Pohlavní soustava

• základní funkce a vlastnost živé hmoty – schopnost rozmnožování, vznik nového jedince (existence biologického druhu), přenos genetické informace
• vývoj pohlavní soustavy je spojený s vývojem močové soustavy, zakládají se v břišní dutině a před narozením sestupují dolů u mužů do šourku - scrotum - sestup je aktivovaný hormony hypofýzy, u žen do malé pánve

rozmnožovací soustavu tvoří:

1. pohlavní žlázy - gonády
2. přídatné pohlavní orgány

Soubor:Male anatomy en.svg

Mužské pohlavní ústrojí

Mužské pohlavní ústrojí

Varle - testis

• jde o párový orgán vejčitého tvaru a lalůčkovité struktury
• průměrná velikost u dospělého muže je 4-5 cm v podélném směru
• do 10 let rostou pomalu, v období puberty se růst zrychluje, definitivní rozměr nabývají mezi 20-30 rokem
• pod tuhým obalem jsou složeny četné semenotvorné kanálky o průměru 30-70 cm délky (celkem tvoří asi 300-350 m)
• kanálky obsahují zárodečný epitel, kde se tvoří pohlavní buňky – spermie
• mezi kanálky jsou vmezeřeny Leydigovy žláznaté buňky, které produkují mužský pohlavní hormon testosteron
• tvorba spermií začíná kolem 13. roku života a trvá po celý život, je řízena hypotalamo-hypofyzární soustavou prostřednictvím adenohypofýzy
• spermie dozrávají 75 dní, poté se uvolňují a postupují do nadvarlate
• proces tvorby spermií označujeme jako spermiogenezi

• spermie – je tvořena hlavičkou, krčkem a bičíkem, který umožňuje samostatný pohyb o rychlosti 3-4 mm/min, životnost spermií v rodidlech ženy je cca 2 dny
• chám (sperma)- obsahuje zralé spermie v počtu cca 100 mil. na 1mm3 a tekutinu obsahující sekrety žlázek připojených na vývodní pohlavní cesty tj. nadvarle, semenotvorné žlázky a prostaty

Vývodné orgány

Nadvarle - epididymis

• ústí zde vývodné kanálky varlete
• z každého nadvarlete vystupuje chámovod dlouhý 40cm, který vstupuje do dutiny pánevní, prochází tříselným kanálem a v místech pod močovým měchýřem ústí do močové trubice
• v místě vyústění chámovodu obemyká močovou trubici tzv. předstojná žláza - prostata

Žláza předstojná - prostata

• jde o žlázosvalový nepárový orgán velikosti kaštanu
• její rozvoj ovlivňuje mužský pohlavní hormon – testosteron
• prostata produkuje tekutinu, která alkalickou reakcí neutralizuje kyselou reakci močové trubice a pochvy – ovlivňuje tak životnost a pohyblivost spermií

Močová trubice - uretra

• je společným vývodem močové a pohlavní soustavy
• průměrně měří 18-22 cm, šířka není stejnosměrná (3 fyziologická rozšíření, 4 zúžení)
• kůže na povrchu je tenká, posunlivá, přechází v rezervní řasu – předkožku - preputium
• močová trubice vstupuje do pyje - scrotum, probíhá uvnitř topořivých těles - corpus cavernosum a je zakončena v rozšíření – žaludu - glans penis

mechanismus erekce:

• topořivá tělesa obsahují četné dutinky - kaverny, do kterých vstupují drobné tepénky a vystupují žíly
• zvýšený přívod tekutiny – krve a omezený odtok krve způsobí vyplnění dutinek kavernosních těles krví s jejich následným zvětšením a tím i změnou velikosti pohlavního údu – erekci
• jde o složitý reflexní děj s centrem v bederní míše a kontrolou ve vyšší nervové činnosti – mozkovou kůrou

Ženská pohlavní soustava

Ženské pohlavní ústrojí

Vaječníky - ovaria

• jde o párový orgán vejčitého tvaru
• velikost, vzhled a tvar kolísají dle věku a funkčního stavu
• dospělá žena má vaječník velikosti 3-4cm, největší velikosti dosahují kolem 20.-30. rokem, pak se zmenšují a ve stáří dosahují 1/3-1/4 původní velikosti

stavba:

• kůra – místo dozrávání ženských pohlavních buněk – vajíček
• dřeň – zajištění výživy
• povrch vaječníků je do puberty hladký, v době pohlavní aktivity se mění na hrbolatý vlivem folikulů a jizev po ovulaci. nezralá vajíčka jsou obklopena vrstvou folikulárních buněk
• novorozenec – má cca 400 tis. zárodečných (primordiálních) folikulů
• období puberty – redukce na 4 tis. primordiálních folikulů
• období pohlavní zralosti (30 let) – dozraje 400 primordiálních folikulů v tzv. sekundární folikuly – Graafovy folikuly, které v sobě obsahují plně vyvinuté vajíčka schopné oplození

ovariální cyklus:

1. folikulární fáze – růst a zrání vajíčka do Graafova folikulu

ovulace – prasknutí a vyplavení vajíčka s folikulární tekutinou proti ústí vejcovodů, z prasknutého Graafova folikulu vznikne tzv. žluté tělísko, jde o 14.-15. den menstruačního cyklu.

1. luteální fáze – období tvorby žlutého tělíska, v případě oplození toto tělísko zajišťuje udržení ½ těhotenství, v případě neoplození se žluté tělísko mění v tělísko menstruační a po 14 dnech zaniká

• ovaria jsou 2 orgány, které se však chovají jako by šlo o jeden orgán – ovulace probíhá střídavě v obou, nikoli však pravidelně, v období těhotenství je celý cyklus zastaven

ovulace je ovlivněna hormony adenohypofýzy – FSH folikulostimulační hormon a nervovými vlákny zrající folikul – je sám zdrojem hormonu – estrogenu (ovlivňuje cyklus změny dělohy a vznik sekundárních pohlavních znaků) další hormon adenohypofýzy – LH (luteinizační hormon) ovlivňuje udržení žlutého tělíska, které produkuje progesteron – hormon, který

1. brání uzrání Graafova folikulu
2. vyvolává v děloze sekreční fázi
3. snižuje dráždivost svalů dělohy
4. podporuje růst mléčné žlázy

Vejcovod - tuba uterina

• 0,5 cm tlustý a 10-15 cm dlouhý orgán
• obsahuje řasinkový epitel umožňující peristaltický pohyb pomáhající v cestě vajíčku
• vajíčko putuje do dělohy asi týden (což je asi 100x pomaleji než spermie)

Děloha - uterus

• jde o nepárový orgán hruškovitého tvaru
• je uložena v malé pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem, je fixována závěsným aparátem svalového dna pánevního a děložních vazů

stavba:

• tělo děložní – vyklenuje se dopředu
• dno děložní – směřuje nahoru
• rohy děložní – běží do stran – navazují na vejcovody
• hrdlo děložní – tvoří přechod v pochvu, hrdlo je zakončeno otvorem – tzv. čípkem děložním,(tvar hrdla – kulatý u nerodiček, oválný u rodiček)

• stěna děložní je 1,5cm tlustá a obsahuje 4 vrstvy (sliznici, svalovinu, vazivo a pobřišnici)
• během těhotenství se stěna dělohy 8x zvětší a 20x zhmotní
• sliznice je ovlivněna hormony – nárůst, zvýšené prokrvení, prasknutí – celý menstruační cyklus začíná kolem 13. roku věku a trvá zhruba do 50. let – období menopauzy - klimakteria

Menstruační cyklus

1. menstruační fáze – 3-5 dní – nastává ztráta 50 - 150 mm3 krve, dochází k odlupování funkční sliznice dělohy, která se s krví dostává ven, ve vaječnících zaniká žluté tělísko a zároveň dozrává nový Graafův folikul
2. regenerační fáze – nastává stažením cév a ukončením krvácení, trvá 2 dny, postupně pak nastává obnova děložní sliznice.
3. proliferační fáze – je ovlivněna folikulačními hormony vaječníků, trvá asi 8 dní, postupně se zvyšuje sliznice dělohy, nastává ovulace.
4. sekreční fáze – postupně narůstá a zkypřuje sliznice, děloha se připravuje k oplození a uchycení vajíčka, fáze trvá cca 14 dní (15.-28. den)
5. fáze premenstruační – fáze ischemická, která trvá několik hodin, nejprve nastane stažení arteriol, přechodná místní nedokrvenost (ischemie) způsobí omezení přísunu kyslíku, degeneraci buněk sliznice, vaziva, žlázek a celkový enzymatický rozpad buněk, ischemie povolí, nastane opět kontrakce arteriol, překrvení sliznice a vlastní menstruace

Pochva - vagina

• vývodná cesta dělohy
• na předním místě vnějšího vyústění se nachází hrbolek clitoris, který má obdobnou funkci jako topořivá tělíska u muže
• před ústím pochvy je pak ústí močové trubice
• u žen, které ještě nesouložily je vlastní ústí pochvy kryto panenskou blánou hymen, tato blána tvoří „neúplný uzávěr“ umožňující odtok krve v průběhu menstruace
• ohraničení pochvy – velké a malé stydké pysky labia majora et minora pudendi
• při poševním vývodu jsou umístěny žlázky glandulas vestibulares majores et minores, které produkují vazký hlen udržující vlhkost poševního východu

Odkazy

Zdroje

Tento článek vychází z přednášky Anatomie, fyziologie a genetika na Katedře psychologie UK.

Doporučená literatura

• Čihák, R.(2011) Anatomie. Praha: Grada
• Merkunová, A.(2008) Orel, M. Anatomie a fyziologie člověka. Praha: Grada
• Orel, M., Facová, V. a kol. (2009)Člověk, jeho mozek a svět. Praha: Grada
• Repetitorium lékařské fyziologie. Praha: SPN, 1971.
• Silbernagl, S., Lang, F.(2002)Atlas patofyziologie člověka. Praha: Grada
• Šmarda, J. a kol.(2004) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál