Leibniz a Wolff
Verze z 29. 4. 2016, 09:19, kterou vytvořil Karel.Malimanek (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „== Wilhelm Gottried Leibnitz (1646-1716) == * Jeden z největších učenců všech dob<br /> * Představitel '''imanentismu''', který postavil proti Lock…“)
Obsah
Wilhelm Gottried Leibnitz (1646-1716)
- Jeden z největších učenců všech dob
- Představitel imanentismu, který postavil proti Lockově empirismu
- Vrátil se k Platónovi a jeho učení o idejích - Lockův výrok o tom, že v intelektu není nic, co nebylo předtím ve smyslech okomentoval výrokem ,,až na intelekt sám''
- Předpoklad imanentismu: mysl je naplňováno smyslovou zkušeností, která se ukládá do apriorně existujících forem, do nichž je tato zkušenost vkládána
- Duši pokládá Leibniz za monádu a tou mínil „neměnné silové centrum duševní povahy“
- Duševní povahu pak pokládal za „jednoduchou substanci“ a monády za „pravé atomy přírody“
- Monáda je jakýsi věcný, individuální a norozložitelný mikroskosmos.
- Kromě duševních monád existují i monády hmoty a další. Počet monád je stálý a stvořil je Bůh
- Autor monadologie - nauky o monádách
- Mezi tělesným a duševním není příčinný stav, neboť jsou to odlišné substance, kauzalita je ve skutečnosti harmonie, která je božím dílem - souběžnost psychických a fyzických procesů se později stala hlavní myšlenka psychofyzického paralelismu
- Monády jsou světem pro sebe, mají určité potence jako formy poznávání - schopnost logického myšlení i morálního úsudku
- V každé monádě se odráží celý svět - je-li celý svět obsažen v duši, je poznávání duše klíčem zároveň k poznávání celého světa
- Vědomí je pro Leibnize „reflexivní poznávání vnitřních stavů“[1]
Chrisitian Wolff (1679-1754)
- Žákem Leibnize a uspořádal i jeho dílo
- Rozdělil psychologii na empirickou (to co víme o duševních procesech ze zkušenosti) a racionální (spekulativní)
- Vytvořil pojem psychometrie[2]
- Základní duševní silou je představivost
- Rozlišuje 3 duševní mohutnosti: poznávací, snahovou a citovou
- Zakladatel nauky o pozornosti, kteoru chápe jako schopnost jedné části složeného vjemu větší jasnost než ostatním[3]
Odkazy
Reference
Použitá literatura
- Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.