Vnímání

Vnímání (percepce)

  • organizace a interpretace senzorických informací
  • vnímání je proces, výsledkem jsou vjemy (ty se liší od neúplných údajů zaznamenaných smysly)
  • senzorické informace putují do mozku – třídí, zpracovává – konečná interpretace ve vědomí
  • podstata percepce: odhalování smysluplných celků v chaotických senzorických informacích


Teorie percepce

  • v současné době dvě hlavní teorie:
  1. vnímání jako konstruktivní mentální děj
  2. přímá percepce


Konstruktivní teorie

  • vnímání je výrazně ovlivněno předchozími zkušenostmi, učením a dalšími kognitivními procesy (včetně myšlení)
  • G. Berkeley - 1709 – existuje řada vodítek, která napomáhají přesnému odhadu vzdálenosti (ostrost obrazu na sítnici apod.) – při vnímání nevědomě využíváme zkušenosti
  • Hermann von Helmholtz – dotváření senzorických informací v lidské mysli – „nevědomé usuzování“
  • Irvin Rock – teorie konstruktivní percepce –vjemy jsou výsledkem nevědomého usuzování – při tom využíváme několik informačních zdrojů (aktuální senzorické informace + dosavadní zkušenosti)
  • na tvorbě vjemů se podílí inteligence, myšlení i učení → inteligentní vnímání (Rock)


Přímé vnímání

  • James Gibson – většina informací, které potřebujeme pro přesné vnímání, je součástí podnětů jako takových a je pro smysly přímo dostupná
  • např. gradient (spád) struktury - údaje o vzdálenosti – čím je dále např. dav, tím blíže se jeví jednotlivé elementy
  • známá také jako „ekologická teorie vnímání“
  • z vývojové psychologie - děti zřejmě vybaveny percepčními dispozicemi – novorozenci reagují na silný hluk, mají větší zájem o živé objekty, atp.
  • i zastánci nativistických teorií (přímého vnímání) uznávají, že ke správnému vývoji vrozených percepčních programů je třeba pravidelný přísun podnětů v raných údobích života


Organizace percepčního pole

  • doména gestalt psychologie (Max Wertheimer)
  • silná, nejspíše univerzální tendence seskupovat vnímané podněty do určitých celků
  • celek vtiskuje ráz částem


* tvarové zákony (principy organizace):


  • figura a pozadí (centrace) – soustředění se na jednu část vjemového pole – tvoří figuru, ne jen u zraku (sólo na housle figura, zbytek orchestru pozadí), reverzibilní figura – střídání figury a pozadí – reverzibilní oscilace
  • zákon pregnantnosti – tendence k dobrému tvaru – nedokonalé, nedokončené tvary – vnímáme jako dokonalé
  • zákon proximity (blízkosti) – jako tvar vnímáme prvky, které jsou blízko sebe
  • zákon kontinuity (návaznosti) – zákon dobré křivky – tendence organizovat podněty do souvislých linií (subjektivní kontura)
  • zákon podobnosti – podobné objekty přiřazujeme k sobě a vnímáme jako celky
  • zákon společného osudu – lidé jdoucí jedním směrem = procesí
  • zákon uzavřenosti – jako celek vnímáme to, co je ohraničeno uzavřenými konturami


Detektory rysů v mozkové kúře

  • David H. Hubel a Torsten N. Wiesel-receptivní pole – oblast zrakového pole, v níž se nachází podnět, který evokuje nervový vzruch
  • tři typy korových buněk, které reagují na vizuální podněty:
  • jednoduché buňky – reagují, když na určité místo sítnice působí tenký pruh určité orientace nebo rozhraní mezi světlou a tmavou oblastí
  • komplexní buňky – do těch přivádějí skupiny jednoduchých buněk inf. , komplexní je zpracovávají a koordinují – reagují na pruhy určitého směru nebo na světelná rozhraní, ale kdekoli v receptivním poli, také reagují na pohyb předmětů přes své receptivní pole
  • hyperkomplexní buňky – reagují pouze na specifické podněty (pohybující se úsečky určité délky)
  • korové buňky se specializující na registraci tvarových podnětů – detektory rysů
  • výzkum těchto buněk ukázal, že lidský mozek výběrově reaguje na určité podnětové vzorce
  • obraz předmětů se utváří teprve v mozku, respektive ve vědomí


Rozpoznávání

  • pochopení významu percipovaných objektů a jejich pojmenování
  • převážně psychický proces, významně ovlivněný dřívějšími zkušenostmi


Teorie rozpoznávání

  • transpoziceChristian von Ehrenfels – schopnost rozpoznat smysluplný percepční celek, i když je znázorněn různými způsoby
  • analýza rysůOliver Selfridge - podle něj proces rozpoznávání začíná pátráním po přítomnosti základních tvarových prvků – poté porovnávání s tím, co je uloženo v paměti
  • analyticko – syntetické teorie -(v podstatě proces zdola nahoru – od malých částí k velkým) – mozek informace ze sítnice rozloží (jednotlivé geony), poté sestaví do celistvých vjemů, např. Irving Biederman, ale výzkumy tyto teorie nepotvrdily – poznávání geonů závislé na úhlu
  • procesy postupující shora dolů – vliv dřívějších zkušeností, vliv kontextu na vnímání, percepční očekávání , efekt nadřazenosti slov (písmena rozeznáme snáze, jsou-li začleněna do slov -Reicher-Wheelerův efekt, vnímání jako řešení problému - Irvin Rock
  • pro rozpoznání je důležité, aby se setkaly procesy shora - dolů a zdola - nahoru


Prostorové vidění

  • podněty z 3D světa dopadají na 2D povrch sítnice X mozek zpracovává pouze nervové impulsy a ty obsahují definice, které umožňují vnímání vzdálenosti a tím třetího rozměru


Monokulární vodítka

  • kromě 7. také malířská vodítka


  • interpozice – překrývání objektů v percepčním poli
  • lineární perspektiva – přibližování rovnoběžných linií ve větší vzdálenosti
  • atmosférická perspektiva – vzdálené objekty vidíme méně jasně (kouř, prach, smog)
  • relativní velikost – u 2 známých předmětů – menší vnímáme jako vzdálenější
  • relativní výška (výška umístění) – u 2 známých předmětů – ten který je výš – vzdálenější
  • gradient/ spád struktury (Gibson) – přejíždíme-li zrakem po určité scenérii – dochází ke změnám vnímané členitosti povrchu, velikosti objektů a hustoty jejich rozmístění
  • pohybová paralaxa – rozdíl v rychlosti a směru pohybů objektů, které sledujeme z jedoucího dopravního prostředku


Binokulární vodítka

  • binokulární konvergence – dívám se na blízký předmět – oči se k sobě stáčejí víc, než když sleduji předmět vzdálený (aby obraz dopadal na žlutou skvrnu), konvergentní pohyby dělají okohybné svaly – informace o jejich pohybech – vodítko pro určování vzdálenosti
  • binokulární disparita – oči jsou umístěny několik cm od sebe – každé oko vnímá zorné pole z jiného úhlu
  • vnímání pohybu - rozlišuje se vnímání skutečného a zdánlivého pohybu - stroboskopický pohyb - fí fenomén Maxe Wertheimera, indukovaný pohyb a autokinetická iluze
  • stálost (konstantnost) vnímání – umožňuje vnímat vlastnosti (tvar, barva, jas a velikost) jako stálé nezávisle na jejich vzdálenosti, změně osvětlení či úhlu pohledu – proximální podnětové vzorce -
  • stálost tvaru – v mysli je utvořena ustálená mentální reprezentace objektu
  • stálost barvy – nefunguje u nových předmětů
  • stálost jasu – percepční systém vyhodnocuje spíše než absolutní množství odraženého světla jeho relativní množství
  • stálost velikostiEmmert: percipovaná velikost objektu se rovná násobku jeho vnímané vzdálenosti a velikosti sítnicového obrazu X H. Helmholtz – vnímání velikosti je výsledkem dlouhodobé zkušenosti (Kenge a buvolové jako hmyz)


Percepční iluze

  • fyzikální ≠ percepční iluze
  • fyzikální – hůl do vody ponořená se jeví jako zlomená – voda funguje jako prizma, lomí světelné vlny
  • percepční klamy jsou ale zkreslené vjemy, vznikají nezávisle na vůli a přetrvávají i po informaci o skutečnosti
  • opticko-geometrické klamy – vznikají kvůli percepčním vodítkům a kompenzačním mechanismům


  • Müller-Lyerova iluze – zkoumání lidí z průmyslového světa a přírodních národů – na přírodní tolik nepůsobí → hypotéza „tesařského světa“ – lidé žijící obklopeni pravými úhly


  • Heringova figura - horizontálně – vertikální iluze – tendence posuzovat svislé úsečky jako delší než vodorovné, vliv kontrastu



  • Ponzova iluze - nejspíše vliv lineární perspektivy – jednoho z percepčních vodítek, která zajišťují stálost vnímání velikosti (iluze měsíce –nad obzorem působí větší než vysoko na obloze – Irvin Rock – vnímání vzdálenosti horizontu – zdá se nám dále než obloha – kompenzace – velký měsíc



  • reverzibilní figury



Individuální rozdíly ve vnímání

  • každý člověk si vytváří svou percepční realitu, některé individuální proměnné:
  • kognitivní styl – lidé závislí a nezávislí na poli (Witkin), vyostřování/ vyhlazování (leverers/sharpeners, Klein), percepční a intuitivní typ (Jung)
  • motivace – které podněty upoutají pozornost- např. pokud něco potřebuje čl., bude to upoutávat jeho pozornost, Bruner a Goodman – sociální hodnota předmětu ovlivňuje vnímání velikosti – děti z chudých a bohatých rodin posuzovaly velikost mincí, McClelland a Atkinson – vliv hladu na vnímání – čím déle o hladu, tím více jim záblesky připomínali podněty vztahující se k přijímání potravy, silné vnitřní pohnutky vnímání poměrně výrazně ovlivňují
  • osobnost – čím více jsou podněty nejasné nebo dvojznačné, tím více k interpretaci přispívá osobnost – projekce, externalizace
  • percepční obrana – nepříjemné podněty vnímáme pomalu, nepřesně nebo vůbec
  • percepční očekávání – prekoncepce (očekávání) působí, že některé podněty změníme, nebo jakoby vymažeme – výzkum např. Lachman


  • priming:
  • Anthony Marcel
  • vědomé zpracování informace může být ovlivněno předchozími podněty, které si zcela neuvědomujeme
  • Zajonc – podprahové vnímání ovlivňuje sympatie k určitým objektům – efekt pouhého vystavení