Proces řečové komunikace

• fyziologická fonetika zkoumá produkci a percepci řeči
• špatná možnost modelace ← nedostatečně prozkoumána
• to, co je mezi, je Akustika

Zkoumané orgány

• respirační, fonační a artikulační ústrojí - produkce řeči
• sluchové ústrojí - percepce řeči
• mozek - analýza řeči

Zpětná vazba

• auditivní – člověk slyší, co sám říká
• taktilní (dotyková) – pohyblivé artikulační orgány se dotýkají nepohyblivých
• proprioceptivní – do jaké pozice se artikulační orgány dostávají
• úloha zpětnovazebních procesů je nejasná – možná nejsou potřeba?

Proces řeči

• Brocovo centrum → mluvidla → vlnění vzduchu → sluchové ústrojí → Wernicovo centrum → centrum intelektu

• Brockovo centrum je zodpovědné za tvorbu řeči (centrum motorické)
• Wernickovo centrum je zodpovědné za vnímání a rozpoznávání řeči (centrum senzorické)
• centrum inetlektu zpracovává význam slov a rozhoduje o provedení řeči

Rozdíl mezi fonetikou a fonologií

Fonetika

• zabývá se zejména fyzikálními vlastnostmi řečových jednotek (to je jen popisná část fonetiky)
• výstup fonetiky = percepční hodnocení – reakce posluchače na to, co slyší
• fyzikální

Fonologie

• zabývá se systémovými vlastnostmi řečových jednotek – nemůže být jen laboratorní, takže musí spolupracovat s fonetikou – prostě neměly by se oddělovat (ani naopak)
• systémová
• pracuje s nějakým zobecněním – je jedno, jak se vysloví třeba „a“, vždycky to bude „a“

Řeč

• proud vzduchu modifikovaný pomocí artikulačních orgánů, sloužící ke komunikaci
• člověk vnímá větší řečové jednotky, nerozlišuje fonémy (jen výjimečně)
• řeč má hodně redundantních prvků, aby se dala zjednodušovat → velká variabilita a odolnost řeči
• často dochází např. k desonorizaci (ztráta znělosti)
• znělé konsonanty jsou obyčejně kratší než neznělé (je těžší je udržet)
• fonetické rysy hlásek můžou být stabilní i nestabilní (některé i agresivní)

- např. nazalita je agresivní – přebírají ji i jiné hlásky

• lentové × prestové formy → v pomalém tempu se vyslovuje precizně, v rychlém zkomoleně, kdyby to bylo naopak, zní to divně

• podle využitelnosti fonetických rysů:

- nesrozumitelnost

- srozumitelnost

- explicitní výslovnost

- hyperartikulace

Teorie hypo- & hyperartikulace

• úspora energie – úspora buď na hlasitosti řeči, nebo na artikulaci (× ale když se to přežene → pak stejně musí opakovat, protože někdo nerozumí → žádná úspora)

Druhy řečového signálu

• tón (vokály a sonory)
• šum (neznělé konsonanty)
• šum + tón (znělé konsonanty)
• ticho (závěrová fáze explozív a afrikát)

Reference

• Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
• Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
• Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
• Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)

Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika