Pravdivost
Verze z 3. 11. 2014, 23:08, kterou vytvořil Veronika.Kovrzkova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „* úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá * pravdivost vět ověřujeme; věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uv…“)
- úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá
- pravdivost vět ověřujeme; věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí
- u některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, je nám to jedno, takže není potřeba je řadit do množiny
- nositel pravdy, "pravděnec" (truth bearer) - propozice, větný typ, větný výskyt, tvrzení (assertion), promluva (utterance), přesvědčení (belief) - mentální entita, nepřenáší se pravdivost
- činitel pravdy, "pravditel" (truth maker)
Obsah
Korespondenční teorie pravdy
neboli adekvační teorie, spojena např. s Russellem, Thomasem Kuhnem
Identitní verze
- nositel je totožný s faktem
Kongruenční verze
- korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností; problém například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy; relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce
Korelační verze
- deskriptivní konvence - popisuje typ situace, demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci
Verifikační teorie
- pravdivost lze ověřit
Koherenční teorie pravdy
Hlavním představitelem je John L. Austin (1911-1960)
- pravdivost přesvědčení dána vztahem ostatních přesvědčení z konzistentní koherentní množiny
- nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními
- vychází do jisté míry z idealismu
Pragmatická teorie
Hlavním představitelem je William James (1842-1910)
- pravdivost tvrzení dána jeho praktičností, užitečností
- relativnost vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného
Konsenzuální teorie
Hlavní představitel je Charles S. Pierce (1839-1914)
- pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina
- někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny
- jak konsenzus zjistit? užitečnost vs. morálka
Zdroj
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.