Deweyho desetinné třídění

DDT je systém na třídění knih, řadí se do systematických prekoordinovaných selekčních jazyků. Klasifikaci lze použít nejen v knihovnických institutech, ale také v archivech. Deweyovo desetinné třídění vynalezl Melvil Dewey při práci v knihovně při Amhers College.

Třídění později posloužilo jako základ a inspirace pro vznik Mezinárodní desetinného třídění (MDT).

Třídění poprvé vyšlo v roce 1876 v rozsahu 22 stran. Třídění prodělává posledních 23 vždy po sedmi letech velkou revizi, poslední proběhla v roce 2011.

DDT se v dnešní době používá asi ve 100 zemích světa ve 25 tisících knihovnách. Nejrozšířenější je v amerických knihovnách, kde jej však poslední roky vytlačuje MDT. Je však hojně používané i v dalších anglicky mluvících zemí. DDT se využívá na pořádání záznamů Britské národní bibliografie.

Hlavní přínos tohoto klasifikačního systému byl v zavedení číselného desetinného principu v notaci a rozdělení poznání do tříd, které lze pak rozdělit na další podtřídy. Další přínos lze najít v zavedení několika pomocných znaků, ty umožňují vyjádřit formu, zeměpisné určení, jazykovou, nebo národnostní skutečnosti. Pomocné znaky také dovolují znaky skládat a kombinovat.

Hlavní třídy

000 Počítače, informace a všeobecnosti
100 Filozofie a psychologie
200 Náboženství
300 Sociální věda
400 Jazyky
500 Věda
600 Technologie
700 Umění a zábava
800 Literatura
900 Dějiny a zeměpis[1]

Odkazy

Reference

  1. SOUKUPOVÁ, Lucie. Melvil Dewey a DDC: vznik, vývoj a využití. KIVI: Knihovnictví a Informační Věda Informuje [online]. 2004 [cit. 2014-12-22]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/kivi/clanky.php?cl=38

Použitá literatura

Související články

Klíčová slova

Melvil Dewey, Deweyho desetinné třídění, Mezinárodní desetinné třídění, Systematické selekční jazyky