Humanistická psychologie osobnosti

Úvod do humanistické psychologie osobnosti

Humanismus označován za třetí proud v psychologii, do něhož se řadí různé směry: fenomenologické, existenciální, humanistické, psychologie vnitřních zkušeností, včetně těch, které se zakládají na psychoanalytických východiscích.

Opozice vůči behaviorismu (vidí člověka jako poddajnou a pasivní oběť sil v prostředí)
Opozice vůči psychoanalýze (člověk jako výtvor instinktů a intrapsychického konfliktu)

Do centra psychologie se dostává tvořivá osobnost jako celostní, složitý a neopakovatelně individualizovaný výtvor, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace či sebeuplatnění. Tento proud se nevyznačuje vnitřní sevřeností, koncepční jednotou jeho představitelů, ale podobným úhlem pohledu, přístupem k pojímání podstaty a povahy osobnosti. Lze jej rozčlenit do dvou skupin:

Fenomenologická pojetí (snaha porozumět jedinečné podobě toho, jak si člověk uvědomuje své bytí ve světě a jak pojímá a prožívá smysl a povahu svého bytí) - např. Rogers, Frankl
Humanistické koncepce osobnosti (předmětem poznávání zdravá, tvůrčí osobnost, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace, sebeuplatnění) - např. Maslow (MIKŠÍK)

Stoupenci humanistické psychologie prohlašují, že:

v lidské přirozenosti je stále tendence pohybovat se směrem k osobnímu růstu
v lidské podstatě je tendence k tvořivosti a soběstačnosti
lidé jsou převážně vědomými a racionálními bytostmi, u nichž nedominují nevědomé potřeby a konflikty
člověk je aktivním tvůrcem svého vlastního života se svobodou volby a vývojem životního stylu MIKŠÍK

Důraz na humanistický přístup u různých psychologů různé koncepční orientace: Fromm, Allport, Kelly, Rogers, MIKŠÍK; Horney, Fromm (ŘÍČAN)

Humanistické teorie kritizovány za spekulativní tvorbu - k rysům dospívají z části na základě empirie, ale převážně na základě určitého filosofického, případně ideologického přesvědčení. (ŘÍČAN)

Teorie C. R. Rogerse

Řazen do fenomenologického směru (MIKŠÍK), hlásí se k existencialismu (DRAPELA). Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů (DRAPELA).

Hlavní body Rogersovy teorie (DRAPELA):

Humanismus - ochrana lidské individuality
Existencialismus- důraz na existenci a svobodu:

1. Teorie "Já" chápe každého člověka jako proces, nikoli hotový výtvor.

2. Přestože je člověk v praxi omezen společenskými normami, potřebuje užívat své svobody (především v myšlení a emocích).

Optimistický pohled na podstatu člověka - pokládal organismus - základ všech lidských prožitků - za moudřejší než lidské vědomí
Opozice vůči behaviorismu - nepokládal behavioristický přístup ke zkoumání a k podpoře rozvoje osobnosti za užitečný.