Urbanistické modely - Vícejaderný model

Urbanistické modely jsou sociologické modely města a zabývají se jejich vnitřní prostorovou strukturou. Modely byly tvořeny na základě analýzy velkých měst a sledování prostorové organizace a diferenciace.

Elementární složky vnitřní prostorové městské struktury

1. fyzická prostorová struktura – jedná se fyzický vzhled městského prostoru, do kterého zahrnujeme budovy, silniční síť, ulice, čtvrtě, atd. (zajímá nás rozmístění jak do šířky, tak do výšky)
2. funkční prostorová struktura – jedná se o rozmístění individuálních aktivit lidí na území městského prostoru (členění dle využití jednotlivých pozemků)
3. sociální prostorová struktura – zajímá se o veřejné prostory a o místa, která jsou využívána lidmi k bydlení

Sociálně ekologický přístup

Sociálně-ekologický přístup se dívá na město jako na uzavřený organismus, který se samostatně vyvíjí. Města se postupně přirozeně rozčleňují dle sociálních vrstev (aplikace Darwinovy teorie přirozeného výběr). Základním principem společného soužití je přirozený boj o existenci, který je základem rovnováhy a plynulé změny. Zároveň to je základní mechanismus tvorby městského prostoru. Z toho vyplývají 3 urbanistické modely - koncentrický, sektorový a vícejaderný model.

Vícejaderný model

Vícejaderný model

Vícejaderný (Harris-Ullmanův) model je sociologický model města a zabývá se jeho vnitřní prostorovou strukturou. Vícejaderný model stojí na teorii mnoha jader. Jde o nejmladší teorii, z roku 1945, a je alternativou k již nedostačujícím starším modelům od Ernesta Burgesse a Roberta Ezry Parka, kteří vytvořili koncentrický model a Homera Hoyta, který stojí za sektorovým modelem. Harris-Ullmanův model tvrdí, že žádné město nemůže mít pravidelný vzorec koncentrace určitých funkcí na jednom místě. Na rozdíl od předcházejících teorií tedy pracuje s předpokladem, že každé město má více jader a každé z nich má svou vlastní specifickou funkci.

Chauncy Dennison Harris & Edward Louis Ullman

Chauncy Dennison Harris a Edward Louis Ullman jsou američtí profesoři geografie, kteří vytvořili vícejaderný model. Společně se zajímali o městkou geografii a vývoj měst a také napsali studii na téma vícejaderného urbanistického modelu „The Nature of Cities“. Jejich studie sloužila k lepšímu porozumění amerických měst ve druhé polovině 20. století.

Jádra

1. centrum velkoměsta
2. tranzitní zóna
3. obytná zóna nižších společenských vrstev
4. obytná zóna středních společenských vrstev
5. obytná zóna vyšších společenských vrstev
6. oblast soustřeďující se na těžký průmysl
7. malé okrajové obchodní centrum
8. městská periferie
9. průmyslová předměstí
10. předměstské obytné čtvrti

Příčiny vniku jader

1. infrastruktura – některé činnosti potřebují speciální infrastrukturu (velká plocha, napojení na hlavní dopravní tahy, nižší náklady…)
2. velké náklady – některé činnosti kvůli velkým nákladům nemohou být prováděny v určitých částech města (například těžký průmysl v centru města)
3. koncentrace podobných činností v jedné oblasti – soustředění vzájemně blízkých činností v jedné oblasti (obchody poblíž obytných částí)
4. vzájemné rušení činností – dvě špatně slučitelné funkce by neměli být v těsné blízkosti (oblast těžkého průmyslu a obytné části či obchodní centrum – hluk, špína,…)

Vícejaderný model asi nejvíce vystihuje realitu dnešních velkých měst, jelikož v moderní době dochází i k izolaci vytvořených kulturních uskupení a ke koncentraci určitých funkcí do jedné oblasti. Tento model odráží vzhled rozlehlých a expanzivních měst.

Relevance pro město Praha

Koncentrický model

Praha - koncentrický model

Dle Ernesta Burgesse a Roberta Ezry Parka je město produktem lidské přirozenosti. Lidé vytvářejí okruhy okolo hlavního obchodního centra a postupem času každá část získá své sociální rysy. Tento typ modelu se v minulosti dal aplikovat i na hlavní město České republiky Praha.

1. centrum – historické památky a business centra
2. komerční zóna – Smíchov, Vinohrady, Nové Město
3. čtvrť nižší třídy – Žižkov, Karlín, Holešovice – segregované skupiny Romů
4. čtvrť vyšší třídy – Dejvice, Troja, Chodov, Břevnov
5. oblast dojíždění – Horní Počernice, Ruzyně, Radotín, Uhříněves

Vícejaderný model

V dnešní době se rozložení Prahy mění a spíše se dá aplikovat vícejaderný model od Harrise a Ullmana. Lidé se sdružují v oblastech dle podobných sociálních charakteristik. Prvky vícejaderného modelu jsou vidět například u částečné segregace rasových menšin – Vietnamci, Romové.

1. centrum velkoměsta – historické centrum, business centra, kanceláře
2. tranzitní zóna – Nové Město, Smíchov,…
3. obytná zóna nižších společenských vrstev – Holešovice, Karlín, Žižkov,…
4. obytná zóna středních společenských vrstev – Vysočany, prosek, Libeň, Kobylisy,…
5. obytná zóna vyšších společenských vrstev – Břevnov, Dejvice, Bubeneč,…
6. oblast soustřeďující se na průmysl – průmysl se kdysi soustřeďoval ve Vysočanech
7. malé okrajové obchodní centrum – Černý Most, Zličín,…
8. městská periferie – Ruzyň, Suchdol,…
9. předměstské obytné čtvrti – Říčany, úvaly, Velké Popovice,…

Použitá literatura

• harrisullman.weebly.com. 2014. Edward Ullman and Chauncy Harris Demonstrating Urban Geography in An Adequate Way harrisullman.weebly.com. http://harrisullman.weebly.com/.
• Sýkora, L. 1993. Teoretické přístupy ke studiu města. Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 1993.
• Šindler, P. a Bednář, P. 2007. Geografie města. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2007.