Koncentrický

Koncentrický model

Koncentrický model je založen na prostorovém pojetí struktury města, jehož základem jsou soustředěné kruhy - koncentrické zóny, jejichž využití se odvíjí od dopravní dotupnosti a souvisí se socioekonomickým statusem města. Autory tohoto modelu jsou Ernest W. Burgess a Robert Erza Park, které spojuje zájem o urbánní ekologii.

Ernest W. Burgess

Ernest Burgess byl kanadský sociolog a profesor na univerzitě v Chicagu. Zabýval se sociologií velkoměsta a napsal studii „The Growth of the City: An Introduction to a Reseach Project” (Růst města: Úvod k výzkumného projektu). V této studii formuloval své názory na expanzi města, na růst města jako sociální proces a zejména svůj názor na sociologickou zónaci velkoměsta. Je autorem koncentrického modelu města, který je proto znám i jako Burgessův model. Jeho teorie stala inspirací pro mnoho dalších výzkumů Chicaga.

Robert Erza Park

Americký sociolog, úzký spolupracovník Ernesta Burgesse, se zabýval problematikou velkoměstkého života, přistěhovalectví, rasového soužití a davového chování. V roce 1925 vydal knihu „The City”, ke které právě Burgess rozpracoval svou studii.

Sociálně-ekologický přístup

Koncentrický model je součástí sociálně-ekologického přístupu k mechanismům změn vnitřní prostorové struktury města. Sociálně-ekologický přístup město pojímá jako uzavřený organismus, jehož vnitřní život se samostatně vyvíjí podle základních principů Darwinovy teorie. Společně s koncentrickým modelem sem řadíme ještě model sektorový a vícejaderný.

Burgessův koncetrický model

• 

  Schéma koncentrického modelu

Podle Burgessovy teorie má každé město pět zón:

1. CBD - Central business district - centrální obchodní čtvrť - městské centrum, kde není velký počet stálých obyvatel. Vedou sem veškeré dopravní cesty, je tedy dopravně nejdostupnější, což napomáhá vysoké koncentraci obchodu a průmyslu.
2. Zone of transition - přechodná zóna - Hustě osídlená oblast, kde bydlí první generace přistěhovalců do města a obyvatelé s nižsími příjmy. Nachází se zde lehký průmysl, část obchodu a také významné dopravní uzly jako nádraží nebo přístavy.
3. Working class zone - zóna bydlení pracujících - Zónu bydlení pracujících tvoří starší zástavba, která je osídlena dělníky pracujícími v průmyslu, který je umístěn uprostřed města.
4. Residental zone - obytná zóna - Tato zóna je osídlena obyvateli střední třídy a nabízí vyšší standart bydlení.
5. Commuter zone - zóna dojížďky - Zde se nachází obydlí pro pracující, kteří dojíždí do středu města za prací. Zóna je tvořena satelity a předměstími, které jsou vzdálené 30 - 60 minut od centru města. Je tedy domovem pro vyšší třídu s vysokými nároky na bydlení, kteří si mohou dovolit každodenní dojíždění převážně do CBD.

Burgess svou teorii nazval „ideální konstrukcí”, byl si tudíž vědom, že žádné město, ani tedy Chicago, které mu bylo modelem, nevyhovuje tomuto ideálnímu schématu. Jako překážky k dosažení tohoto schématu zmiňuje komplikace spojené s pobřežím jezer, řekami, železničními tratěmi a historickými faktory působící na polohu průmyslu.

Burgess chápal změny sociální oragnizace ve městě jako přímou součást města a podnět pro další procesy růstu. Samotnou expanzi pak popsal jako proces, který třídí, odděluje a rozmisťuje jednotlivce podle zaměstnání a bydlení. Jako důvod růstu města uvádí zejména dopravu, která se neustále zdokonaluje a zároveň komunikaci ve městech, př. telefony, sociální sítě. Postupně tak dochází k růstu jednotlivých vnitřních zón na úkor následující vnější zóny (invaze) a její funkce a obyvatelé přejímají původní funkci a obyvatelstvo ve vnější zóně (sukcese). Ve městě také neustále probíhá tzv. filtrace - jednotlivé vlny imigrantů se nejprve přistěhují do nejchudších částí města a postupně s narůstajícím sociálním statusem se stěhují do prestižnějších částí města.

Použitá literatura

• Musil, J. (1967). Sociologie soudobého města. Praha: Svoboda.
• Sýkora, L. 1993. Teoretické přístupy ke studiu města. Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 1993.
• Šindler, P. a Bednář, P. 2007. Geografie města. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2007.