Pohlavní soustava

  • základní funkce a vlastnost živé hmoty – schopnost rozmnožování, vznik nového jedince (existence biologického druhu), přenos genetické informace
  • vývoj pohlavní soustavy je spojený s vývojem močové soustavy, zakládají se v břišní dutině a před narozením sestupují dolů u mužů do šourku - scrotum - sestup je aktivovaný hormony hypofýzy, u žen do malé pánve

rozmnožovací soustavu tvoří:

  1. pohlavní žlázy - gonády
  2. přídatné pohlavní orgány
Mužské pohlavní ústrojí

Mužské pohlavní ústrojí

Varle - testis

  • jde o párový orgán vejčitého tvaru a lalůčkovité struktury
  • průměrná velikost u dospělého muže je 4-5 cm v podélném směru
  • do 10 let rostou pomalu, v období puberty se růst zrychluje, definitivní rozměr nabývají mezi 20-30 rokem
  • pod tuhým obalem jsou složeny četné semenotvorné kanálky o průměru 30-70 cm délky (celkem tvoří asi 300-350 m)
  • kanálky obsahují zárodečný epitel, kde se tvoří pohlavní buňky – spermie
  • mezi kanálky jsou vmezeřeny Leydigovy žláznaté buňky, které produkují mužský pohlavní hormon testosteron
  • tvorba spermií začíná kolem 13. roku života a trvá po celý život, je řízena hypotalamo-hypofyzární soustavou prostřednictvím adenohypofýzy
  • spermie dozrávají 75 dní, poté se uvolňují a postupují do nadvarlate
  • proces tvorby spermií označujeme jako spermiogenezi
  • spermie – je tvořena hlavičkou, krčkem a bičíkem, který umožňuje samostatný pohyb o rychlosti 3-4 mm/min, životnost spermií v rodidlech ženy je cca 2 dny
  • chám (sperma)- obsahuje zralé spermie v počtu cca 100 mil. na 1mm3 a tekutinu obsahující sekrety žlázek připojených na vývodní pohlavní cesty tj. nadvarle, semenotvorné žlázky a prostaty

Vývodné orgány

Nadvarle - epididymis

  • ústí zde vývodné kanálky varlete
  • z každého nadvarlete vystupuje chámovod dlouhý 40cm, který vstupuje do dutiny pánevní, prochází tříselným kanálem a v místech pod močovým měchýřem ústí do močové trubice
  • v místě vyústění chámovodu obemyká močovou trubici tzv. předstojná žláza - prostata

Žláza předstojná - prostata

  • jde o žlázosvalový nepárový orgán velikosti kaštanu
  • její rozvoj ovlivňuje mužský pohlavní hormon – testosteron
  • prostata produkuje tekutinu, která alkalickou reakcí neutralizuje kyselou reakci močové trubice a pochvy – ovlivňuje tak životnost a pohyblivost spermií

Močová trubice - uretra

  • je společným vývodem močové a pohlavní soustavy
  • průměrně měří 18-22 cm, šířka není stejnosměrná (3 fyziologická rozšíření, 4 zúžení)
  • kůže na povrchu je tenká, posunlivá, přechází v rezervní řasu – předkožku - preputium
  • močová trubice vstupuje do pyje - scrotum, probíhá uvnitř topořivých těles - corpus cavernosum a je zakončena v rozšíření – žaludu - glans penis

mechanismus erekce:

  • topořivá tělesa obsahují četné dutinky - kaverny, do kterých vstupují drobné tepénky a vystupují žíly
  • zvýšený přívod tekutiny – krve a omezený odtok krve způsobí vyplnění dutinek kavernosních těles krví s jejich následným zvětšením a tím i změnou velikosti pohlavního údu – erekci
  • jde o složitý reflexní děj s centrem v bederní míše a kontrolou ve vyšší nervové činnosti – mozkovou kůrou
Ženská pohlavní soustava

Ženské pohlavní ústrojí

Vaječníky - ovaria

  • jde o párový orgán vejčitého tvaru
  • velikost, vzhled a tvar kolísají dle věku a funkčního stavu
  • dospělá žena má vaječník velikosti 3-4cm, největší velikosti dosahují kolem 20.-30. rokem, pak se zmenšují a ve stáří dosahují 1/3-1/4 původní velikosti

stavba:

  • kůra – místo dozrávání ženských pohlavních buněk – vajíček
  • dřeň – zajištění výživy
  • povrch vaječníků je do puberty hladký, v době pohlavní aktivity se mění na hrbolatý vlivem folikulů a jizev po ovulaci. nezralá vajíčka jsou obklopena vrstvou folikulárních buněk
  • novorozenec – má cca 400 tis. zárodečných (primordiálních) folikulů
  • období puberty – redukce na 4 tis. primordiálních folikulů
  • období pohlavní zralosti (30 let) – dozraje 400 primordiálních folikulů v tzv. sekundární folikuly – Graafovy folikuly, které v sobě obsahují plně vyvinuté vajíčka schopné oplození

ovariální cyklus:

1. Folikulární fáze (růst, zrání a ovulace vajíčka)

  • epitelové buňky okolo vajíčka se množí tak, že původní shluk se mění na dutý váček

dutinka folikulu se zvětšuje díky folikulostimulujícímu (FSH) a luteinizačnímu hormonu stěna folikulu je endokrinní tkáň vaječníku a tvoří estrogeny, po prasknutí a vzniku žlutého tělíska tvoří progesteron. Kůra vaječníku obsahuje četné folikuly v různém stadiu vývoje, ale konečným stadiem je tzv. Graafův folikul (velikost 15-20 mm) ovulace = prasknutí Graafova folikulu a vyplavení vajíčka z vaječníku, nastává v polovině ovariálního cyklu (13. - 15. den menstruačního cyklu) prasknutí folikulu způsobí tlak tekutiny (obsahuje hormon estrogen zvaný estradiol) a následuje vyplavení zralého vajíčka do vejcovodu

2.Luteální fáze (tvorba žlutého tělíska)

  • dutina folikulu se vyplňuje množícími se epitelovými buňkami a vzniká útvar - žluté tělísko (corpus luteum)

Vejcovod - tuba uterina

  • 0,5 cm tlustý a 10-15 cm dlouhý orgán
  • obsahuje řasinkový epitel umožňující peristaltický pohyb pomáhající v cestě vajíčku
  • vajíčko putuje do dělohy asi týden (což je asi 100x pomaleji než spermie)

Děloha - uterus

  • jde o nepárový orgán hruškovitého tvaru
  • je uložena v malé pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem, je fixována závěsným aparátem svalového dna pánevního a děložních vazů

stavba:

  • tělo děložní – vyklenuje se dopředu
  • dno děložní – směřuje nahoru
  • rohy děložní – běží do stran – navazují na vejcovody
  • hrdlo děložní – tvoří přechod v pochvu, hrdlo je zakončeno otvorem – tzv. čípkem děložním,(tvar hrdla – kulatý u nerodiček, oválný u rodiček)
  • stěna děložní je 1,5cm tlustá a obsahuje 4 vrstvy (sliznici, svalovinu, vazivo a pobřišnici)
  • během těhotenství se stěna dělohy 8x zvětší a 20x zhmotní
  • sliznice je ovlivněna hormony – nárůst, zvýšené prokrvení, prasknutí – celý menstruační cyklus začíná kolem 13. roku věku a trvá zhruba do 50. let – období menopauzy - klimakteria

Menstruační cyklus

  1. menstruační fáze – 3-5 dní – nastává ztráta 50 - 150 mm3 krve, dochází k odlupování funkční sliznice dělohy, která se s krví dostává ven, ve vaječnících zaniká žluté tělísko a zároveň dozrává nový Graafův folikul
  2. regenerační fáze – nastává stažením cév a ukončením krvácení, trvá 2 dny, postupně pak nastává obnova děložní sliznice.
  3. proliferační fáze – je ovlivněna folikulačními hormony vaječníků, trvá asi 8 dní, postupně se zvyšuje sliznice dělohy, nastává ovulace.
  4. sekreční fáze – postupně narůstá a zkypřuje sliznice, děloha se připravuje k oplození a uchycení vajíčka, fáze trvá cca 14 dní (15.-28. den)
  5. fáze premenstruační – fáze ischemická, která trvá několik hodin, nejprve nastane stažení arteriol, přechodná místní nedokrvenost (ischemie) způsobí omezení přísunu kyslíku, degeneraci buněk sliznice, vaziva, žlázek a celkový enzymatický rozpad buněk, ischemie povolí, nastane opět kontrakce arteriol, překrvení sliznice a vlastní menstruace

Pochva - vagina

  • vývodná cesta dělohy
  • na předním místě vnějšího vyústění se nachází hrbolek clitoris, který má obdobnou funkci jako topořivá tělíska u muže
  • před ústím pochvy je pak ústí močové trubice
  • u žen, které ještě nesouložily je vlastní ústí pochvy kryto panenskou blánou hymen, tato blána tvoří „neúplný uzávěr“ umožňující odtok krve v průběhu menstruace
  • ohraničení pochvy – velké a malé stydké pysky labia majora et minora pudendi
  • při poševním vývodu jsou umístěny žlázky glandulas vestibulares majores et minores, které produkují vazký hlen udržující vlhkost poševního východu

Odkazy

Zdroje

Tento článek vychází z přednášky Anatomie, fyziologie a genetika na Katedře psychologie UK.

Zdroje obrázků

Doporučená literatura

  • Čihák, R.(2011) Anatomie. Praha: Grada
  • Merkunová, A.(2008) Orel, M. Anatomie a fyziologie člověka. Praha: Grada
  • Orel, M., Facová, V. a kol. (2009)Člověk, jeho mozek a svět. Praha: Grada
  • Repetitorium lékařské fyziologie. Praha: SPN, 1971.
  • Silbernagl, S., Lang, F.(2002)Atlas patofyziologie člověka. Praha: Grada
  • Šmarda, J. a kol.(2004) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál