Nutná pravda

Pravdivost funguje bez ohledu na nás, naše znalosti. Nutné nelze falzifikovat.

  • vypovídání de dicto - mluvíme o větě jako o celku; de re - mluvíme už o samotném objektu, nutnost klademe do reality
  • analytický soud je pravdivý pouze na základě významu obsažených výrazů - odlišuje se od Kantova přístupu, zastáváno některými filosofy
  • to, co vnímáme jako nutné pravdy je neinformativní, jsou postulovány dopředu jako jakási konvence
  • logické pravdy (jde o porozumění logických výrazů) $ \subset $ analytické pravdy $ \subset $ pravdy
  • Gottfried Leibniz: rozumové pravdy - mohli bychom analyzovat, rozložit na jednodušší, až dojedeme k nějakým identickým větám, které nelze vyvrátit; faktuální pravdy

Immanuel Kant

  1. epistemologické rozlišení soudů: a priori - pro ověření jejich pravdivosti nepotřebujeme zkušenost; a posteriori - ke zjištění jejich pravdivosti potřebujeme zkušenost
  2. logické rozlišení: analytické soudy - subjektu přičítáme predikát, který je již skrytě obsažen v samotném subjektu; syntetické soudy neboli rozšiřující nám sdělují o příslušném subjektu něco nového

Poznávající subjekt je konstitutivní, záleží na souboru jeho názorů.

  • nutné = a priori
  • analytický soud je pravdivý pouze na základě významu obsažených výrazů - odlišuje se od Kantova přístupu, zastáváno některými filosofy

Jak jsou možné syntetické soudy a priori? Kde se berou nutné soudy, jak je můžeme za nutné považovat, když jsou informativní, čili syntetické? Například 5 + 7 = 12. Nejkratší spojnice mezi dvěma body je úsečka.

Britský empirismus

Vše co je v rozumu pochází ze zkušenosti, veškeré poznání je induktivní, vytváříme si pravděpodobnostní závěry.

John Stuart Mill

Už od malička se seznamujeme s empirickými danostmi, takže je považujeme za nutné. Jakmile něco získáme ze zkušenosti, už nepřipouštíme, že to lze zkušeností vyvrátit. Nechceme připustit, že vztah kauzality neexistuje. Všechny soudy jsou podle Milla empirické, nutné soudy neexistují.

Alfred Jules Ayer

Kdybychom vládli dokonalým intelektem, znali bychom všechny důsledky výchozích postulátů, protože to tak ale není, jeví se nám některé výroky informativní.

Ludwig Wittgenstein

"Zákony logiky, například vyloučení třetího a sporu, jsou libovolné. Tento výrok je trochu odpudivý, je nicméně pravdivý."[1]

Arthur Prior

Nejprve zavedení pravidel pro novou spojku, např.: $ A \vdash A tonk B, A tonk B \vdash B $, následně hledáme příslušný význam, daný pravidly - upozorňuje, že takto to nefunguje! Význam už máme a pravidly ho teprve zachycujeme.

Kurt Gödel

  • dostatečně konzistentní teorie nemůže dokázat svou vlastní konzistenci
  • kdyby matematika byla dána postuláty, musela by existovat efektivní rozhodovací metoda pravdivosti/nepravdivosti

Willard Quine

Distinkce mezi analytickými a syntetickými výroky je téměř nepatrná. Staví se skepticky ke zpracování pojmu nutnosti. S nutností pracujeme jako s modálním operátorem, pak neplatí substituovatelnost salva veritate ani nelze uvnitř výroku kvantifikovat, protože už vypovídáme de re - takové modality Quine odmítá, věci nelze přičítat nutnou vlastnost.

Saul Kripke

Vlastní jména fungují jako pevné znaky, napříč světy určují jednu osobu - Teorie možných světů.

  • nutné (nutně platné fakty, který poznáváme aposteriorně) X apriorní (některé poznatky máme apriorně, ale jsou nahodilé, např.: vlastní existence)
  • metafyzická nutnost

Zdroje

Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.

Reference

  1. Ludwig Wittgenstein. Co je analytický výrok. Český překlad J. Peregrin, OIKOYMENH, Praha. (1995).

Související články

Pravdivost
Analytická filosofie