Podpora zdraví

  • health promotion
  • chápeme ve dvojím smyslu:
  1. coby teoretický koncept
  2. jako hnutí
  • vznik - přelom 60., 70. let 20. stol. - viz výše zmíněné důvody vzniku psychologie zdraví, rozvoj behaviorálních věd, zdokonalení možností komunikace a vzrůst významu svépomocných hnutí a občanských iniciativ
  • první formulace - Monique Lalonde, 1974, Kanada - "A New Perspective on the Health of Canadiens"

WHO, 1977 Zdraví pro všechny do roku 2000

  • v současné době Zdraví pro všechny v 21. století
  • základem podpora zdraví a prevence
  • navíc rozšíření původní definice zdraví z roku 1948 o formulaci schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život

Alma Ata

  • 1978 (WHO, UNICEF)
  • mezioborovost, mezinárodní spolupráce
  • 1980 Zdraví pro všechny do roku 2000 coby evropská regionální strategie
  • 1986 - 1. mezinárodní konference podpory zdraví v Ottawě
  • Ottawská charta podpory zdraví - obsahuje mj. definici podpory zdraví a identifikaci hlavních prostředků podpory zdraví
  • vzniká časopis "Health Promotion International"

definice

  • proces umožňující lidem zlepšit své zdraví a zvýšit kontrolu nad ním, čili člověk jako aktivní průvodce svým zdravým životem
  • k dosažení well-beingu musí být člověk schopen vyjádřit své tužby, uspokojovat své potřeby a zvládat či měnit své životní prostředí
  • zdraví se chápe jako zdroj každodenního života, je prostředkem k naplnění
  • harmonického života, péče o zdraví se mění v nedílnou součást celospolečenské praxe
  • podpora zdraví zaměřena na celou populaci - jejím obsahem je posilování zdraví, cílem ideální stav zdraví všech lidí
  • prostředky psychologie zdraví
  1. zdravotní politika
  2. zdravý životní styl
  3. zdravé životní prostředí
  4. podpora svépomocných organizací vzájemné pomoci a občanských iniciativ
  • psychologie zdraví přesahuje rámec zdravotnictví
  • cestou k naplnění psychologie zdraví je neustálý otevřený dialog
  • zdravotnictví - ostatní disciplíny, zdravotnictví - celá společnost

pojmy:

  • compliance (posilování spolupráce se zdravotníky)
  • adherence (dodržování, věrnost léčebným zásadám a režimu)
  • avoidance (vyhýbání se, odstoupení od dohody o léčbě)
  • maintenance (udržování, zachovávání léčebného režimu)
  • relapse (selhání, návrat k dřívějším zvyklostem, spadnutí do)

Dimenze osobní pohody

  • Ryffová, Keyesová, 1995 – struktura osobní pohody (6 dimenzí)
  1. sebepřijetí (self-acceptance) – pozitivní postoj k sobě
  2. pozitivní vztahy s okolím – prosociální chování, schopnost empatie
  3. autonomie – nezávislost a sebeurčení, schopnost odolat sociálním tlakům a zachovat si vlastní názor a chování (nemělo by však přerůst v opozici vůči všem a všemu)
  4. zvládání životního (sociálního) prostředí (environmental mastery) – kompetence při zvládání každodenních nároků, schopnost anticipace
  5. smysl života (purpose in life) – životní cílesměrnost, směřování k dosažení cílů
  6. osobní rozvoj (personal growth) – pocit trvalého vývoje, otevřenost novému, nepřipouštění stagnace a nudy, schopnost vidět pozitivní změny vlastního já, ocenit i malou změnu

Shmotkin, Lomranz, 1998

  • konstrukt osobní pohody:
  1. kognitivní a afektivní komponenty (informace a emoce)
  2. osobnostní dispozice
  3. přechodné vlivy (jejich proměna v čase negativní/pozitivní)
  4. sebepojetí a sebeprezentace

Tělesná zdatnost

  • má krátkodobý i dlouhodobý vliv na úroveň well-beingu, osobní pohody
  • ovlivňuje úroveň sebepojetí:
  1. zvyšuje sebevědomí
  2. snižuje tenzi a úzkost i prožívání deprese a zármutku
  3. ovlivňuje percepci a hodnocení působících stresorů
  • cílem tělesné aktivity není vrcholný sportovní výkon, nýbrž zvýšení úrovně osobní pohody a kvality života
  • Pelham, Campagna, Brandon, Loftin, 1991 – vztah mezi tělesnou kondicí a převážně prožívanou náladou
  • Cramer, Ice, 1991 – pravidelné cvičení aerobicu zlepšuje osobní pohodu, neplatí pro adrenalinové sporty – zranění osobní pohodu snižuje
  • Roth, Bachtler, Filingim – anxiolytický účinek cvičení
  • Hunt, 2003 – přehledová studie tělesné zdatnosti a životní spokojenosti – tělesná zdatnost zdrojem
  1. celkové autonomie
  2. sebeobslužnosti
  3. optimální funkce metabolismu
  4. schopnosti uchovat si optimální tělesnou hmotnost
  5. prevence řady onemocnění (nádorů, osteoporózy, artritidy)
  • Carlson, Hošek – tělesná zdatnost pocitem zdraví
  • Amosov (kardiochirurg) – kapacita – vše ovlivnitelné tréninkem, od buňky po složité činnosti

Štěstí

  • prožitková dimenze v komplexu osobní pohody
  • až donedávna pojem málo přijímaný - jeho vágnost, předsudky, častost v populární literatuře

W. Wilson

  • 1967 – psychologická charakteristika obsahu pojmu štěstí – analýza vystihujících adjektiv

šťastný člověk je:

  1. mladý
  2. v dobrém zdravotním stavu
  3. extravertovaný
  4. optimistický (vrozený i naučený)
  5. s kvalitním vzděláním a výchovou
  6. finančně zajištěný a hodnocený
  7. bezstarostný
  8. věřící
  9. ženatý, vdaná
  10. se zvýšeným sebehodnocením a sebeúcto
  11. s vyspělou pracovní morálkou
  12. s přiměřenou aspirační úrovní
  13. s širokou a flexibilní inteligencí
  • intersexuální rozdíly nebyly zjištěny, jejich vliv nebyl významný - ale do 40 let šťastnější ženy, nad 45 let muži
  • blahodárně a protektivně působí sociální koheze (soudržnost, snížené sociální rozdíly)
  • zdá se, že souvislost mezi věkem, zdravotním stavem a osobním štěstím není tak
  • jednoznačná
  • starší lidé mohou být mnohem šťastnější (reálné aspirace, menší materiální
  • požadavky, celková vyzrálost)
  • dánský paradox – na úroveň well-beingu silně působí daňová politika - lidé ztrácejí motivaci, pokud více než 50% jejich platu odchází na daně

Schwuck, Sheldon

  • při analýze štěstí kladou důraz na životní cíle (life goals) jako specifickou motivační proměnnou
  • bylo potvrzeno, že:
  1. dlouhodobé cíle těsněji souvisejí s životní pohodou,
  2. zdrojem štěstí soulad se sebou (self-concordance),
  3. sebepřesahující cíle (group-enhancing) více podporují pocit štěstí než cíle
  4. sebezdokonalující (self-enhancing)

World Database of Happiness

  • 1984 Světová databáze štěstí)
  • Rotterdam, R. Veenhoven
  • bibliografie štěstí, kroskulturální přístup (pozadí národních odlišností, adresář výzkumníků, realizované výzkumy)
  • R. Veenhoven - štěstí – stupeň, jímž jedince pozitivně oceňuje svůj život v jeho komplexnosti
  • základní charakteristika – prožitek, který se nemusí krýt s objektivními kritérii (viz např. dánský paradox)
  • snaha nalézt kroskulturně srovnatelné charakteristiky štěstí
  • 3 druhy štěstí
  1. overall happiness (celkové)
  2. hedonic level of affect (pozitivní emoce) – příjemné zážitky, pozitivní emoce
  3. a nálada, je třeba odlišit dlouhodobé nastavení a aktuální prožívání
  4. contentment (spokojenost) – stupeň naplnění (současných) individuálních
  5. aspirací včetně budoucích (vykazování přiměřené aspirační úrovně)



. E. Diener, Seligman – rozlišení 6 přístupů ke štěstí o účelové koncepce a teorie – prožitku štěstí dosahujeme, pokud usilujeme o dosažení cíle (hodnoty) a tohoto cíle dosáhneme o k prožitku štěstí nestačí jen radost a úspěch, pozitivní emoce – je potřeba zažít i protipól – zklamání, ztrátu apod., jinak není prožitek štěstí úplný o štěstí jako vedlejší produkt činnosti – aktivita sama je významnějším zdrojem uspokojení než samotné dosažení cíle o top-down a bottom-up teorie . top-down zdůrazňuje význam osobnostních charakteristik při prožívání štěstí, obecné tendence nějak prožívat svět . bottom up - prožitek štěstí jako výsledek souhrnu řady po sobě jdoucích pozitivních příhod a událostí


o asocianistické – člověk může své emoce záměrně vést pozitivním směrem, systematicky – rozvíjení pozitivního myšlení o úroveň štěstí záleží na výsledku srovnávání standardní, obvyklé úrovně štěstí a aktuálně prožívané úrovně – pokud je výledek záporný, dostavuje se prožitek ne- štěstí a nepohody