Psychologické názory starších přírodních filosofů (Miléťané)

Miléťané

• Na přelomu 7. a 6. stoleí př.n.l. došlo ke zrodu filozofického myšlení ve městech na západním pobřeží Malé Asie (nynějšího Turecka), která byla kolonizována Řeky (Ióny)
• Nejvyspělejším mezi iónskými městy byl přístav Milétos, zde také působila první škola myslitelů, kteří přišli s radikálně novým pohleem na přírodu jako celek i na její jendotlivé význačné komponenty, a byli proto zprvu nazýváni fyziky.
• Předsokratovští myslitelé uvažují o duši zpravidla v rámci filosofie přírody, která je v tomto období hlavním předmětem teoretického zájmu.
• Lidská bytost je chápána jako nedílná součást přírody, snaží se proto člověka a jeho duši pochopit na základě týchž konceptů jako přírodu.
• Snaží se pochopit co je počátkem tohoto „okolního světa v celku“, jinými slovy jeho prazákladem a jak, jakými procesy z něho vzniká veškero jako souhrn a jednota všech věcí, všeho, co „je, bylo a bude“, tedy svět v celku.
• Z tohoto období zůstaly dochovány pouze fragmenty, a málo materiálů s psychologickou tematikou. Jejich autoři se zabývali zejména vnějším světem (např. kosmickými a atmosferickými útvary).
• Mezi myslitele této školy patří Thálés, Anaximenes a Anaximandros.

Thales (624-546 př. n. l.)

• Nejsou od něj známé zmínky o lidské duši, ale dochovaly se zmínky o duši v přírodě, o kterých píše Aristoteles: „Duše je smíchána ve vškerenstvu, proto se snad Thales domníval, že vše je plno Bohů.“ a „Thales pravil, že magnetovec má duši, jelikož hýbá železem.“ (zl. A 22 z Aristotela).
• Thales považoval přírodu za veskrze oživenou, plnou duševních sil.

Anaximenés (585-528 př. n. l.)

• Nacházíme u něj výrok: „Jako naše duše, jež je vzduch, nám vládne udržujíc nás pohromadě, obklopuje i celý vesmír dech a vzduch.“ (zl. B 2 z Aetia).
• Navazuje na představu dechové duše - přijetí duše jako živoucího dechu je patrně důvodem, proč za počátek všeho považuje vzduch-dech
• Vzduch obklopuje celý vesmír, oživuje ho a udržuje ho pohromadě, obdobně jako lidské tělo. Vzduchem není míněn plyn v dnešním slova smyslu, ale látka bytostně živoucí, oživená, a proto oživující.
• Hylozoismus = toto pojetí materiálního substrátu (vzduchu) jako látky bytostně oživené, která „zapřičiňuje“ život.
• Hylopsychismus = oživené znamená v nazírání těchto myslitelů totéž co oduševnělé.
• Z počátku (vzduch) vše vzniká zřeďováním a zhušťováním; zřeďováním se vzduch mění v oheň, zhušťováním v oblaka, větším zhuštěním ve vodu, zemi a nakonec v kámen – vychází z pozorování atmosférických jevů.

Anaximandros (610-546 př. n. l.)

• Dochovaly se především jeho zprávy o kosmologii a několik fragmentů o vzniku živočichů a člověka.
• Říká, že první živočichové vznikli ve vlhku a posléze vystoupili na souš.
• Člověk se podle něj vyvinul z živočichů jiného druhu z toho důvodu, že ostatní živočichové se brzy sami živí, zatímco člověk potřebuje dlouhé kojení.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.