd francouzských knihovníků, který se konal od 3. do 9. dubna 1923 v Paříži. Na doprovodné výstavě bylo prezentováno československé knihovnictví.
- V roce 1926 uspořádal,v budově Národního muzea v Praze, Mezinárodní kongres knihovníků a přátel knihy. Vedle Spolku československých knihovníků se na jeho přípravě podílely Svaz knihkupců a nakladatelů ČSR, Kroužek českých exlibristů, Vědecký ústav vojenský, Spolek českých bibliofilů, Společenstvo knihařů, Muzeum československé knihy v Praze.
- Tento kongres také významně přispěl ke vzniku mezinárodní knihovnické asociace (International Federation of Library Associations- IFLA), zejména zásluhou Z. V. Tobolky.
Spolek veřejných obecních knihovníků - SVOK
Členové z řad veřejných knihovníků kritizovali vedení Spolku československých knihovníků, protože se dle jejich názoru dostatečně nezabývalo problémy veřejných knihoven. Proto se v lednu 1927 ustavil v Brně „Spolek veřejných obecních knihovníků – SVOK“. Předsedou spolku se stal Jiří Mahen, který působil od konce roku 1920 jako vedoucí Městská veřejná knihovna v Brně |Městské veřejné knihovny v Brně, místopředsedou byl zvolen Ladislav Piazza a jednatelem Stanislav Rambousek. Byly schváleny stanovy a bylo započato s organizací župních odborů. 1. sjezd Spolku veřejných knihovníků obecních se konal 28. srpna 1927 ve Znojmě, a Jiří Mahen zde přednesl své představy o veřejných knihovnách a o "čtení jako instituci národní". Okruh 12 tam přednesených otázek v podstatě odpovídal 12 skupinám otázek známé ankety, kterou později inicioval. Anketa shrnuje otázky, které znepokojovaly knihovníky veřejných knihoven. Odpovědi na ně vyšly v publikaci, které dal Mahen název "Knihovna jako instituce národní". SVOK ji vydal za finanční podpory ministerstva školství a národní osvěty v dubnu 1928. Jiří Mahen nechtěl ustavením SVOK konkurovat Spolku čsl. knihovníků, jak to objasnil v dopise zaslaném pražskému spolku 22. března 1920, kde napsal: „Musíme probojovat pro veřejné knihovny rozhodně lepší poměry a musíme jít do tohoto boje nezatíženi žádnou akcí nebo poměry, v nichž by se nevykrystalizoval náš boj tak výrazně, jak jest nutno“.
Československá knihovědná společnost
V průběhu roku 1929 oslabil Tobolkův vliv ve Spolku československých knihovníků, a proto z něj vystoupil a v lednu 1930 založil, spolu s dalšími knihovníky Československou knihovědnou společnost. Jejím hlavním cílem byla podpora teoretické činnosti v bibliologie | bibliologii, bibliografii a knihovnictví. Byla otevřena jen pro erudované vysokoškolsky vzdělané knihovníky. Zvláštní náplní činnosti Společnosti byla její orientace na slovanskou knihovědu, což se odrazilo i v názvu časopisu, který vydávala – „Slovanská knihověda“. Společnost se soustřeďovala především na přednáškovou a publikační činnost. Dalším jim vydávaným časopisem byly „Rozpravy Československé společnosti knihovědné“ Nepovažovala se za stavovskou organizaci, a proto se nepodílela na řešení aktuálních otázek československého knihovnictví. V jejím čele stáli, např. tyto osobnosti:
- Gustav Friedrich
- Jaromír Borecký
- Karel Galla
- Jan Emler
- Josef Bečka
- Karel Mikula
Roztříštěnost spolkové knihovnické činnosti byla dokonána, když v roce 1932 vzniklo ještě Sdružení venkovských knihovníků při Svobodném učení selském, což byla organizace Agrární strany. Spolková roztříštěnost – působící v neprospěch rozvoje knihoven – trvala prakticky až do doby poválečné.
Ústřední spolek československých knihovníků
V zájmu společné obrany knihovnických záležitostí bylo, zejména v době vrcholící hospodářské krize, opět spojit své síly a vytvořit společnou základnu k prosazování knihovnických požadavků. A proto, zejména z iniciativy Jiřího Mahena došlo v Masarykově lidovýchovném ústavu ke sloučení spolků a vzniku nového Ústředního spolku československých knihovníků. Spolek se dělil na tři sekce a dvě komise:
- sekce veřejných obecních knihovníků - předseda Jiří Mahen
- sekce vědeckých knihoven - předseda Josef Volf
- sekce sociální - předseda Vladimír Motyčka
- komise pro mezinárodní styky - předseda Jindřich Kubíček
- bibliografická sekce - předseda Ladislav Jan Živný
Svaz českých knihovníků
V květnu 1945 vznikl Národní výbor knihovnictví, který byl složen ze členů Ústředního spolku československých knihovníků a Československé knihovědné společnosti. Národní výbor knihovnictví sestavil plán na rekonstrukci knihovnictví, které bylo zasaženo válkou, a veškeré spolky spojil do společného Svazu českých knihovníků.[4] [5]
Současné knihovní spolky
SDRUK - Sdružení knihoven ČR
Sdružení knihoven České republiky bylo ustaveno v prosinci 1992 jako nadace s cílem koordinovat spolupráci a napomáhat rozvoji odborných a veřejných knihoven. V r. 1998 se transformovalo Sdružení knihoven v zájmové sdružení právnických osob, jehož účelem je podpora demokracie zpřístupňováním kulturního bohatství a informačních zdrojů. Zakládajícími členy bylo devět státních vědeckých knihoven – V Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Kladně, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni a v Ústí nad Labem. V roce 1993 připojilo dalších dvanáct vědeckých a odborných knihoven. Aktuálně má SDRUK 45 členů. Členové Sdružení - odborné a vědecké knihovny:
- připravují koncepční řešení v doplňování, zpracování a zpřístupňování knihovních fondů,
- kooperativně zajišťují informační zdroje a jednotný přístup k nim,
- společně poskytují knihovní služby bez ohledu na jejich charakter či místo realizace,
- analyzují a vybírají vhodné technologie pro knihovnické procesy včetně vývoje metodik jejich aplikace,
- spolupracují při záchraně knihovních fondů jejich restaurováním, vhodným uchováváním a digitalizací,
- koordinují přípravu a sdílení metodik k informačnímu vzdělávání uživatelů,
- organizují konference, semináře, školení a odborné porady a vydávají odborné publikace.[6]
Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky - SKIP
SKIP je dobrovolnou profesní a stavovskou organizací knihovníků a informačních pracovníků, která má charakter občanského sdružení. Jeho posláním je usilovat o soustavné zvyšování úrovně knihovnické a informační práce a s tím spojené prestiže oboru a o to, aby ze strany státu, zřizovatelů knihoven a informačních institucí byly vytvářeny příznivé podmínky pro jejich rozvoj a činnost. Sdružuje na 1 500 členů a je organizován na regionálním principu a má 11 regionálních výborů. Po odborné linii zajišťují činnost sekce (knihovníků trenérů paměti, veřejných knihoven, vzdělávání, zaměstnavatelská), kluby (dětských knihoven, školních knihoven, tvořivých knihovníků, vysokoškolských knihovníků, frankofonní, klub lékařských knihoven) a komise (ediční, pro zahraniční styky).
Z činností SKIP:
- podílí se na tvorbě a realizaci koncepcí oboru a jeho legislativy
- účastní se odborné přípravy specialistů a přispívá k celoživotnímu vzdělávání knihovníků a informačních pracovníků, zejména pořádáním odborných akcí
- spolupracuje se vzdělávacími institucemi a dalšími organizacemi, které se doma i v zahraničí zabývají knihovnictvím a informační činností
- rozvíjí kontakty s profesními spolky a organizacemi stejného nebo podobného zaměření doma i v zahraničí, je členem Mezinárodní federace knihovnických asociací - IFLA a EBLIDA
- organizuje společenské akce pro knihovníky a informační pracovníky
- vydává 4x ročně svazové periodikum "Bulletin SKIP"
Pravidelné akce SKIP:
- "Knihovny současnosti"- celostátní konference (spolupořadatel)
- "Týden knihoven"- celostátní propagační akce
- "Knihovnická dílna" - setkání k aktuálním otázkám veřejných knihoven
- "Noc s Andersenem", "Kde končí svět" - akce podporující dětské čtenářství
- "Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě" - seminář o kooperaci paměťových institucí
- zastupování knihoven ve vztahu k ochranným autorským organizacím při půjčování zvukových dokumentů.[7]
Česká informační společnost, o. s. – ČIS
Je sdružení občanů, kteří pracují v některém z oborů zabývajících vyhledáváním, uchováváním a zpřístupňováním informací odborného (vědeckého, technického, ekonomického, medicínského apod.) charakteru. Jedná se zejména o informační pracovníky, archiváře, bibliografy, knihovníky a administrátory informačních systémů v informačních institucích a další příbuzné profese. Společnost byla založena v roce 1990 a stala se také jednou ze zakládajících společností Českého svazu vědecko-technických společností (ČSVTS). V době svého vzniku měla ČIS pobočky ve Státním ústředním archivu v Praze, Státní vědecké knihovně v Plzni, Ústavu zemědělských a potravinářských informací v Praze a ve Vojenské lékařské akademii J. E. Purkyně v Hradci Králové. V současné době má ČIS pobočku pouze při Národním archivu. V letech 1996 až 2001 bylo pod názvem Infoparty uspořádáno celkem třicet přednášek doplněných promítáním spojeným s dotazy a diskusí. Mezi témata představená v rámci těchto přednášek patřily:
- právní aspekty provozování informačních systémů a poskytování informačních služeb informační zdroje pro sociální a humanitní obory ve světových databázových centrech
- zdroje informací o Evropské unii na internetu
- systém patentových informací a elektronické seriály v ČR.
Byl také vydáván občasník "Zpravodaj ČIS". Obsahoval informace o činnosti ČIS, programy odborných akcí a články na odborná témata.[8]
Asociace knihoven vysokých škol ČR - AKVŠ ČR
Záměr ustavit Asociaci knihoven vysokých škol ČR byl poprvé veřejně představen a projednán na Celostátní poradě vysokoškolských knihoven v roce 1999 v Ostravě. Zakládajícími členy Asociace se v roce 2001 stalo 21 veřejných vysokých škol (celkem bylo v době vzniku Asociace v České republice 24 veřejných vysokých škol). Zájem o členství v Asociaci projevily i další české vysoké školy, kterým však v členství, nikoliv ve spolupráci, brání právní důvody.
Základní programové cíle Asociace vysokých škol:
- zastupovat vysokoškolské knihovny při takových jednáních, která se týkají koncepce a naplňování státní informační politiky a národního knihovního systému
- hájit a prosazovat zájmy vysokých škol a jejich knihoven při jednáních s organizacemi z oblasti vzdělávacích, komunikačních a informačních technologií, zejména s producenty a distributory informačních zdrojů
- vytvořit základnu pro spolupráci (rozvoj, vzdělávání, zvyšování kvality, řešení odborných problémů apod.) na národní i mezinárodní úrovni. .[9]
Odkazy
Reference
- ↑ PRCHALOVÁ, Tereza.Úloha českých knihovnických spolků. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Filozofická fakulta, Humanitní studia. Vedoucí práce PhDr. Dagmar Svatková
- ↑ 2,0 2,1 BURGETOVÁ, Jarmila. Knihovnické spolky v předmnichovské Československé republice.Praha: Knihovna plus [online]. 2012, č. 2 [cit.2017-12-17]. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/burget.htm
- ↑ CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 1.dotisk 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0323-0.
- ↑ UCHOČOVÁ, Jana. Knihovnické spolky. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z:http://wiki.knihovna.cz/index.php/Knihovnick%C3%A9_spolky
- ↑ BURGETOVÁ, Jarmila. Knihovnické spolky v předmnichovské Československé republice. Knihovna plus [online]. 2012, (2) [cit. 2015-12-17]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/burget.htm
- ↑ Sdruk [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.sdruk.cz/
- ↑ Úvod — SKIP [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.skipcr.cz/
- ↑ Česká informační společnost, o.s.: Home [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.cisvts.cz/
- ↑ Asociace knihoven vysokých škol České republiky [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.akvs.cz/
Použitá literatura
- PRCHALOVÁ, Tereza.Úloha českých knihovnických spolků. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Filozofická fakulta, Humanitní studia. Vedoucí práce PhDr. Dagmar Svatková
- CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 1.dotisk 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0323-0.
- BURGETOVÁ, Jarmila. Knihovnické spolky v předmnichovské Československé republice. Knihovna plus [online]. 2012, (2) [cit. 2015-12-17]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/burget.htm
- UCHOČOVÁ, Jana. Knihovnické spolky. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Knihovnick%C3%A9_spolky
- Sdruk [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.sdruk.cz/
- Úvod — SKIP [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.skipcr.cz/
- Česká informační společnost, o.s.: Home [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.cisvts.cz/
- Asociace knihoven vysokých škol České republiky [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.akvs.cz/
Externí odkazy
Související články
Klíčová slova
knihovnické spolky, osobnosti knihovnictví