Nutná pravda
Verze z 20. 11. 2014, 21:41, kterou vytvořil Veronika.Kovrzkova (diskuse | příspěvky)
- pravdivost bez ohledu na nás, naše znalosti
- nelze falzifikovat
- vypovídání de dicto - mluvíme o větě jako o celku; de re - mluvíme už o samotném objektu, nutnost klademe do reality
- analytický soud je pravdivý pouze na základě významu obsažených výrazů - odlišuje se od Kantova přístupu, zastáváno některými filosofy
- to, co vnímáme jako nutné pravdy je neinformativní, jsou postulovány dopředu jako jakási konvence
- logické pravdy (jde o porozumění logických výrazů) analytické pravdy pravdy
- Gottfried Leibniz: rozumové pravdy - mohly bychom analyzovat, rozložit na jednodušší, až dojedeme k nějakým identickým větám, které nelze vyvrátit; faktuální pravdy
Obsah
Immanuel Kant
- epistemologické rozlišení soudů: a priori - pro ověření jejich pravdivosti nepotřebujeme zkušenost; a posteriori - ke zjištění jejich pravdivosti potřebujeme zkušenost
- logické rozlišení: analytické soudy - subjektu přičítáme predikát, který je již skrytě obsažen v samotném subjektu; syntetické soudy neboli rozšiřující nám sdělují o příslušném subjektu něco nového
- poznávající subjekt je konstitutivní, záleží na souboru jeho názorů
- nutné dává do rovnosti s a priori
- analytický soud je pravdivý pouze na základě významu obsažených výrazů - odlišuje se od Kantova přístupu, zastáváno některými filosofy
Jak jsou možné syntetické soudy a priori? Kde se berou nutné soudy, jak je můžeme za nutné považovat, když jsou informativní, čili syntetické? Například 5 + 7 = 12. Nejkratší spojnice mezi dvěma body je úsečka.
Britský empirismus
- vše co je v rozumu pochází ze zkušenosti, veškeré poznání je induktivní, vytváříme si pravděpodobnostní závěry
John Stuart Mill
- s empirickými danostmi se seznamujeme od malička, takže je považujeme za nutné
- jakmile něco získáme ze zkušenosti, už nepřipouštíme, že to lze zkušeností vyvrátit
- nechceme připustit, že vztah kauzality neexistuje
- všechny soudy jsou empirické, nutné soudy neexistují
Alfred Jules Ayer
- kdybychom vládly dokonalým intelektem, znali bychom všechny důsledky výchozích postulátů, protože to tak ale není, jeví se nám některé výroky informativní
Ludwig Wittgenstein
"Zákony logiky, například vyloučení třetího a sporu, jsou libovolné. Tento výrok je trochu odpudivý, je nicméně pravdivý."[1]
Arthur Prior
- nejprve zavedení pravidel pro novou spojku, např.: , následně hledáme příslušný význam, daný pravidly - upozorňuje, že takto to nefunguje!
- význam už máme a pravidly ho teprve zachycujeme
Kurt Gödel
- dostatečně konzistentní teorie nemůže dokázat svou vlastní konzistenci
- kdyby matematika byla dána postuláty, musela by existovat efektivní rozhodovací metoda pravdivosti/nepravdivosti
Willard Quine
- distinkce mezi analytickými a syntetickými výroky je téměř nepatrná
- staví se skepticky ke zpracování pojmu nutnosti
- s nutností pracujeme jako s modálním operátorem, pak neplatí substituovatelnost salva veritate ani nelze uvnitř výroku kvantifikovat, protože už vypovídáme de re - takové modality Quine odmítá, věci nelze přičítat nutnou vlastnost
Saul Kripke
- vlastní jména fungují jako pevné znaky, napříč světy určují jednu osobu - teorie možných světů
- rozdíl mezi nutným (nutně platné fakty, který poznáváme aposteriorně) a apriorním (některé poznatky máme apriorně, ale jsou nahodilé, např.: vlastní existence)
- metafyzická nutnost
Zdroje
- ↑ Ludwig Wittgenstein. Co je analytický výrok. Český překlad J. Peregrin, OIKOYMENH, Praha. (1995).
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.