Psychologické názory starších přírodních filosofů (Miléťané)

Miléťané

  • Na přelomu 7. a 6. stoleí př.n.l. došlo ke zrodu filozofického myšlení ve městech na západním pobřeží Malé Asie (nynějšího Turecka), která byla kolonizována Řeky (Ióny)
  • Nejvyspělejším mezi iónskými městy byl přístav Milétos, zde také působila první škola myslitelů, kteří přišli s radikálně novým pohleem na přírodu jako celek i na její jendotlivé význačné komponenty, a byli proto zprvu nazýváni fyziky[1].
  • Předsokratovští myslitelé uvažují o duši zpravidla v rámci filosofie přírody, která je v tomto období hlavním předmětem teoretického zájmu.
  • Lidská bytost je chápána jako nedílná součást přírody, snaží se proto člověka a jeho duši pochopit na základě týchž konceptů jako přírodu.
  • Snaží se pochopit co je počátkem tohoto „okolního světa v celku“, jinými slovy jeho prazákladem a jak, jakými procesy z něho vzniká veškero jako souhrn a jednota všech věcí, všeho, co „je, bylo a bude“, tedy svět v celku.
  • Z tohoto období zůstaly dochovány pouze fragmenty, a málo materiálů s psychologickou tematikou. Jejich autoři se zabývali zejména vnějším světem (např. kosmickými a atmosferickými útvary).
  • Mezi myslitele této školy patří Thálés, Anaximenes a Anaximandros[2].

Thales (624-546 př. n. l.)

  • Nejsou od něj známé zmínky o lidské duši, ale dochovaly se zmínky o duši v přírodě, o kterých píše Aristoteles: „Duše je smíchána ve vškerenstvu, proto se snad Thales domníval, že vše je plno Bohů.“ a „Thales pravil, že magnetovec má duši, jelikož hýbá železem.“ (zl. A 22 z Aristotela)[3].
  • Thales považoval přírodu za veskrze oživenou, plnou duševních sil.

Anaximenés (585-528 př. n. l.)

  • Nacházíme u něj výrok: „Jako naše duše, jež je vzduch, nám vládne udržujíc nás pohromadě, obklopuje i celý vesmír dech a vzduch.“ (zl. B 2 z Aetia)[4].
  • Navazuje na představu dechové duše - přijetí duše jako živoucího dechu je patrně důvodem, proč za počátek všeho považuje vzduch-dech
  • Vzduch obklopuje celý vesmír, oživuje ho a udržuje ho pohromadě, obdobně jako lidské tělo. Vzduchem není míněn plyn v dnešním slova smyslu, ale látka bytostně živoucí, oživená, a proto oživující.
  • Hylozoismus = toto pojetí materiálního substrátu (vzduchu) jako látky bytostně oživené, která „zapřičiňuje“ život.
  • Hylopsychismus = oživené znamená v nazírání těchto myslitelů totéž co oduševnělé.
  • Z počátku (vzduch) vše vzniká zřeďováním a zhušťováním; zřeďováním se vzduch mění v oheň, zhušťováním v oblaka, větším zhuštěním ve vodu, zemi a nakonec v kámen – vychází z pozorování atmosférických jevů.

Anaximandros (610-546 př. n. l.)

  • Dochovaly se především jeho zprávy o kosmologii a několik fragmentů o vzniku živočichů a člověka.
  • Říká, že první živočichové vznikli ve vlhku a posléze vystoupili na souš.
  • Člověk se podle něj vyvinul z živočichů jiného druhu z toho důvodu, že ostatní živočichové se brzy sami živí, zatímco člověk potřebuje dlouhé kojení[5].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi (5. vyd.). V Praze: Paseka.
  2. ↑ Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  3. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů (1.vyd.). Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  4. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů (1.vyd.). Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  5. ↑ Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologické_názory_starších_přírodních_filosofů_(Miléťané)&oldid=33404“