Edward Thorndike

(1874-1949)

Edward Lee Thorndike byl americký pedagog a psycholog, průkopník etologie a behaviorismu. Věnoval se psychologii zvířat a psychologii učení. Sepsal mnoho děl, mezi nejznámější patří Educational Psychology, Mental and Social Measurements, Animal Intelligence a další.

Život

• Narodil se do rodiny metodického pastora.
• Pod vedením Williama Jamese vystudoval Harvard.
• Přešel na Kolumbijskou univerzitu, kde pod vedením J. M. Cattella získal doktorát.
• Do svého důchodu na Kolumbijské univerzitě vyučoval.
• Byl prezidentem Americké psychologické asociace.
• Oženil se a měl několik dětí, které se také věnovaly vědě.
• Jeho teorie byly centrem mnoha diskusí.
• Byl výborný učitel a řečník.

Zákon efektu

Puzzle box

• pro tyto pokusy používal problémovou skříňku neboli puzzle box - bedna uzavřená na petlice
• do této skříňky umístil hladovou kočku
• před dvířka umístil kousek ryby - odměna za otevření dvířek
• kočka měla šlápnout na destičku na podlaze skříňky, tím se dvířka otevřela
• nejprve kočka pouze zmateně pobíhala uvnitř apod.
• průměrně za 150 vteřin se kočce náhodou povedlo stlačit destičku a dvířka se otevřela
• kočka se osvobodila a získala odměnu
• při dalším umístění do skříňky bylo chování podobné, ale únik trval kratší dobu
• nahodilého chování ubývalo
• po 5-10 pokusech kočka otevřela dvířka za několik vteřin

→ Thorndike zavedl termín instrumentální podmiňování = učení pokusem a omylem :

• kočka třídí své náhodné projevy na základě jejich důsledků
• neúspěšné jednání je z repertoáru chování vyřazeno a naopak úspěšné aktivity v něm přetrvávají
• určité chování se stává nástrojem (instrumentem) pro dosažení uspokojení
  

→ zákon efektu (účinku) říká, že akty chování, které v určité situaci vedou k uspokojení, se v ní později vyskytnou s větší pravděpodobností než akty chování, které k uspokojení nevedou

Thorndike byl ovlivněn Darwinovou teorií evoluce, snažil se dokázat, že zvířata se, podobně jako lidé, stále učí.
Proces zákonu účinku je podobný evoluci - selekce změn, které podporují přežití

→ zákon cviku (frekvence) říká, že síla a trvání spojení (konekce) mezi podnětem a reakcí je přímo úměrná tomu, jak často tato reakce v dané situaci vznikne (opakováním se spoje zesilují, nečinností slábnou

Thorndike považoval vytváření spojů za podstatu podmiňování
→ konekcionismus

Konekcionismus

asocianismus

• zakladatelé: David Hartley, David Hume
• předchůdci: Thomas Hobbes, John Locke
• psychické dění je vysvětlováno na základě asociací (spojů) mezi psychickými obsahy
  
• spoje mezi psychickými obsahy určují jejich vybavování z paměti
• síla asociace je dána rychlostí a častostí vybavování

konekcionismus

• Thorndikeova teorie učení
  
• Thorndike definoval konekcionismus jako asociaci mezi smyslovým vjemem a impulsem k akci.
  
• volně navazuje na asocianismus, ale je silnější, propracovanější
  
• významní představitelé: James McClelland, David Rumelhart, Paul Churchland

informace se člení na elementy - uzly
→ mezi nimi existují konekce (spoje)
→ uzly propojené konekcemi vytvářejí konekcionistické sítě

pozměňování síly spojů → učení

základní předpoklady, z nichž vycházejí konekcionistické modely:

• poznání je zprostředkováno velkými soubory jednoduchých elementů (neurony)
• tyto jednotky jsou propojeny excitačními nebo inhibičními spoji (konekce, asociace)
• podstatou učení je seřízení síly těchto spojů
• znalosti jsou distribuovány do celého systému
  

konekcionistické modely:

• jsou strukturálně i funkčně podobné neuronálním systémům v mozku - nervovým sítím
• umožňují vysvětlit řadu poznávacích fenoménů (rozpoznávání nedokonalých, neúplných tvarů, nacházení prototypických rysů,...)

Odkazy

Zdroje obrázků

http://www.education.com/reference/article/thorndike-edward-lee-1874-1949/ http://www.confisus.co.uk/mindlabs/blackeyedsusan/Top10%20Thorndike.html

Literatura

Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.
Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.
Atkinson, R. (2003). Psychologie. (2., aktualiz. vyd., V Portálu 1., xxii, 751 s., Překlad Erik Herman, Miroslav Petržela, Dagmar Brejlová). Praha: Portál.