Psychika, její dimenze, formy a funkce.

Obsah

nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem
odvozeno z řeckého psýché - duše
definice
- "Psychika je souhrn duševních jevů během celého lidského života"
- "Psychika je funkce (projev) činnosti nervové soustavy člověka, zejména CNS"
u člověka pozorujeme jevy:
- Fyziologické - jednání, trávení, dýchání, pohyb
- Psychické - myšlení, rozhodování, city, jednání
- často tyto jevy nelze přesně odlišit - psychické jevy provázejí fyziologické reakce a opačně
jednota prožívání a chování vyjadřuje jednotu psychologických a biologických projevů individua a je podstatným znakem psychiky

synonymum k pojmu psychika používají neurologové nebo biologicky orientovaní psychologové pojem mysl (mind)
- s důrazem na těsnou provázanost nervových a mentálních dějů
ve filozofii či náboženství nejčastěji užíván pojem duše
dalším významným pojmem je duch, který označuje spirituální dimenzi lidské psychiky
osobnost je pojmem, kterým označujeme individuální utváření lidské psychiky
psychika různě chápána v minulosti
- duše (Aristoteles)
- vědomí neboli vnitřní zkušenost (Descartes, Wundt, James, psychoanalýza)
- subjektivní zkušenosti (Titchener)
- chování (behaviorismus)
- prožívání (Stern)

sled uvědomovaných psychických zážitků (obsahů)
nepřetržitý tok psychických zážitků (obsahů), který probíhá při různých stupních jasnosti vědomí
v historii ztotožňováno s vědomím
W. James při hodnocení prožívání užíval pojem vědomí
probíhá při různých stupních vědomí
psychický zážitek tři stránky - v určitých situacích může některá vystupovat do popředí
- poznávací
- citové
- motivační
předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla i vlastní mysli
důležitá dimenze času
- minulost
- přítomnost
- budoucnost (potřeba otevřené budoucnosti, životní perspektivy)
dimenze prožívání ovlivňuje procesy
- příjmu
- zpracování
- ukládání informací

jakákoli lidská aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit
behaviorismus zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace
dělení chování
- volní (úmyslné, záměrné) = aktivita, která směřuje k určitému cíli, je řízena vědomou intencí, záměrem
- mimovolní (bezděčné) = vrozené formy chování jako jsou nepodmíněné reflexy (slintání) nebo instinktivní projevy (vrozené automatismy)
Tolman rozlišil:
- molekulární = jednoduché, fyziologické projevy (změna krevního tlak, tepu,...)
- molární = účelná behaviorální struktura, pozorovatelný pouhým okem
ještě se dělí chování také:
- verbální - řeč, především obsahová a významová stránka
- neverbální

filozofické vymezení vědomí, problém vztahu mysli a těla
- dualismus (Descartes)
- monismus (Spinoza)
spojitý proud psychických zážitků bez ostrých přerušení
základním předpokladem
- bdělost (vigilance)
- jasnost (lucidita)

hlavní výzkumná metoda = introspekce (Wundt)
behaviorismus
- Watson, Pavlov - zkoumání vědomí nevědecké
- Skinner - zkoumání vědomí epifenomén (vedlejší nepodstatná okolnost) mozkové aktivity
humanistická a kognitivní psychologie
- rozhodující obrat v psychologickém přístupu vědomí v 60. letech 20. století
James - vědomí spojitý proud psychických zážitků

souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání
Psychoanalýza - Freud, Jung
Assagioli (vajíčkový model nevědomí)
Toman
- osobní nevědomí = úhrn oněch zkušeností a vzpomínek na uspokojení motivů, které nebyly od určitého okamžiku ve vývoji dotyčné osoby k dispozici nebo byly k dispozici jen při následném trestu a proto byly potlačeny
- familiární (rodinné) nevědomí = úhrn oněch nevědomých přání a tendencí, které byly přinejmenším zčásti převzaty (prostřednictvím identifikace a introjekce) od rodičů a jiných příslušníků rodiny

poznávací - shromažďování, třídění, ukládání a znovu vybavování
regulační - zajišťuje přiměřenost lidského chování, prožívání a jednání
obranná - zajišťuje obranu před desintegrací osobnosti a dezorganizací lidského chování a jednání

vedou ke vzniku psychického obsahu, př.: proces představování vede ke vzniku představ
jsou velmi rychlé a proměnlivé

rozhodování, usuzování, plánování, řešení problémů
řadí se sem senzorické procesy, vnímání, učení, paměť, imaginace, myšlení
získávání informací o světě kolem nás, o nás samých, o naší orientaci ve světě, informace o informacích
kognitivní procesy
- nižší - čití a vnímání
- přechodné je představivost
- vyšší - myšlení a řeč

vedou ke vzniku emocí, jejichž subjektivní prožitkovou komponentu označujeme jako cit, radost, smutek, zlost, hněv, překvapení,...
mají blízko k motivaci
dodávají nespecifickou energii a nespecifické hodnocení (libost-nelibost)
emocionální procesy jsou subjektivní doprovodné složky obsahu vědomí
vyjádření vztahu subjektu k podnětům
klasifikace
- city
- nálady
- afekty
- vášně

relativně stabilní psychické obsahy
tvoří pozadí psychických procesů a obsahů
dělení
- dočasné - dobrá x špatná nálada, únava, ospalost,...
- trvalé - stálé charakteristiky psychického dění

Plháková, A. (2005). Učebnice obecné psychologie (Vydání 1.). Praha: Academia.

Vypracované otázky od Jany Dlouhé