Vznik behaviorismu

Behaviorismus

• Behaviorismus je velkým americkým směrem 20. století.
• Vznikl z odporu vůči introspektivní metodě a mentalistickému vymezení předmětu psychologie (silně převládajícímu v psych. 19.stol).
• V době vzniku behaviorismu byl v USA nejrozšířenějším psychologickým směrem funkcionalismus = psychologie orientovaná prostřednictvím analýzy funkcí na studium adaptace člověka na prostředí
• behaviorismus má s funkcionalismem společnou snahu studovat proces adaptace člověka na prostředí; liší se však od něho tím, že postupuje objektivním způsobem – studiem chování.
• Behaviorismus vymezuje nově předmět psychologie - je jím studium zákonitostí chování. Toto chování je rozložitelné do reakci, jež lze studovat v závislosti na působících podnětech a na organismu: R=f(S,O)
• Behaviorismus odmítá subjektivní introspekci, zdůrazňuje objektivní metody jako experiment a také prosazuje studování na zvířatech. Mezi základní metody patří: pozorování, experiment, slovní výpověď a výkonové testy.
• S novou psychologií přichází i nové vymezení pojmů: myšlení = vnitřní řeč, mluvení potichu; city = fyziologické procesy; vědomí – vlastnost skrytého chování.

J. B. Watson (1878-1958)

• Je zakladatelem behaviorismu - roku 1912 vychází jeho behavioristický manifest.
• Studiem krys v bludišti zjistil, že při učení je současně zapojeno více smyslových modalit.
• Předmětem psychologie je dle něj chování lidí a zvířat.
• Cíle psychologie: formulace zákonů chování, predikce a řízení chování.
• Jednotkami chování: reflexy nebo spojení podnětu-reakce (S-R), ať již vrozené nebo podmíněné.
• Hlavní metodou psychologie: studium podmíněných reflexů, i když ostatní metody pozorováníje také vhodné.
• Zdůrazňuje vlivy prostředí: „Neexistuje žádná dědičnost schopností, talent, temperament, duševní konstituce a charakterové vlastnosti“. „Dejte mi po narození dítě a já vám z něj udělám, co budete chtít.“.
• Neudržitelné bylo pro pozdější výzkum především jeho S-R schéma, protože už Wundt pozoroval, že různí lidé reagují na týž podnět s různou reakční dobou.

W. S. Hunter (1889-1954)

• Krajní stoupenec behaviorismu.
• Chtěl nahradit slovo psychologie, jako nevědecké, slovem antroponomie.
• Zdůrazňoval klasické podmiňování a soustředil se na studium reakcí a výkonu a zkoumal, jak dlouho zvíře udrží v paměti vzpomínku na podnět.

Clark L. Hull (1884-1952)

• Je stoupencem S-R teorie učení.
• Zastává objektivní metody, z mechanismů učení rozpracovává podmiňování.
• Hull se orientuje na formalizaci vztahů mezi základními pojmy.
• Ústředním termínem jeho teorie je pud, který je chápán jako stav obecné aktivace a návyk, jenž reprezentuje asociativní hypotetické mechanismy. V procesu učení se vytvářejí návyky, jejichž síla je určena počtem posílení, dochází přitom k redukci pudu.

O. H. Mowrer (1907-1982)

• orientoval zejména na teorii učení, osobnost a chování.
• Vytvořil dvoufaktorovou teorii učení: rozlišoval dva typy učení, a to 1. učení znakové a 2. učení, které se uplatňuje při řešení problémů (=instrumentální podmiňování). Každý z těchto typů učení se realizuje mechanismem styčnosti a posilování.
• Rozlišuje posilování úbytkové, kdy dochází k redukci pudu a posilování přírustkové, kdy dochází k indukci dalšího pudu.
• Na základě tohoto rozdělení rozlišuje dvě základní motivační proměnné – strach z trestu a očekávání odměny.
• Vývoj osobnosti obohatil o vysvětlení vzniku libých a nelibých podnětů. Má za to, že podněty, které byly v životě spojeny s libými pocity, se v dalším stávají signály vzbuzující libé emoce a naopak.
• Vytvořil teorii strachu, kterou chápe jako podmíněnou bolest.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.