Šablona:Článek týdne/2020/15
Sofisté (z řeckého sofos – "moudrý" a sofistai – "učitelé moudrosti") byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit.
Hlavním cílem Sofistů nebylo hledání objektivní pravdy, v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = persvaze) a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.
Z oboru Psychologie.
Podívejte se také na předchozí články týdne.