Ochrana osobních údajů

Pojem soukromí je v právní oblasti těžko uchopitelný a flexibilní výraz. Obecně jím rozumíme jak fyzickou tak i psychologickou integritu osoby. Zásadním problémem pro pochopení legislativní úpravy ochrany osobních údajů je její mezinárodní roztříštěnost, zejména ve srovnání mezi evropským a americkým právním výkladem. Dalším problematickým prvkem je internet a způsob jak dramatický vstupuje do společenských vztahů a proměňuje staré pořádky. Tradiční právní pojetí na internet nestačí a přestává být efektivní.

V legislativě ČR jsou stavebními kameny právní úpravy ochrany osobních údajů Zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod, jako součást ústavního pořádku České republiky, ve které je zakotveno i právo na ochranu osobních údajů a Zákon č. 101/2000 Sb, o ochraně osobních údajů.

Pojem osobní údaje

Osobní údaje lze definovat jako informace, které popisují naší osobu a vypovídají o našem soukromí. Jedná se o libovolný údaj, který popisuje a konkretizuje naší osobu. Za osobní údaje jsou automaticky považovány jméno, příjmení a rodné číslo. Kdokoliv kdo přijde do styku s těmito údaji, či je dále zpracovává, s nimi musí nakládat dle zákona č. 101/2000 Sb.

Dělení osobních údajů:

• reálné - údaj spojený s konkrétní fyzickou osobou.
• úplně anonymní - nelze určit původní subjekt údaje.
• částečně anonymní - při splnění určitých podmínek lze dohledat konkrétní osobu...zdravotnictví atd.
• identifikační údaje - jméno, příjmení, datum narození, místo narození, r.č., číslo účtu...
• adresní údaje - trvalá adresa, přechodná adresa, adresa zaměstnavatele.
• popisné údaje - zaměstnání, dosažené vzdělání, majetek, problematické určit co lze považovat za osobní údaj.

Právní úprava ochrany osobních údajů

Právní úprava ochrany osobních údajů (soukromí) je poměrně čerstvou záležitostí. Na potřebu zakotvení ochrany osobních údajů do platné legislativy začaly západní státy reagovat v průběhu 70. let 20. století. Na území ČR vznikala právní úprava ochrany osobních údajů až v první polovině 90. let. Během vlády komunistického režimu se touto problematikou nikdo příliš nezabýval, ačkoliv v Zákoně č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku, jsou v několika paragrafech vztahujících se k ochraně osobnosti, zakotveny základní principy ochrany soukromí. Po pádu komunismu byl přijat první právní předpis ošetřující ochranu osobních údajů, zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech. Ten však nebyl v souladu s evropskými směrnicemi, konkrétně s Úmluvou Rady Evropy č. 108/1981, na ochranu osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů. Nová právní úprava byla přijata v Zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), vycházející ze směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 95/46/ES. V zákoně jsou stanoveny principy ochrany osobních údajů a zásady a povinnosti při používání těchto informací.

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod

Článek 7

(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem¨

Článek 10

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Článek 13

Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník

§ 11: Ochrana osobnosti Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

§ 12

(1)Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.

(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.

(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

§ 13

(1)Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

§ 15 Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu nebo partnerovi a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.

§ 16 Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů

§ 4: Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí:

a)osobním údajem je jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu,

b) citlivým údajem je osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů,

c) anonymním údajem je takový údaj, který buď v původním tvaru, nebo po provedeném zpracování nelze vztáhnout k určenému nebo určitelnému subjektu údajů,

Odkazy

Použitá literatura

• MATEJKA, Ján. Internet jako objekt práva: hledání rovnováhy autonomie a soukromí. Praha: CZ.NIC, c2013. CZ.NIC. ISBN 978-80-904248-7-6.
• SPÁČIL, Michal. Ochrana osobních údajů: 1. část. Světhardware [online]. 2013 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.svethardware.cz/internet-a-ochrana-osobnich-udaju-1-cast/38179
• DVOŘÁKOVÁ, Eva. Zákon na ochranu osobních údajů. Praha, 2008. Vysoká škola ekonomická v Praze
• MATOUŠOVÁ, M. a kol. Ochrana osobních údajů v otázkách a odpovědích. 1. vyd.PRAHA: Aspi Publishing, s. r. o., 2004. 160 s. ISBN 80-7357-037-8.

Související články

• Právo a internet
• Internet a služby informační společnosti
• Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft
• Počítačová síť - internet, včetně www
• Odpovědnost poskytovatele informačních služeb

Klíčová slova

právo, internet, ochrana osobních údajů, ochrana soukromí, autorské právo