Povinné subjekty
Obecně lze za povinný subjekt lze označit takový subjekt, který vykonává ve větší či menší míře veřejnou správu, a má zákonem stanovenou povinnost poskytovat veřejnosti informace o výkonu veřejné správy.
Povinnými subjekty jsou, podle článku 17. odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), tedy státní orgány a orgány územní samosprávy, kterým je uložena povinnost adekvátním způsobem informovat o své činnosti. Definice ani obsah tohoto pojmu ovšem Listina ve svém textu nespecifikuje ani jej blíže nevymezuje. Klíčové definování a vymezení pojmu povinný subjekt tak bylo provedeno až ustanovením § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Na základě tohoto ustanovení je povinným subjektem nazván takový subjekt, jenž má podle zákona o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti.
Povinné subjekty mají povinnost aktivně zveřejňovat informace o sobě jako např. důvod a způsob svého založení, organizační strukturu, postup, podání a vyřizování žádostí nebo stížností, přehled nejdůležitějších předpisů, kterými se řídí, ceníky na poskytování informací, výroční zprávy a další. Z hlediska svobodného přístupu k informacím tedy zaujímá klíčové postavení.[1]
OMEZENÍ POSKYTNUTÍ INFORMACE
Povinný subjekt neposkytuje takové informace, jenž:
- jsou v souladu s právními předpisy považovány za informace utajované,
- týkají se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje,
- obchodní tajemství,
- informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem,
- výlučně vnitřní pokyny a personální předpisy organizace,
- nové informace vzniklé při přápravě rozhodnutí povinného subjektu,
- o probíhajícím trestním řízení,
- o rozhodovací činnosti soudů s výjimkou pravomocných rozsudků,
- o plnění zpravodajských služeb,
- o přípravě, průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího kontrolního úřadu
- informace, které jsou předmětem ochrany dle autorského práva.[2]
V každém případě však musí povinný subjekt poskytnout informaci do 15 dnů a uvést tzv. doprovodnou informaci, tedy důvod odepření poskytnutí informace.
"K ústní nebo telefonické žádosti o informaci poskytne Úřad žadateli informaci, pokud ji má k dispozici, bezprostředně. Není-li možno žadateli na ústně nebo telefonicky podanou žádost informaci poskytnout nebo nepovažuje-li žadatel informaci takto poskytnutou za dostačující, je třeba, aby žadatel podal žádost písemně. Ze žádosti musí být zřejmé, komu je určena, kdo ji činí a že se žadatel domáhá poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Fyzická osoba uvede v žádosti jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. Právnická osoba uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa."[3]
Odkazy
- ↑ RADIM, Obert. Povinné subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Praha, 2011, 80 s. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/96704
- ↑ RUDOLF, Vlasák. Informační politika::minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích . Praha, 2011, 92 s. Dostupné také z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240
- ↑ Poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Praha, NKÚ, 2016. Dostupné také z: http://nku.cz/cz/poskytovani-informaci/default.htm