Psychologické názory mladších přírodních filosofů (Empedokles, Anaxagoras)

- mladší přírodní filosofové - předpoklad, že jsoucno (základ všech věcí) je neměnné
- přecházejí k pluralismu

• elementárních jsoucen je několik (Empedokles)
• nekonečné množství (Anaxagoras, atomisté).

- výsledek vlivu Parmenidovy ontologie

Parmenides (filozofická škola elejská)

- „jsoucí = nevzniklé a nezničitelné“, tedy existující stále bez počátku a konce
- nejsoucí neexistuje, takže neexistuje ani prázdný prostor
- jsoucí je zároveň neměnné, proto jsoucen musí být nekonečné množství
- rozmanitost věcí je dána vztahy mezi jsoucny

Empedokles (490-430př.n.l.)

- lékař, badatel a básník, také politik
- Díla: O přírodě, Očištění (Katharmoi)
- čtyři původní látky (země, voda, vzduch, oheň)

• kořeny všech věcí, později stoicheia, latinsky elementa, česky prvky (živly)
• věčné, neměnné, přitom trpné, inertní, bez samopohybu

- pohyb <= 2 další principy:

• láska (přátelství)- působí spojování a míšení prvků
• nenávist (svár)- působí rozdělování prvků

- obě síly jsou zároveň principy psychickými (nazývá je démony) a mravními

• láska je principem slasti a dobra
• nenávist všeho utrpení a zla

- při naprosté nadvládě lásky jsou částečky všech prvků smíšeny v dokonalou kouli

• božský sfairos – stav dokonalé harmonie
• na jejíž okraj je svár vytlačen

- opačným extrémem je úplné rozdělení prvků
- mezi dvěma extrémnímí stavy - 2 periody vznikání světa (k rozpadu x k harmonii)
- fáze kosmického cyklu se opakují - v mezidobích dochází ke vzniku organismů (rostl, pak živ.)
- vznikání = pouze míšení neměnných, věčných elementů
- zvláštnosti organismů a rozdíly - se zakládají na poměru elementů, z nichž jsou smíšeny
- čím je poměr vyrovnanější (tato harmonie je dílem lásky), tím dokonalejší je příslušný útvar

Empedoklova teorie vnímání (teorie pórů)

- tělesa proniknuta četnými průlinami a ze všech těles proudí neviditelné výrony
- hmota se může mísit s jinou na dálku

• jen při symetrii, když je mezi hmotami vztah jakéhosi bytostného příbuzenství
  

- i smysl. orgány mají póry – počitek = do smysl.org. proniknou výrony vycházející z předmětů
- složitější - výklad zrakového vnímání

• oko sestává z předpokládaných čtyř elementů
• v nitru je oheň, mezi ním a rohovkou je voda
• výrony z předmětů mohou pronikat
• do pórů ohně (vnímání bílého a světlého)
• do vody (vnímání tmavého)
• světlé oči (s menším množstvím ohně) vidí lépe ve dne, tmavé v noci
  

- vnímání – jistý druh dotyku, kde stejné poznává vždy stejné, např. oheň – oheň
- obdobně vysvětluje pocity libosti a nelibosti

• libost - když s tělem přijde do styku věc, která má podobné látkové složení

Myšlení

- komplexnější způsob nazírání na svět - syntetizuje data jednotlivých smyslů
- krev - hlavním substrátem myšlení; nejlépe se v ní mísí čtyři základní prvky
- kvalita myšlení odpovídá kvalitě krve
- talent - dán mírou harmonie smíšení prvků v dané části těla (umělec -ruce, řečník – jazyk)

Duševní procesy

- v těsné souvislosti s hmotným základem
- materialismus spojuje s panpsychismem (= vše má také duševní stránku)
- mísí se i v něm racionalistický a mystický proud
- věřil v převtělování duší a jejich očišťování, navazoval na orfismus
- pro dějiny psychologie významný svou přírodní filosofií
- učení o čtyřech elementech - až do začátku 18. století
- důležitá roli v učení o temperamentech

Alkmaion, filosofující lékař z Krotonu

- průkopníkem vnímání
- objevil pitvou zvířat, že od smysl. orgánů vedou dráhy (smysl.nervy) vyúsťující do mozku
- neporušenost - nezbytná podmínka smyslového vnímání
- mozek - centrum myšlení a vnímání
- první, kdo pokládal myšlení za duševní funkci, podstatně odlišnou od vnímání
- jen člověk schopen myslet, kdežto ostatní živočichové nemyslí

Anaxagoras

- semena věcí
- abstraktní princip

• myslící, rozumný, všemohoucí a přitom neosobně myšlený duch
• existuje jen pro sebe, není s ničím smíšen a je nejčistší a nejjemnější ze všech věcí
• dal podnět k tomu, aby se z původně chaotického světa vytvořil krásný celek světa
• jinde hledal mechanické příčiny - popis Slunce jako žhnoucí kamenné masy – bezbožnost