Média
STÁLE SE NA TOM PRACUJE.
Pojem média, množné číslo slova médium (latinsky střed či prostředek.[1]), můžeme v nejobecnějším smyslu vyložit jako činitele, nástroj, technologii nebo člověka, který nám něco zprostředkovává. Nejčastěji toto slovo bývá užíváno v kontextu se zprostředkováním informací či zábavy a označovat tak může např. datové nosiče jako jsou knihy či DVD, dnes bývá ale častěji chápán jako označení pro hromadné sdělovací prostředky jako jsou rozhlas, televizní vysílání nebo internetové zpravodajství. V tomto smyslu slova je řeč o tzv. masmédiích.
Obsah
Typy médií
Neexistuje žádný univerzální způsob pro rozdělení médií. Jejich typologie se profiluje až při nahlížení z různých hledisek, kterými mohou být např. technologie, kterou médium užívá, nebo způsob percepce či míra participace příjemců. Následující uvedená členění médií jsou jen jedna z možných a opírají se o rozdílné teorie. Někteří autoři (např. Marshall McLuhan) spatřovali média i v předmětech jako je kolo či žárovka, protože i ty mohou zprostředkovávat např. rychlý transport informací, či noční divadelní představení. V následujícím výčtu jsou zohledněny konvenčnější přístupy.
Technologie
V souvislosti s datovými nosiči, jejichž existence se váže už k počátkům písemné kultury lidstva, můžeme média členit podle materiálu a techniky užité k jejich tvorbě, skladování a distribuci. Z tohoto hlediska lze média nejstručněji dělit na: papírová - např. knihy či noviny elektronická - jakákoli média využívající elektronickou technologii k samotnému procesu zprostředkování (televize, rozhlas, sociální síťe)
Horká a chladná média
Autorem tohoto členění je Marshall McLuhan, který ve své knize Jak rozumět médiím (1964) obsažně, ale ne zcela jednoznačně rozdělil média podle intenzity s jakou na nich participujeme a poměru smyslů, které jsou do vnímání média zapojeny. Vzniklo tak dělení na:
- horká -
- chladná -
Charakteristika a funkce médií
Masmédia
Kritika
- 9999 - abc
zdroje
- ↑ PRAŽÁK, Josef a NOVOTNÝ, František a SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník. 19. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, 684 s.