Konflikty a způsoby jejich řešení
Verze z 14. 4. 2014, 09:27, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
Téma, které primárně spadá pod psychologickou disciplínu sociální psychologie.
Obsah
Konflikty a způsoby jejich řešení
- konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se
- konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí
- dělíme je na:
- interpersonální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob
- intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ
- dělení konfliktů - Lewin
- apetence apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel
- averze apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
- averze averze - výběr mezi dvěmi negativními možnostmi (výběr menšího zla)
- vznik konfliktu - Lurija
- je zabráněno odreagování chování - nedostatek pohotovosti k reakci, potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů
- vývojový účinek konfliktu
- zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu
- růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit
- převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj, nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty, poruchy sebedůvěry, patologie
Výzkumy konfliktů
Pavlov - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu, docházel pak zkracováním delší osy elipsychologické stržení jejich nervové soustavy Lurija - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení Lewin, Miller, Mowrer Festinger - věnoval se konfliktům v myšlení, teorie kognitivní disonance
Řešení konfliktů
- tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
- obranná - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti
- uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince:
- individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
- soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
- rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
- korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce
- Mikšík uvádí následující styly:
- únikový
- kompetetivní
- přizpůsobivý
- kooperativní
- kompromisní
Rozhodování
- volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich usměrnění volním zásahem
- v mnoha lidských činech přítomna není (reflexní, zvykové složky chování)
- předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům, teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace
- výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince - může k tomu patřit i hledání kompromisu
- Bayes - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti následků
- již Aristoteles to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip)
- Atkinsonova teorie místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky
- James - uvádí tzv. rozumové rozhodování jen jako jeden, krajní způsob volby, osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného utváření výsledných rozhodnutí a činů
- Říčan - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí, je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji mám rád), zkresluje
- Tardy - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky
- S. Ach - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního a schizotymního temperamentu, zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí (rostou spolu), schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly, cyklotymové snazší (splynutí, soulad)
- McDougallovo - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka”, vznikne-li chronický neurotický konflikt, táhne se někdy let
Fenomén náhradního jednání
- v souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada autorů
- jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení
- obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení než původní cíl
- psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů-introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění, sublimace
Konflikt a frustrace
- důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace - psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, či oddálení konečného jeho dosažení
- charakter překážky může být - vnitřní - pocity viny, stydlivost, vnější - jednání druhé osoby
- podle K. Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění, teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit
- reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, může jít o:
- regrese, návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí
- fixace, stereotypní forma chování redukující úzkost
- růst hladiny motivace
- agrese, nejtypičtější případ
- kompenzace, nalezení náhradního objektu
- bagatelizace, znehodnocování nedosažitelného \"kyselé hrozny\"
- racionalizace, \"logické\" zdůvodnění neúspěchu
- jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti
Interpersonální konflikty
- vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin
- tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu
- kolize, neboli střet rolí
- neslučitelnost rolí
- zmatenost, konfuze rolí
- řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je soupeření (kompetice)a spolupráce (kooperace)
- řešení konfliktů spočívá v:
- komunikaci
- diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí
- hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo nebo zprostředkovaně
- rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu
- obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ
- výběr jedné z nich - po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci vybrané alternativy
- při řešení interpersonálních konfliktů se uplatňují různé styly sebeprosazování a spolupráce:
- únikový styl - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální
- kompetitivní styl - sebeprosazení a přitom nekooperativní
- přizpůsobivý styl - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální aspekty než na věcnou podstatu
- kooperativní styl - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci
- kompromisní styl - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany