Leibniz a Wolff

Wilhelm Gottried Leibnitz (1646-1716)

• Jeden z největších učenců všech dob
  
• Představitel imanentismu, který postavil proti Lockově empirismu
  
• Vrátil se k Platónovi a jeho učení o idejích - Lockův výrok o tom, že v intelektu není nic, co nebylo předtím ve smyslech okomentoval výrokem ,,až na intelekt sám''
• Předpoklad imanentismu: mysl je naplňováno smyslovou zkušeností, která se ukládá do apriorně existujících forem, do nichž je tato zkušenost vkládána
• Duši pokládá Leibniz za monádu a tou mínil „neměnné silové centrum duševní povahy“
• Duševní povahu pak pokládal za „jednoduchou substanci“ a monády za „pravé atomy přírody“
• Monáda je jakýsi věcný, individuální a norozložitelný mikroskosmos.
• Kromě duševních monád existují i monády hmoty a další. Počet monád je stálý a stvořil je Bůh
• Autor monadologie - nauky o monádách
• Mezi tělesným a duševním není příčinný stav, neboť jsou to odlišné substance, kauzalita je ve skutečnosti harmonie, která je božím dílem - souběžnost psychických a fyzických procesů se později stala hlavní myšlenka psychofyzického paralelismu
• Monády jsou světem pro sebe, mají určité potence jako formy poznávání - schopnost logického myšlení i morálního úsudku
• V každé monádě se odráží celý svět - je-li celý svět obsažen v duši, je poznávání duše klíčem zároveň k poznávání celého světa
• Vědomí je pro Leibnize „reflexivní poznávání vnitřních stavů“

Chrisitian Wolff (1679-1754)

• Žákem Leibnize a uspořádal i jeho dílo
• Rozdělil psychologii na empirickou (to co víme o duševních procesech ze zkušenosti) a racionální (spekulativní)
• Vytvořil pojem psychometrie
• Základní duševní silou je představivost
• Rozlišuje 3 duševní mohutnosti: poznávací, snahovou a citovou
• Zakladatel nauky o pozornosti, kteoru chápe jako schopnost jedné části složeného vjemu větší jasnost než ostatním

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.