Osobnost v náročných podmínkách a situacích
Verze z 21. 11. 2013, 13:15, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka: == Pojetí a klasifikace psychických zátěží == * působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu) * rozdíly v řešení těchto situací dané vlastnostmi…)
Obsah
Pojetí a klasifikace psychických zátěží
- působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu)
- rozdíly v řešení těchto situací dané vlastnostmi organismu
- odolnost - schopnost organismu vyrovnat se s nimi bez nepřiměřených patologických reakcí
- závisí na mnoha faktorech (zkušenosti, věk, vrozené vlastnosti, duševní stav, společenské vztahy)
- Dělení podle náročnosti:
- extrémně náročné - dochází k narušení osobnosti
- značně náročné - na osobnosti se nepodepíší
- prostě náročné
- Fáze vyrovnávání se se ztrátou/těžkou situací/krizí (podle Kübler-Rossové)
- Šok
- Popření
- Smlouvání
- Deprese
- Vyrovnání
- adaptace (GAS)
- poplachová reakce
- snížení odolnosti organismu způsobené šokem
- stadium rezistence - přizpůsobení organismu
- stadium vyčerpání - zhroucení organismu až smrt, nastává při dlouhodobému vystavení náročné životní situaci
- aktualizace či vyhrocení vztahu mezi povahou životní reality a potenciálními schopnostmi osobnosti účinně jednat pramení
- ze specificky nových nároků na postoje či interakční aktivity
- z individuálních vlastností a zvláštností osobnosti
- z nově aktualizovaných kontextů, podmínek seberealizace
Vymezení pojmu psychická zátěž
- psychická zátěž v sobě nese hledisko jednoty vnějších a vnitřních podmínek
- zatížen je vždy někdo něčím
- rozhodující je řešení vztahu mezi vnějšími vlivy a vnitřními podmínkami
- hladina prožívané psychické zátěže je subjektivní, hodnotí se v kategoriích
- Běžné nároky na psychiku
- Optimální psychická zátěž
- Pesimální psychická zátěž
- Hraniční psychická zátěž
- Extrémní psychická zátěž
Běžné nároky na psychiku (běžná psychická zátěž)
- obvyklé, subjektivně přiměřené, osvojené kontexty života, činnosti, interakce
- ukazuje na jaký způsob života je jedinec plně adaptován
- má významnou roli ve stabilizaci osobnosti a jejího vztahu k okolí
- situace je zdrojem pocitů jistoty, bezpečí, stálosti a kontinuity
- pokud je však dlouhodobá, lze ji považovat za projev či důsledek podnětové a prožitkové stereotypie
- člověk se pak přizpůsobuje jednou provždy
Optimální psychická zátěž
- výraznější změny podmínek vyžadují revizi standardních přístupů a interakční aktivity
- dochází k aktualizaci psychické zátěže, což je hnací silou psychického rozvoje člověka jako osobnosti
- člověk je pro takový stupep psychické zátěže vybaven
- dynamické napětí končí osvojením nových zkušeností, motivace, vlastností, schopností a schémat interakce
- není provázena negativními důsledky v psychice
- naopak následují prožitky uspokojení z dosaženého úspěchu a obnovení psychické rovnováhy na nové úrovni
Pesimální psychická zátěž
- aktualizována výrazně nízkými či vysokými nároky na psychiku
- co do intenzity nebo délky trvání
- nízké nároky nepodněcují psychický rozvoj osobnosti
- člověk se snadněji octne v situaci, která se jeví jako neřešitelná
- vysoké nároky jsou zdrojem psychické desintegrace
Hraniční psychická zátěž
- takové nároky jsou kulminačním bodem řešitelnosti
- člověk se s nimi vyrovnává jen s mimořádným vypětím svých psychických sil, při značném rozkolísání a „obětování“ některých funkcí
- vznikají funkční poruchy, specifické únikové, obranné a kompenzační mechanismy k zachování psychické integrity
- po takové situaci zůstávají výrazné stopy v psychice, ale člověk je s to se s nimi nakonec přijatelně vyrovnat
- práh hraniční psychické zátěže
Extrémní psychická zátěž
- při její aktualizaci jsou jakékoli kompenzační mechanismy neúčinné, nebo je daný jedinec není vůbec s to uplatnit
- desintegrované chování, psychické selhávání
- svou roli hraje také čas, čím déle zátěž trvá, tím se zhoršuje její stupep
- do psychiky se promítá i zátěž fyzická, fyziologická (biofunkce a nervová soustava)
Konkrétní náročné životní situace
Frustrace
- překážka na cestě k cíli, zabrapující nám v uspokojení potřeby, dlouhodobá vede až k deprivaci
- potřeby
- biologické - jídlo, spánek
- emocionální - láska
- sociální - kontakt s lidmi
- senzomotorické - podněty
- typy bariér:
- vnější
- pasivní - porucha vozu
- aktivní - požadavek
- vnitřní
- pasivní - nedostatek vůle, strach
- aktivní - boj motivů
- frustrační tolerance - schopnost snášet frustraci, závisí na věku, intelektu, zkušenosti
Konflikt
- typ frustrace, překážka na sebe bere podobu protisměrné pohnutky (střet protikladných tendencí)
- vnější i vnitřní (předcházejí vnějším)
- nezbytná podmínka pro vývoj jedince (motivuje, zvyšuje psychickou odolnost jedince)
- typy:
- apetence x apetence - dvě kladné síly (dítě si chce hrát a zárovep jít ven s kamarády)
- averze x averze - dvě negativní síly (za nesplnění těžkého úkolu nás čeká trest)
- apetence x averze - kladná a negativní síla (chci pohladit psa, ale bojím se, že mě kousne)
- dvojitý konflikt - svár strachu a přání, touhy po prestiži a obav z posměchu
- dítě chce vylézt strom, ale bojí se, že spadne, chce získat obdiv kamarádů, ale obává se, že si vyslouží jen posměch
Stres
- psychický stav vyvolaný situacemi, při nichž není přerušen, ale pouze ztížen proces uspokojování potřeby (časový tlak, předvídání neúspěchu - stresory)
- eustres - pozitivní (těšení se na něco)
- distres - negativní
- projeví se v místě nejnižšího odporu, jež je nám geneticky dáno (infarkt, mrtvice, žaludeční vřed)
Agresivita
- vlastnost chování, jež vede k destrukci
- příčiny
- CNS - za agresivní chování odpovědný limbický systém, hypothalamus, střední mozek, tlumí jej kortex (šedá kůra mozková)
- instinkt - biologicky zděděná tendence k určitému chování ve stavu ohrožení
- učení - agresivnímu chování, snadnější u chlapců (vyšší hladina testosteronu) (viz Albert Bandura)
- nápodoba - pokud určitý typ chování vede k mému cíli, napodobím jej
- frustrace - snaha zničit překážku
- deprivace - stav dlouhodobého neuspokojení potřeby
- typy agresivního chování
- reaktivní - na instinktivním základě (ohrožení - útok)
- instrumentální - agrese využívána jako prostředek k dosažení cíle (promyšlené využití - zvrácenost)
- fyzická - častěji muži
- verbální - častěji ženy
- přímá - proti objektu, který vyvolal náš vztek
- nepřímá - je-li objekt samotný pro nás nebezpečný, útočíme na jeho slabiny, na věci, které má rád (např. pomluva)
- vždy chtěná, promýšlená
- heteroagrese - působí navenek
- autoagrese - trestání sebe sama
- tlumení agresivity
- nejprve je nutno rozlišit úrovep agresivního chování
- pozitivní posilování - u nebrutálních projevů agrese, na projevy agrese jen poukazujeme a dále si jich nevšímáme, chválíme veškeré kladné projevy
- vyhasínání - každý projev, který neposilujeme, časem zmizí (dobré kombinovati s pozitivním posilováním)
- izolace - výchovné ústavy
- systém kontraktů - když něco dodržíš, dostaneš to, co chceš
- dehumanizace nepřítele
- velmi nebezpečná tendence, snižuje se práh citlivosti
- možná u jedinců, jejichž idolem je akční hrdina, dosahující svých cílů výhradně agresí
- konfabulace - jedinec tu část minulosti, kterou zapomněl, nahradí jinou vzpomínkou, aniž by si toho byl vědom
Dynamika psychických funkcí v zátěžových situacích
- nerovnovážný vztah s prostředím se jedinec snaží vyřešit
- úsilím změnit prostředí
- úsilím změnit sebe sama
- 3 kvalitativně odlišné způsoby adaptačních procesů
- aktivní a adekvátní vyrovnání se - přímé a účinné řešení
- kompenzace - náhradní, nepřímé vyrovnání se s novými kontexty; pro překonání krátkodobých zátěží
- snaha uniknout z působení těchto situací
- proces psychické adaptace nebo adjustace na zátěž je aktivním procesem obnovování rovnováhy mezi subjektem a životním prostředím
- zde jsou určité typické fáze s příznačnými změnami v psychice subjektivní
Mobilizace psychiky
- první fáze je fází přípravnou, dochází k aktivaci psychiky a to hlavně v emocionální sféře
- jedinec registruje nebo anticipuje změnu a aktualizuje mobilizační pohotovost
- nejvýraznější při prožitku ohrožení či ztráty
- aktivace psychiky mívá mnohdy neurčitý charakter
- po počátečním nástupu vždy nabývá určitý emocionální obsah a napětí
- je spojena se změnami vnitřních procesů v orgánech
- myšlení je zúženo, člověk jedná živelněji
- psychické procesy, zkoumané na vojácích a sportovcích byly rozděleny na stavy
- bojové pohotovosti -důvěra ve vlastní síly, optimální vyladění a mobilizace rezerv
- předstartovní horečky - extrémní excitace a impulsivita, neovládání se, nejistota
- enormní vyčerpávání energických rezerv ještě před řešením situace
- apatie - sklíčená nálada, snaha vyhnout se situaci, nedůvěra v úspěch, předráždění
- rozvoj nadlimitního ochranného útlumu
- nástup psychického napětí a emocionality v mobilizační fázi není projevem psychického narušení ale vytvořením předpokladů pro řešení zátěže
- to, jak výrazná mobilizace se rozvine a jak moc zasáhne jedince je funkcí
- neočekávanosti vzniku zátěže a její intenzity
- hodnot, kterých se týká
- zkušeností s vyrovnáním se se zátěží
- emocionální vzrušivostí jedince
- okolností
- u anticipované zátěže může tato fáze trvat dlouho s nárůstem tendencí a vést tak k předčasnému vyčerpání sil
- úroveň aktivace a emotivity lze ovlivnit zevně (psychofarmaka, doping)
Aktivní řešení zátěže
- tato fáze je determinována rozvojem určitých tendencí
- potřeba poznat a řešit problém
- stimulující prožitky (nebo aspop neutrální, ne nemobilizační)
- optimalizace vztahu mezi aktivací emocí a aktivací rozumové činnosti k řízení a řešení
- aktivní činnost vedoucí postupně k nalezení rovnováhy a rozvahy
- v opačném případě jedná člověk pod tlakem emocí a není s to situaci účinně řešit
Vyřešení zátěže x selhání
- třetí fáze v průběhu nespecifických změn v psychice začíná
- nalezením a realizací vhodného postupu
- uspokojení až euforie a následně k nástupu vyčerpání v důsledku vynaloženého úsilí a energie
- nebo podlehnutím tlaku okolností
- dochází k dočasné destrukci psychické činnosti v důsledku negativního efektu snahy řešit situaci
- následně k dočasnému zotavení, spojenému s novými pokusy situaci řešit
- pokud se to nepodaří, ke konečnému efektu selhání ve smyslu chronického oslabení psychické odolnosti vůči zátěži (většinou hlavně úzkost)
Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech
Životní nároky na rozvoj osobnosti
- v aktivním styku s podmínkami existence člověk neustále řeší rozpor mezi tím, co již interiorizoval a novými požadavky