Psychika, její dimenze, formy a funkce.

PSYCHIKA

• nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem
• odvozeno z řeckého psýché - duše
• definice
  • "Psychika je souhrn duševních jevů během celého lidského života"
  • "Psychika je funkce (projev) činnosti nervové soustavy člověka, zejména CNS"
• u člověka pozorujeme jevy:
  • Fyziologické - jednání, trávení, dýchání, pohyb
  • Psychické - myšlení, rozhodování, city, jednání
  • často tyto jevy nelze přesně odlišit - psychické jevy provázejí fyziologické reakce a opačně
• jednota prožívání a chování vyjadřuje jednotu psychologických a biologických projevů individua a je podstatným znakem psychiky

CHÁPÁNÍ PSYCHIKY

• synonymum k pojmu psychika používají neurologové nebo biologicky orientovaní psychologové pojem mysl (mind)
  • s důrazem na těsnou provázanost nervových a mentálních dějů
• ve filozofii či náboženství nejčastěji užíván pojem duše
• dalším významným pojmem je duch, který označuje spirituální dimenzi lidské psychiky
• osobnost je pojmem, kterým označujeme individuální utváření lidské psychiky
• psychika různě chápána v minulosti
  • duše (Aristoteles)
  • vědomí neboli vnitřní zkušenost (Descartes, Wundt, James, psychoanalýza)
  • subjektivní zkušenosti (Titchener)
  • chování (behaviorismus)
  • prožívání (Stern)

DIMENZE PSYCHIKY

PROŽÍVÁNÍ

• sled uvědomovaných psychických zážitků (obsahů)
• nepřetržitý tok psychických zážitků (obsahů), který probíhá při různých stupních jasnosti vědomí
• v historii ztotožňováno s vědomím
• W. James při hodnocení prožívání užíval pojem vědomí
• probíhá při různých stupních vědomí
• psychický zážitek tři stránky - v určitých situacích může některá vystupovat do popředí
  • poznávací
  • citové
  • motivační
• předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla i vlastní mysli
• důležitá dimenze času
  • minulost
  • přítomnost
  • budoucnost (potřeba otevřené budoucnosti, životní perspektivy)
• dimenze prožívání ovlivňuje procesy
  • příjmu
  • zpracování
  • ukládání informací

CHOVÁNÍ

• jakákoli lidská aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit
• behaviorismus zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace
• dělení chování
  • volní (úmyslné, záměrné) = aktivita, která směřuje k určitému cíli, je řízena vědomou intencí, záměrem
  • mimovolní (bezděčné) = vrozené formy chování jako jsou nepodmíněné reflexy (slintání) nebo instinktivní projevy (vrozené automatismy)
• Tolman rozlišil:
  • molekulární = jednoduché, fyziologické projevy (změna krevního tlak, tepu,...)
  • molární = účelná behaviorální struktura, pozorovatelný pouhým okem
• ještě se dělí chování také:
  • verbální - řeč, především obsahová a významová stránka
  • neverbální

VĚDOMÍ

• filozofické vymezení vědomí, problém vztahu mysli a těla
  • dualismus (Descartes)
  • monismus (Spinoza)
• spojitý proud psychických zážitků bez ostrých přerušení
• základním předpokladem
  • bdělost (vigilance)
  • jasnost (lucidita)

Psychologické zkoumání vědomí

• hlavní výzkumná metoda = introspekce (Wundt)
• behaviorismus
  • Watson, Pavlov - zkoumání vědomí nevědecké
  • Skinner - zkoumání vědomí epifenomén (vedlejší nepodstatná okolnost) mozkové aktivity
• humanistická a kognitivní psychologie
  • rozhodující obrat v psychologickém přístupu vědomí v 60. letech 20. století
• James - vědomí spojitý proud psychických zážitků

Funkce vědomí podle Kihlstorma

• sledování (monitoring) sebe sama a okolního prostředí
• ovládání (controlling) sebe sama a okolního prostředí

NEVĚDOMÍ

• souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání
• Psychoanalýza - Freud, Jung
• Assagioli (vajíčkový model nevědomí)
• Toman
  • osobní nevědomí = úhrn oněch zkušeností a vzpomínek na uspokojení motivů, které nebyly od určitého okamžiku ve vývoji dotyčné osoby k dispozici nebo byly k dispozici jen při následném trestu a proto byly potlačeny
  • familiární (rodinné) nevědomí = úhrn oněch nevědomých přání a tendencí, které byly přinejmenším zčásti převzaty (prostřednictvím identifikace a introjekce) od rodičů a jiných příslušníků rodiny

FUNKCE PSYCHIKY

• poznávací - shromažďování, třídění, ukládání a znovu vybavování
• regulační - zajišťuje přiměřenost lidského chování, prožívání a jednání
• obranná - zajišťuje obranu před desintegrací osobnosti a dezorganizací lidského chování a jednání

FORMY PSYCHIKY

Psychické procesy

• vedou ke vzniku psychického obsahu, př.: proces představování vede ke vzniku představ
• jsou velmi rychlé a proměnlivé

Kognitivní

• rozhodování, usuzování, plánování, řešení problémů
• řadí se sem senzorické procesy, vnímání, učení, paměť, imaginace, myšlení
• získávání informací o světě kolem nás, o nás samých, o naší orientaci ve světě, informace o informacích
• kognitivní procesy
  • nižší - čití a vnímání
  • přechodné je představivost
  • vyšší - myšlení a řeč

• funkce zajišťována pamětí a pozorností a motivační bází osobnosti

Emocionální

• vedou ke vzniku emocí, jejichž subjektivní prožitkovou komponentu označujeme jako cit, radost, smutek, zlost, hněv, překvapení,...
• mají blízko k motivaci
• dodávají nespecifickou energii a nespecifické hodnocení (libost-nelibost)
• emocionální procesy jsou subjektivní doprovodné složky obsahu vědomí
• vyjádření vztahu subjektu k podnětům
• klasifikace
  • city
  • nálady
  • afekty
  • vášně

Motivační

• duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování

PSYCHICKÉ STAVY

• relativně stabilní psychické obsahy
• tvoří pozadí psychických procesů a obsahů
• dělení
  • dočasné - dobrá x špatná nálada, únava, ospalost,...
  • trvalé - stálé charakteristiky psychického dění

PSYCHICKÉ DISPOZICE

• temperament
• schopnosti
• volní
• vlastnosti
• postoje

ZDROJE

Plháková, A. (2005). Učebnice obecné psychologie (Vydání 1.). Praha: Academia.

Vypracované otázky od Jany Dlouhé